Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2015

Vzhůru do světa. Jenom s notebookem.

Tak zněl článek  v týdeníku  5 plus 2 o tzv. digitálních nomádech, což bych si dovolil označit za takový extrémní druh minimalismu. Ale má to jistě své kouzlo. A není  to špatná myšlenka. Proč být nutně  kvůli majetku a vlastnění uvázán na jedno místo. Takto žijete zcela volně  a svobodně.

Homemade

Zkvašeno. Tedy ještě ne, ale podařila se mi tak zužitkovat zelenina ze zásob v lednici téměř do mrtě. Na Pinterestu  jsem náhodně narazil na domácí fermentaci zeleniny pomocí slaného nálevu během cca 7 dnů při pokojové  teplotě. Co si sám doma uděláš, v obchodě  hledat nemusíš a náklady tak minimalizuješ a navíc nic nevyhodíš. Není to nic složitého, spíše je to jednoduché jako facka. Těším se na první výsledek směsi  mrkve, červené řepy,  žluté cibule a košťálu z brokolice.Dokonce jsem na Pinterestu  narazil i na recept kvašených jablek se skořicí pomocí slaného nálevu. Tak tohle také někdy zkusím, hlavně  jak to bude chutnat.

Bez CDček

mno, téměř bez nich. Rozdal jsem svá téměř všechna audio CD až cca na posledních 15 kousků. Ale cítím, že se bez nich obejdu také bez větších obtíží.Obdobně nakládám i se starými  LP vinylovými deskami, které změní majitele také postupem času. A opět nemohu říci, že by mi nějak chyběly nebo že bych s jejich odchodem ztratil i vzpomínky. Ty jsou uloženy jinde a s vinylem to nemá nic společného.A přesto  mohu říci, že mám v uších  hudby stále dost. Ať v práci, doma, či kdekoliv jinde je se mnou  mobil a na něm služba Spotify, která se více než dostatečně stará o moji hudební zábavu.

3 tašky

nepoužívaných věcí jsem dnes opět daroval. Nějaké ty ručníky, něco z kuchyňského náčiní, audio CD. Mám radost z toho jak to tu ubývá. Všechen ten nepoužívaný balast. Už se ale pomalu dostávám do bodu, kdy věci budu spíše  odkládat do čekací zóny před konečným rozhodnutím o jejich dalším osudu.Ještě ale zbývají nedokončené věci  z kumbálu. Je hrozné,  co člověk nahromadí za množství věcí, o nichž  si myslí, že  snad  jednou najdou upotřebení. Mno, trochu je to také z pohodlnosti, neboť je to snazší uložit do kumbálu, než jednotlivě vyhazovat.Ale chyba lávky. To vyhazování  či zbavování se něčeho po delší době a ve větším je skutečně úděsný a unavující. Mnohdy někteří jen rezignují a prostě hromadí, protože jim tzv. chybí morál na pořádnou čistku, neboť jim to přeroste přes hlavu.Připojené  foto je jen ilustrativní, aby bylo patrné, kam až může vést lítost  nad likvidací nepotřebných věcí, které pak přes tu hlavu fakticky přerostou.

Minimalizace ve stanu

Jak jinak, než v tom pěstebním. Sklidil jsem fenykl,  resp. pouze jeho stonky,  neboť vzhledem k nedostatku světla se vytahoval výše namísto zvětšování bulvy (hlízy).Rovněž tak oba česneky,  jejichž listy také již splihle visely i když vláhy měly dostatek. Uprázdněné místo jsem přeuspořádal a do velkého stanu jsem přesunul i rostliny z pěstebního boxu.Takže nyní tam zůstává stále ještě kvetoucí lilek, starší a mladší řapíkatý celer, jeden mladší fenykl, rostliny z Madeiry, řízky jedné voskovky a 2 ořechy avokáda.Vše nastaveno co nejblíže LED Grow světlu.

Ukrývací manévr

je pro mě dobrým vodítkem ke zbavení se kdejaké věci bez výčitků a dlouhého přemítání zda-li mám či nemám to nebo ono ještě vlastnit.S některými takovými věcmi, bych se bez skryté mezideponie asi těžko zbavoval,  když na ně každý den koukám.Takže jsem je odklidil z očí a jak říkám "co oči nevidí, srdce nebolí" snad si na jejich umístění za 1/2 roku vzpomenu až se jich budu zbavovat. Bez výčitek. Nakonec budu rád, že budou pryč a nemusím je tak tahat z místa na místo, utírat z nich prach a dlouze přemýšlet či zvažovat "kam s nimi".Uprázdněné místo vypadá skutečně čistě a tak nějak i hezky nově a lehce.

Kumbálová očista

Dnes o své dovolené jsem si dovolil udělat takovou větší očistu domova od zbytečností. S heslem "Co oči nevidí, srdce nebolí" jsem z kuchyně odklidil nějakých 15 hrnků, většinou s čínským motivem a asi polovina z nich byla s pokličkou. Nejprve do krabice a krabice šla do kumbálu. Ten jsem pojal jako čekací místo před konečným odstraněním,  či návratem věcí zpět. Musel jsem jej ale nejdříve na nové zásoby připravit. Již velmi dlouho jsem zde skladoval nejrůznější dřevotřískové desky z rozmontovaného nábytku a také věci z předchozího bytu, které však nebyly nikdy vybaleny. Tak ty jsem daroval. Co oči nevidí,  srdce nebolí a vlastně ani nevím, co všechno v té krabici mohlo být,  kromě na vrchu uloženého porcelánu.Velká polystyrenová krabice a nějaké další plastové zbytečnosti z rozvodů elektroinstalace. Jiné drobnosti, většinou nářadí na malování se vešly do jedné krabice, která je v čekacím módu.Vyprázdněná místa v kuchyni dostala novou náplň z přeorganizování uložených věcí s…

Bez obrázků ...

... ve službě tumblr.com.Další odpoutání od sociálních sítí. A o kapku jednodušší život. Nadále zůstávám u dle mého univerzálnější služby Pinterest.com, kde si řadím cizí i vlastní foto dle tématických celků.Jen nejde zapsat prostý text, což ale může být nahrazeno komentářem pod obrázkem nebo text uložit jako obrázek.Ono to tak moc nevadí,  neboť nemám moc v lásce dlouhé texty. Přečtu prvních pár odstavců a jdu od toho.

Sociální minimalizace

... se rozumí v oblasti digitální. Zjednoduším si život tím, že si jej nebudu komplikovat účastí ve vícero sociálních sítích. Včera večer jsem si z mobilu odstranil Facebook a G+ na něž chodím výhradně z mobilu. Znám lidi,  kteří profil na FB a Gčku nemají a je jim to jednak zcela fuk a jednak také šťastně žijí. Virtuální přátelé je nezajímají,  raději se stýkají s těmi skutečnými. Takže mi zbývá blogování na Bloggeru a pinování na Pinterestu. Rovněž jsem na Tumblr. I když jsou na této síti zajímavé fotky, přeci jen přínosnější se mi jeví obdobná služba, již zmíněný Pinterest. Takže si zjednoduším život minimalizací sociálních sítí.

Minimalistické vaření

... není o tom, že bych jedl minimum toho co obvykle. Spíše optimalizovat spotřebu a hlavně jídlo ani suroviny nevyhazovat. Samozřejmě to neznamená jíst hnilobou či plísní napadené potraviny k minimalizaci nákladů, ale spíše rozumné nakupování tak, aby nedocházelo ke znehodnocení surovin s následnou zbytečnou likvidací. A také vaření. Mě se velice osvědčilo tzv. pomalé vaření v hrnci "Crock pot". Používal jsem jej již dávno před objevem minimalismu, ale nyní na jej používám častěji a s větším uspokojením.Nejen, že šetřím energii, ale také čas trávený kolem plotny nad hrnci s následným mytím někdy velkého množství nádobí. Přípravu surovin nepočítám, neboť ta je u obou způsobů vaření stejná. Co mě ale na Crock potu naprosto uchvacuje,  je z něj vždy naprosto měké maso bez vysušení a samozřejmě vaření v době kdy spím, nebo jsem v práci.Opravdu minimalistické vaření.

Co si člověk neudělá, ...

Další samo-činností,  jako jedna z cest k minimalismu a minimalizaci nákladů je samo-ostřihání vlasů. V mém případě krátkých (cca 50mm) do kratších (cca 27mm).Předpokladem je ale vlastnictví nezbytného nástroje, kupovaného ještě v době nakupovacího elánu. Ale nůžky a hřeben to nejsou,  neboť koukání do zrcadla s rukama nad hlavou a zkoušení trefit se pramenem vlasů mezi ostří nůžek je naprosto nesmyslná, dlouhotrvající, vyčerpávající a bezútěšná činnost. Prováděl jsem před nákupem,  abych si potvrdil správnost rozhodnutí. Vše dokonale řeší elektrický zastřihovač vlasů s nástavci pro délku zástřihu od 2 mm do 27 mm a od 28 mm do 45 mm.Jen chlupy vzadu na krku si neostříhám ani s pomocí soustavy zrcadel. Ale to už pomůže ...

Jak málo stačí k radosti minimalisty

Jednou z možných cest k minimalismu je i snížení nákladů na údržbu,  tj. "samoopravy". Včera večer jsem zjistil,  že nám protéká voda ze splachovací nádržky do mísy. A protože byl již večer,  tak akorát vhodná doba se rozmyslet co s tím na druhý den. Vyměnit celý splachovací systém nebo zavolat instalatéra.Ještě večer jsem na YouTube prohlížel nějaké to video k opravě splachování,  resp. napouštění. I narazil jsem na možnost pouhého vyčištění,  což by byla ta nejlevnější varianta a rovněž ta minimalistická,  tj. nekupoval by se další bazmek. Shodou náhod prasknul v ulici vodovod a tak netekla studená voda, což byl vhodný čas k vyčištění splachovadla. Rozhodl jsem se začít s napouštěcím ventilem, neboť se mi již nezamlouvalo to pomalé napouštění.Rozebral jsem jej jak to šlo a usazeniny jsem čistil vatovou tyčinkou nebo mycí houbičkou, ale vždy namočenou do octa. A šlo to jedna báseň. Pak jen zpátky složit a namontovat zpět. Netrvalo ani hodinu. Do vypouštěcího ventilu se mi m…

Sv. Valentýn po minimalisticku

Nevím, zda-li mé pojetí oslavy Sv. Valentýna bude vskutku v duchu minimalismu, ale rozhodně je tentokrát oproštěn od komerčního nakupování "zbytečností". Byť sladkých a mnohdy neskutečně dobrých.Upekl jsem švestkový koláč sypaný drobenkou. Já vím, žádný zázrak. Ale byl s láskou připravovaný i pečený. A z ingrediencí,  které tu už byly a je vhodné je nějakým způsobem využít a spotřebovat,  než aby se zbytečně nevyhodily.Kousek koláče, nápoj z nepraženého kakaa bez kravského mléka. Co více si přát na odpolední siestu.

Slim futon

se mi moc neosvědčil. Pro záda dobrý,  ale protože se v noci přetáčím jako sele na rožni, tak spaní na boku je tedy útrpný. Buďto mám divný boky nebo je náhražka japonského futonu příliš tenká a neposkytuje komfort klasického futonu, které spíše připomínají naše vysoké matrace, neboť jejich výška začíná tuším na 14 cm a to zpravidla leží na Tatami. Kdežto moje podložka je vysoká 5 cm a leží na tvrdý podlaze.Vyzkoušeno a do možného termínu koupě futonu je zpět moje stará pružinová matrace. A ta moje je již 13ti letá. Někde jsem četl,  že pružinové matrace by se měly měnit každých 10 - 15 let. Což může také být jen marketingový plk. Tak u mne je to tak akorát. Bez té podložky jsou již z matrace cítit jednotlivá péra.Kdežto futony z přírodních materiálů by měly při správném používání vydržet 20 let. Je to asi jako s původními slaměnými matracemi. Tvrdé,  ale ne zas tak moc a vydržely také pěkně dlouho. Zda-li pak je vůbec dnes ještě někdo vyrábí? Ani Google už je neumí ani vyhledat coby …

Virtuálně či digitálně / Virtual or digitally

Skoro bych se až peskoval, že jsem se přestal zbavovat nepotřebných věcí až po opětovném přečtení e-Booku od Leo Babauty jsem si vzpomněl na čištění ve virtuální či digitální podobě. A to v odhlašování se z nepřeberného a neskutečného množství newsletterů či nabídek nákupních serverů.
I almost forgot to clean in the digital plane. When I read e-Book by Leo Babuta again, I started to unsubscribe from a lot of  email newsletters and offers a different of shopping sites or servers. 
Až se divím, jak jsem byl v historii nákupně aktivní, až zvrhlý. Nyní je i moje emailová schránka zbavená denní dávky balastu a mého, někdy až unavujícího, mazání došlých příspěvků.
I was surprised of my earlier perverse shopping habits. My mailbox is clean now and I needn't to clean it again and again.
Dobrá práce! / Well done!

Muším likvidovat

... mno nemuším, ale chci. Trochu jsem polevil, ale to se napraví. Nejsem stroj a nelikviduju v úkolu,  takže klid a pohodička.Ne však úplně.Dnes jsem vyhodil nádoby od malířských barev, které jsem následně pak používal jako hydroponické květináče. Po přechodu k pěstování v kokosovém médiu jsem si je ponechal na dobu "co kdyby ...".Takže žádný kdyby.Nadbytky v kumbálu to také jistí, jen to chce delší přípravu na rozdělení co je moje a mohu se toho bez rozmyšlení nějakým způsobem zbavit.Dřevotřískové díly z rozmontované kuchyňské spodní skříňky,  nějaký ten polystyren, plastové skládací vnitřní dveře be rámu, zbytky lišt z elektroinstalace a jiné podivuhodnosti ještě z doby stěhování před třemi roky.Prázdný nebo alespoň poloprázdný kumbál a slunce v duši.

1/12

O víkendu jsem oslavil malé výročí, tedy popravdě 1/12 výročí.
8. února je to přesně měsíc, co jsem se vydal na novou cestu.
A čím jsem to oslavil?
Zkušebně jsem se zbavil postele, resp. ponechal jsem si jen ochrannou podložku matrace SULTAN TJÖME, kterou jsem položil na podlahu a vytvořil jsem si tak minimalizovanou obdobu tradičního japonského spaní.


Předchozí postel byla pružinová matrace v dřevěném rámu SULTAN SILSAND + již zmíněná ochranná podložka. Pod postelí byl ještě DIY šuplík na ručníky, které jsem přesunul na uvolněné místo do komody a nyní šuplík plní funkci poličky pro květiny - je postaven na štorc.
Z postele jsem demontoval nohy a milou postel jsem šoupnul ke zdi.

Pokud se mi "tvrdé spaní" osvědčí (i když s Tatami by jistě bylo mnohem lepší), pak se budu rozhodovat o možnostech se buďto postele zbavit úplně nebo odstranit jen pružiny a textil a dřevěný rám využít jako podklad pod podložku jako vyvýšené spaní.

Při prohlížení obrázků tradičních japonských pokojů…

4, ... pro začátek

Dnes jsem minimalizoval kuchyňské šuplíky,  tj. nikoliv, že bych je nějak zmenšoval, ale vyndal jsem z nich všechno uložené náčiní a hned jsem si také připravil větší krabici na odkládání toho, co z historie vím,  že nepoužívám.Šuplíky jsem samozřejmě rovnou i umyl a zpět jsem již zakládal jen to, co opravdu používám. A úplně plná větší krabice od bot byla uložena na dostupné místo, aby v případě náhlé potřeby byly zde uložené věci k nalezení. Ale nevěřím,  že bych snad v budoucnu měl potřebu něco vyndavat. A jako obvykle tomu dávám 6 měsíců k následné darovací likvidaci.Samozřejmě v návaznosti na předchozí článek jsem i zredukoval počet lžic, krátkých i dlouhých lžiček, příborových nožů a vidliček. Ale jen o 2 ks od každého.  Pro jistotu a zachování domácí pohody a klidu.Nevyhodil jsem je, jen dobře skryl. Příště přijdou na řadu hrnky. Těch tam taky je jak ...

Proč šest?

Zajímalo by mě, kdo vymyslel,  že příborů a vlastně všeho kolem stolování,  má být po 6ti nebo po 12ti kusech. To jest 6 lžic, vidliček,  nožů,  malých lžiček, skleniček, hrnků, hlubokých, mělkých a dezertních talířů,  atp. Jsme 2, slovy dva. Tak k čemu mi je mít vše po 6ti kusech. Akorát ke zlosti a nadměrnému mytí. Bych se vždy vzteknul,  jakmile vidím tu hromadu použitého nádobí. Co mám v menším počtu, než 6 ks, jsou 2 skleněné misky a 2 menší misky ze živcového porcelánu. Pochopitelně z IKEA. Naprosto vyhovující a dostačující počet. Celkem 4 ks mám silnostěnných skleniček na vyšší noze, opět z IKEA, z čehož ale používám občas vždy pouze dvě. K čemu mi jsou zbylé dvě, netuším. Tuším ale,  že je tu velký potenciál k minimalizaci. Vzpomínám si ze svého dětství a pobytu u babičky na vsi,  že jsem ji nikdy neviděl jíst cokoliv příborem. Se vším si poradila s jednou jedinou železnou lžící. Záhada.  Jak to dělala?

Malá lampička

z IKEA, která se dá upevnit pomocí držáku se závitem nebo připevnit na zeď, se nějak dostala na seznam zbytných věcí. Nejprve byla přimontována k psacímu stolu na jeho jednom konci, kde na jeho druhé straně byla postavena lampa na vysoké noze,  jak jinak, než opět z IKEA.
A jak to už bývá,  věci z IKEA jsou flexibilní a zkrácením vysoké nohy na vhodnou velikost se lampa dostala na stůl na jeho pravé straně a lampička se přestěhovala vlevo až na stojinu šatního regálu nad postel.Až dnes po zralé úvaze se lampa vlevo přestěhovala cca do středo vzdálenosti mezi oběma svítidly,  přesto ještě zůstává na stole. A nebohá lampička pozbyla svého opodstatnění,  neboť dosahovat na ni k jejímu rozsvícení či zhasnutí byla vcelku nepohodlná záležitost.A protože co je malé, to je milé dostala se lampička na seznam s půlroční čekací lhůtou před konečným rozhodnutím o ponechání nebo definitivnímu rozloučení. Myslím ale, že se s ní nakonec rozloučím.  Malé či milé, to jí pak již nepomůže.

Ideální minimalistický pokoj

Jen pro představu o mém ideálně uspořádaném pokoji v duchu minimalismu. Ano vychází z tradičního japonského pokoje, tedy mé představě o takovém pokoji.Nic rušivého. Já,  nejnutnější potřeby, klid.
Není to nádherný?

Sociální sítě

Známe to. Jsou všude a jsou chytlavé. Člověk by u nich ztrávil mládí, které už je sice pryč, ale přesto času tzv. sežerou habaděj.I zde je jeden z kroků minimalismu. Budu si je užívat,  ale s mírou, tedy omezeně, či lépe řečeno minimalizovaně.  A proč ne na zavedených 45 min.Tak už musím končit a příště,  pokud toho chci zvládnout více ve vymezeném čase, měl bych psát na PC/NBK a nikoliv na Smart Phonu. :-)

45 min. a dost

O čem je řeč? To jako snad 45 minut nějaké činnosti? Ano a spíše nečinnosti. Mám na mysli koukání na TV. Není to předsevzetí ani úkol do budoucna. Jen jeden z kroků k minimalismu,  tedy k minimalizaci trávení času před TV.Již je to vcelku dlouhá doba, kdy jsem se v TV koukal na tzv. televizní vysílání šířené do éteru mnoha TV stanicemi. Jednoho dne jsem si řekl, vždyť tam nedávají nic zajímavého nebo jen různé stanice vysílají totéž v jiném čase. A přestal jsem TV vysílání sledovat. Odpojil jsem i kabel od TV antény. A vůbec mi to nechybí. Těsně před loňskými vánocemi jsem opětovně připojil anténní kabel, ale jak jsem po Novém roce zjistil,  zcela zbytečně. Ani jednou jsem se na TV vysílání nepodíval. No dobře,  je to divný,  ale budiž. Ale co s tím má společného 45 minut sledování TV, když na TV vysílání nekoukám?V dnešní digitální době mohu sledovat DVD, Blu Ray a také mnou oblíbené Sci-Fi seriály, kdy obvyklá délka jednoho aeriálového dílu je oněch 45 min. A někdy, mno ..., to jsem…

... není to jenom o ...

Minimalismus není jen o debordelizaci přebytečných fyzicky existujících věcí,  nýbrž také o čištění duše a mysli.Dalším, či spíše jedním z kroků, je uklidnění mysli při uplatnění na tzv. "trhu práce". Jde o to, stále se nestrachovat z toho, co bude, pokud ztratím současné zaměstnání. Prostě až to bude, tak to bude a vždy to nějak půjde, neboť již nemám tu předchozí mánii stálého nakupování nepotřebností.Zbavuji se jich,  včetně ostatních nehmotných zbytečností,  bez kterých se myslím naprosto jistě obejdu. Tím se i zbavím pravidelných nákladových a tak i stresujících položek. Pokud neexistují, tak mě nebudou nutit, tj. nikoliv musím, ale naopak nemusím. Osvobozující. Zbyde jen to nejnutnější. Náklady jsou tak minimalizovány.Pokud bych měl vlastní zahradu, byl bych i o kousek svobodnější,  neboť i část potravin bych si vypěstoval. I na tom se pracuje :-) Záměrně neuvádím pořadí kroků,  neboť se nehodlám úkolovat a stresovat. Na každý z kroků se zaměřím, ať už jednotlivě nebo …

Drobné nábytkové přeuspořádání

Jak se postupně uvolňují místa dříve zaplněná zbytečnostmi,  povětšinou skrytá, už opět přemýšlím nad drobnou úpravou umístění nábytku,  aby se dispozice uvolnila nebo prostor lépe, či jinak využil. A na uprázdněná skrytá místa půjdou opět věci s čekací lhůtou před jejich likvidací nebo rozhodnutím o jejich ponechání.Pokud totiž budou na skrytých místech,  pak mi ani nepřijde je používat a mohu pak s klidným svědomím rozhodnout o jejich dalším osudu. Pokud jsou však denně na očích,  jsem stále v pokušení si říkat "co kdyby jednou ...".

Jak je to možné

nahromadit tolik zbytečných věcí, které se tak málo nebo vůbec nepoužívají. Je to normální? Jsem vůbec normální? To skutečně není možné.Mám stále pocit,  jakoby stále nic nezmizelo. To bude asi tím, že se většinou zbavuji věcí,  které byly, nebo stále ještě jsou, někde ukryté a  schované. Ale pokud se ohlédnu zpět na tyto věci, které již opravdu zmizely z mého života, tak přeci jen cítím určité uspokojení nad mou schopností se jich bez lítosti zbavit.Uvidím ale, jak to bude s věcmi, které mám denně na očích a ke kterým mohu mít i nějaký citový vztah, resp. mít s nimi spojené nějaké vzpomínky. To už bude asi těžší. Zatím si ale vystačím stále s věcmi, které mě svým způsobem durdí.

Servis nebo souprava

A myslím tím tu jídelní. Tak tu mám také jeden navíc. Takový kouřový z tvrzeného skla. Komplet hlubokých, mělkých a dezertních talířů. K tomu mísy, misky a bůh ví co ještě. Nepoužíváno minimálně 9 let a jen se to přenáší sem a tam, různě skladuje a také stěhuje s tím, co kdyby se jiný servis rozbil.No nerozbil. Je totiž také z tvrzeného skla :-)Naštěstí se líbí kolegyni v práci, tak se využije.Aktualizace 06.02.2015 17:53 - už je také z domu a kolegyně už nic dalšího nechce.

Depoličkizace

Dříve, po nakoupení jakéhokoliv kusu vhodného nábytku a jeho sestavení doma,   jsem hned přemýšlel, kam by se dala umístit nějak police, či doplnit jiný odkládací prostor. Nikoliv pro to, aby se hned zaplnil čìmkoliv jinde přetékajícím, ale prostě mi tam vždy ten odkládací prostor nějak chyběl ke kompletaci nábytku. A světe, už se nediv,  také se vždy a každý z nich časem nějak sám od sebe zaplnil.Nyní naopak zkoumám, co by se dalo odebrat, aby nebylo nutkání cokoliv zde skladovat a odkládat. A tak i stolek LACK z IKEA přišel o svojí dodatečně přidělávanou polici.Není police,  není bordel, je jenom čistá radost.

Velké odkufrování

Jsem šťastný, neboť jsem se zbavil velkého černého plastového cestovního kufru na kolečkách s číselným zámkem. Použil jsem jej pouze jednou a dále jsem ho už používal jen jako skladiště.Sám o sobě je lehký. Naplněný se na kolečkách pohybuje také lehce. Ale to zvedání a jiná manipulace je pro moji tělesnou schránku naprostá pohroma.Prodán levně i s obsahem - textilní látky a ramínka (obrázek je pouze ilustrativní). Ani jedno již nepotřebuji. Úleva.Na cesty opravdu již jen na lehko. Pamatuji si dobu, kdy jsme ve dvou letěli do Izraele pouze s jedním textilním kufříkem bez koleček. A také jsme těch 14 dnů přežili. A to jsme pomalu každý den spali v jiném hotelu.

Věci, věci, věci

Starý DVD přehrávač,  rekordér s HDD, osobní váha s měřením tuku, vody a svaloviny,  jogurtovač,  elektrická pečící pánev, kuchyňský robot, topinkovač, vaflovač, ponorný mixér, teflonová IKEA pánvička,  keramická pánev Tescoma. Věci, věci,  věci.Jen tam vězí a nepoužívají se. Už jsou pryč. Co s nimi. Používají je jiní,  nebo jsou v elektroodpadu k recyklaci.Jen mě napadá, k čemu jsem to vlastně všechno kupoval když ...

Pomalu, ale jistě

Ubývá to ubývá.  Sice pomalu, přesto jistě. A jak říká jedno rčení "čím pomaleji kráčíš,  tím rychleji dojdeš k cíli". Nač tedy spěchat,  nic mi neuteče. A rozhodně se není třeba stresovat. Dnes jsem se zbavil mnoha obalů od CD. Ale obsahů jsem se ještě zbavit nedokázal. I přesunul jsem je z CD obalů do zásobníku na 96 CD. Čímž jsem alespoň zminimalizoval prostor pro jejich uložení.A až dojdu k poznání,  že se bez nich také obejdu,  tak to již bude snadnější a rychlejší proces.

To je ale prevít

... ten všemožný úložný nábytek počínaje regály, poličkami, skříňkami, atd., atd.Málo odolného jedince to pak zbytečně svádí k odkládání nejen těch užitečných věcí,  ale zejména těch věcí,  bez kterých se dozajista obejdeme a kterých je tu kolem mě vysloveně stále nějak mnoho.Ten nábytek je ale prevít. Bez něj by se nám myslím žilo podstatně lehčeji.Úplně mě uchvacují takové ty filmové jednoduché, nábytku prosté, japonské místnosti, kde je pouze to nejpotřebnější a užitečné a zároveň působí klidným dojmem vyzývajícím k meditaci.Opravdu potřebuji nábytek? Nejen ten úložný ... Toť otázka k zamyšlení.