Zajímalo by mě, kdo vymyslel, že příborů a vlastně všeho kolem stolování, má být po 6ti nebo po 12ti kusech. To jest 6 lžic, vidliček, nožů, malých lžiček, skleniček, hrnků, hlubokých, mělkých a dezertních talířů, atp.
Jsme 2, slovy dva. Tak k čemu mi je mít vše po 6ti kusech. Akorát ke zlosti a nadměrnému mytí. Bych se vždy vzteknul, jakmile vidím tu hromadu použitého nádobí.
Co mám v menším počtu, než 6 ks, jsou 2 skleněné misky a 2 menší misky ze živcového porcelánu. Pochopitelně z IKEA. Naprosto vyhovující a dostačující počet. Celkem 4 ks mám silnostěnných skleniček na vyšší noze, opět z IKEA, z čehož ale používám občas vždy pouze dvě. K čemu mi jsou zbylé dvě, netuším.
Tuším ale, že je tu velký potenciál k minimalizaci.
Vzpomínám si ze svého dětství a pobytu u babičky na vsi, že jsem ji nikdy neviděl jíst cokoliv příborem. Se vším si poradila s jednou jedinou železnou lžící. Záhada. Jak to dělala?
Komentáře
Okomentovat