Onehdy v předchozím článku nazvaném "45 min. a dost" jsem psal o zredukování sledování TV na 45 min. s tím, že si tak ušetřím čas i na jiné aktivity, či neaktivity. I v souvislosti se s tím, jak jsem začal meditovat, jsem si současně také začal všímat a uvědomovat bloudění svých myšlenek, resp. blouznění o všem možném nebo spíše nemožném. A jsa nedokonalým, byť snaživým, přesto stále chybujícím, jsem si tuhle uvědomil, že mám tu svojí hlavu zaneřáděnou myšlenkami dějem sledovaného seriálu a čím více dílů si pustím najednou po sobě, tak těch divokých myšlenek přibývá a jsou více a více vtíravější a jen těžko je zapudím. Zejména, pokud se snažím meditovat a vyčistit si hlavu od jakýchkoliv myšlenek, je to vskutku obtížná chvilka. Proč si to vlastně dělám? Proč nejsem tak důsledný a nesleduji jen jeden jediný díl za večer, abych si příliš nezaneřádil hlavu nadmírou informací, které se mi budou vracet jako bumerang. Napadlo mě si udělat takový malý test, obdobně jako v přípa