Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem sušil ...

Měl jsem dnes den volna, tak jsem opět pohnul s minimalizací, tudíž likvidací nepotřebných věcí. Rozmontoval jsem druhý pěstební box odejmutím bočních stěn a zbyla jenom kostra vytvořená spojením dvou stolků IKEA LACK přes nohy. Na jednu desku jsem přimontoval 4 kolečka IKEA SLUGGER, které jsem měl v zásobách, s čekacím limitem k vyhození nebo darování a takto jsem je tedy dovyužil. Vzniknul tak pojízdný stolek na květiny.

Rozmontoval jsem rovněž již nepoužívaný horní nástavec spižní skříně a spolu s deskami z pěstebního boxu jsem je odnosil k popelnicím, resp. uložil jsem je vedle, co kdyby se mohly někomu ještě hodit. Po 2-3 dnech místo omrknu a pokud tam ještě budou, tak odvezu do sběrného dvora.

A jak to všechno souvisí se sušením?

Nijak ...
nebo spíše, že k popelnicím jsem rovněž odnesl hliníkový pečící plech, notně zaneřáděný kulatý pečící plech z IKEA a téměř kompletní litinový mlýnek na maso, avšak bez kličky. Tu jsem vyhodil již před časem, neboť jsem zaboha nemohl najít vlastní mlýnek. A ejhle, když je doma nadmíru nepotřebných blbostí, tak se ukážou, až když se potřebuje zcela něco jiného.

V dnešním případě jsem potřeboval něco vhodného k usušení šípků a hrušek. tak ve spodní přihrádce u sporáku jsem tedy našel jen ty 3 kusy k vyhození a rovněž litinovou rozptylku plamene, kterou jsem ihned použil. Nikoliv však na sušení.

I nechtělo se mi nechávat zapálenou plynovou troubu více jak 12h v kuse, protože nemá termostat a nastavit či uregulovat vhodnou teplotu 60-70°C by bylo zhola nemožné.

Na hrušky jsem použil pomalý hrnec (Crock Pot) bez pokličky, kde na horní nádobu jsem položil latě, kvůli chlazení ze spoda přiváděného vzduchu a na ně jsem pak položil bambusové prostírání (IKEA, jak jinak), na to pak utěrku a na osminky nakrájené hrušky. Bez pokličky a s přesahujícími okraji utěrky přes nádobu byla ustálená teplota 74°C. Což nebylo úplně optimální, ale ne zas moc drastické.

Obdobně jsem i sušil na půl rozkrojené šípky. Na ty jsem však použil litinovou pánev Wok posazenou na nejmenší plynový hořák s plamenem staženým na minimum. Do Woku jsem dal takovou nerezovou mřížku, aby byla distanc ode dna a na ní jsem dal utěrku a na ní rozprostřel šípky. Opět změřená ustálená taplota byla 72-73°C dle toho kolikrát jsem prošel kolem sporáku, čímž vznikal ohlazující "průvan".

A co že jsem s dal na sušení? Inu, řekl jsem si, proč nezminimalizovat i náklady na ovoce, tedy alespoň částečně, byv panelákový bezzemek. A natrhal jsem planě rostoucí hruštičky a jablka a samozřejmě i ty šípky. Ono, "žrát ty předražený hnusy" ze supermarketu (kde o čerstvosti či novosti nemůže být ani řeč) se mi fakt už nechce, takže možná to nebyla až taková minimalizace, jako spíše alternativní východisko.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…