Přeskočit na hlavní obsah

Když to není jedovatý, tak se to dá sníst

Aktualizace 22.10.2015
Jak jsem se dočetl na serveru Jíme Jinak, tak nedělám moc dobře s takto dál zpracovanou "zeleninou", resp. odpadem ze zeleninového vývaru. Nějakou tu dobu po uvaření nabývá zásaditá zelenina na kyselosti. A to bychom neměli papkat. Vznesu dotaz někam jinam, co jiní na to a uvidím. Ale jak se říká, kdo se moc ptá, moc se dozví. A pak se i těžko rozhoduje, zda-li ano, či ne. Sladká ta nevědomost.
-------------------------------------------------------------------------------------

... to dá přeci rozum.

Onehdy jsem zde psal o mých zeleninových vývarech z odřezků zeleniny, která pak po splnění svého účelu skončila v koši a ten bylo nutné vynést, jinak běda, běda.

Nebyla to lenost s vynášením košů, ale lítost nad vyhozeným bio-materiálem, když se z něj udělal tak dobrý vývar, tak proč jej vlastně vyhazovat. Jedovatý to není, to by byl i ten vývar. Tak co s tím? Hm..., hm..., hm... Namlít na zeleninovou kaši a tu pak někde použít. Tentokráte jsem ale nepoužil ani mlýnek na kde co, ani ponorný mixér, ale obyčejný mlýnek, původně určený na maso z Tescomy. Pravda, je plastovej, ale nemelu na něm nic tvrdýho ani nic horkýho, tak myslím, že to není až takovej problém. Ale i tak se mi trochu kroutí mozkové závity, nebýt tak dobrej, tak by šel.

Výsledkem byla zeleninová hmota vhodná tak ...

... na zapečení jako karbanátky nebo sekanou. A poněvadž jsem přeci jen trošku línější a nebaví mě se "patlat" s jednotlivýma karbanátkama, tak řádně dochucenou a jinými surovinami obohacenou směs jsem vložil do vymazané kruhové formy na pečení koláčů a šup s tím do trouby. Nemám rád smažená jídla, která se akorát nacucnou přepáleným tukem, tak vše, co se původně smažilo, nyní zapékám v troubě nebo v pomalém hrnci nebo griluju na roštu na litinové Wok pánvi.

A současně se mi znelíbila teflonová pánev, protože nevím na jak velkou teplotu se při běžném použití (smažení) rozpálí, neboť nad 200-220°C se z ní uvolňují škodlivé látky, na které se mohu "píp". A ano, nemám jen jednu pánev. Ta druhá je litinová a zase není vhodná na smažení, neboť má dosti hrubý povrch a na něm se to lepí a přichytává a vůbec smažení je na nic. A protože jsa minimalista, třetí pánev rozhodně kupovat nehodlám a poradím si s tím co mám.

A zeleninová sekaná? Chutnala skvěle.


Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…