Přeskočit na hlavní obsah

Na chleba nenamleto

V pondělí mi přišel v celkem těžkém, ani ne tak velkém balíku, litinový mlýnek na kde co.
Po vybalení jsem zjistil, že neobsahuje návod jak sestavit, ani jak použít, ale rozhodně smontování šlo jedna dvě a totální rozebrání jakbysmet. Mno a použití je pouze v točení klikou a utahování přítlaku jednoho mlecího kamene na druhý.

Ještě večer jsem zkusil semlít červenou pšenici a poprvé jsem ji mlel na 3x, až do téměř hladké mouky. Ta hrubost mi přijde tak napůl mezi klasickou hladkou a polohrubou moukou.

Ještě o víkendu, kdy v pátek jsem již věděl, že byl balík odeslán, jsem namočil obilí červené pšenice a ozimého žita a následující den jsem je nechal naklíčit. Po dvou dnech, kdy měly obě obiloviny pěkné klíčky jsem je ještě opětovně namočil pro krátké nakvašení, s tím, že si budoucí chléb trochu vylepším. Po dalších dvou dnech jsem to již nevydržel, vylil jsem vodu a jal se mlít zrna na mokro.

Ale ouha! Po úmorném snažení, včetně tlačení mokrých zrn do mlýnku, z něj velmi pomalu a neochotně odkapávala šedá břečka, nikoliv však z videa patrná pěkná kaše. I přišel na řadu elektrický sekáček a zrna obou obilovin jsem nadrtil v něm, spolu se solí a kmínem. Směs nebyla pastovitá, ale byla v něm vidět nasekaná zrna. Ono to nějak dopadne. Smíchal jsem pak s kváskem a zadělal takové řidší těsto a nechal na 12 hodin kvasit.

Po této době obsah mísy zdvojnásobil svůj objem. Přiživil jsem směs trochou čerstvě namletého žita spolu s červenou pšenicí z prvního mletí, opět promíchal a přendal do vymazané plechové formy k dalšímu nakynutí. Po dvou hodinách těsto vyběhlo až k okraji formy a byl čas na pečení. Po dalších 45 minutách jsem z formy vyklopil pěkně zvonící i vonící chléb a nechal vychladnout.

Oproti očekávání byl po nakrojení chléb pěkně propečený, chutí a vůní hezky nakyslý, v řezu krásně prosvítala zrna a chutnal fakt dobře.

Po komunikaci s výrobcem mlýnku o podivnosti mletí na mokro jsem až po té zjistil, že existují v jedné modelové řadě 2 druhy, tj. jeden pouze na suché mletí a druhý pouze na mokré mletí a mletí olejnatých semen, který má na konci označení přidané "M". Mno a já jsem si objednal na to suché.
Tak co s tím? Kupovat další mlýnek? Protože mlýnek na suché mletí nelze použít pro mokré a mlýnek na mokré nelze použít na suché mletí.

Mlýnky obou typů v jedné modelové řadě jsou stejné, liší se jen jinak konstruovaným tlačným šnekem, který vyvíjí vyšší tlak při mokrém mletí. I doobjednám tedy jen ten jiný "šnek" a bude mlýnek tzv. 2 v 1, resp. 3 v 1. Suché mletí, mokré mletí a mletí olejnatých semen na pasty či tzv. ořechová másla.

Jen se to trochu vymyká mé zásadě nenakupování blbostí. Tohle není ale žádná blbost, nýbrž praktická a potřebná věc do kuchyně, která se využije opravdu často.

A je to, říká Hetto.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…