Přeskočit na hlavní obsah

Hledání tepla

Při kynutí kváskového těsta jsem pravidelně řešil problém s dostatečnou teplotou pro dobrý výsledek, neboť ustálená bytová teplota je mezi 21 a 21,5°C, která je zcela vyhovující pro mne, nikoliv však pro kváskové kynutí.

Onehdy jsem při minimalizaci nepotřebností narazil i na litinovou roznášecí podložku, která slouží jako rozptylovač plamene pro rovnoměrnější vedení tepla pod hrncem, rovněž tak, jako další pečící plocha pro nekvašené placky, popřípadě tortilly. A v neposlední řadě jsem ji využil jako alternativní topidlo pro kynutí, než je vnitřní prostor trouby na pečení. Na rozehřátou plotýnku jsem postavil hrnec a na něj jsem pak posadil mísu s těstem na kynutí. Šlo to báječně, jen nezapomenout včas vypnout hořák  pod litinovou deskou. Horší už to bylo s nakynutím chleba vsazeného do hranaté pečící formy. Šlo to stejným způsobem,  ale už to nebylo tak ideální. A stále jsem musel hlídat plamen pod podložkou a teplotu vzduchu v hrnci.

Pak, při jiné minimalizaci, jsem narazil na dlouho odložené topítko do terária a říkal jsem si zda-li to mám vyhodit, nebo někomu věnovat,  či prodat, či by to šlo ještě nějak jinak využít,  když to hřeje jenom do max. 50°C.

Heuréka!

Zkusil jsem topítko umístit do horní skříňky nad sporákem, kde je zpravidla tepleji než kdekoli v kuchyni, vzhledem k pravidelnému vaření a pečení. Na topítko jsem umístil silnou korkovou podložku, kvůli proudění vzduchu a tím i částečnému ochlazení, a na ní buďto sklenici s čerstvě přiživeným  kváskem nebo zamíchaným těstem na kynutí.

A je to, říká Hetto.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kvašené zelí s mrkví

Jak se zvyšuje obliba krátce kvašené zeleniny, tak se také zvyšuje četnost zadělávání na novou sklenici.
Včera večer jsem zakládal novou sklenici ze čtvrtky bílého zelí na nudličky, lžičky kmínu, mrkve nakrájené na slabé měsíčky a jeden a půl procenta soli z celkové hmotnosti směsi. Promnout a nechat uležet min. na dvě hodiny. Pak jako obvykle napěchovat lahví do zavařovací sklenice, překrýt fólií a vložit do nádoby při pokojové teplotě na min. čtyři až pět dnů.

Pak se bude debužírovat. Před tím, ale vznikne opět nová sklenice s opět trochu jiným obsahem.
Vlastně, pokaždé si udělám trochu jinou směs.

Nová sklenice pickles

Dnes večer jsem zadělal na novou sklenici pickles z trojí zeleniny a trojího koření. Řekl bych, že jsem se nějak rozjel. Pro uspokojení spotřeby kvašené zeleniny potřebuji zadělat novou sklenici cca každý čtvrtý den.
Tentokrát to je z bílého hlávkového zelí, červené řepy a kapusty. Jako koření je použit kmín, drcené nové koření a Sriracha pro pikantnější chuť.
Ze stávajícího zelí s mrkví mi už zbývá tak na dvakrát dvě porce. Příště musím lépe počítat.
Žijte v radosti a mějte se rádi.
Martin Hetto
http://hetto.eu
http://about.me/martinhetto

Ořechové slupky, šípek a jeřáb ptačí

Co mají tyhle tři suroviny společného? Téměř nic, jen mi již nějaký ten pátek leží v sušené podobě doma ve sklenících. Už jsem přidával mletý šípek do koláče, ale ty zrníčka jsou fakt pekelně tvrdá, takže výsledné pochutnání na jinak dobrém koláči to poněkud zhoršilo. Mno, vyzkoušel jsem, zjistil jsem a příští byl již tradičně bez. Samozřejmě jsem dělal šípkový čaj a kam se tou vycmrndlou bezchutí hrabe kupovaný čaj za tímto domácím. Z ořechových skořápek, rozumí se ty vlašské a bez jader, jsem již také dělal čaj a musím potvrdit, že má opravdu zajímavou chuť. A cožpak tedy obě suroviny po malých hrstech nesmíchat, k tomu přihodit i hrst sušených jeřabin ptačích a zalít asi litrem vody a nechat přes noc macerovat. Poté asi deset minut povařit, slít a vychutnávat čaj nevšední chuti.Člověk samou roztažností už neví, co by do té huby strčil, ale s radostí je třeba vychutnat si dobře odvedené dílo. Ono totiž ty šípky natrhat, promýt a každý jednotlivě nožem překrojit podélně na půl, byla …