O svém ručním mlýnku jsem si myslel, že je na kde co, avšak až trprve holá praxe ukázala můj omyl. Nemohl za to však mlýnek samotný, jen mé oči ve spojení s mozkovnou. Dosavadní mlýnek byl jen na kde co v suché podobě, nikoliv i na kde co vlhké, popřípadě i olejnaté.
Tak, aby byl opravdu mlýnek kompletní a opravdu na kde co, doobjednal jsem pro něj vnitřní šnek, který je určen právě pro mokré mletí, včetně olejnatých semen. Navíc s úpravou k nasazení elektrického pohonu, např. v podobě vrtačky.
Ono se řekne mokré mletí, ale teprve praktická zkouška ukázala, že není mokré jako mokré. Spíše vlhké než mokré, neboť to mokré je v případě obilnin i hodně lepivé. I druhý pokus o mokré mletí skončil částečným nezdarem, neboť naklíčené zrno, které již nebylo zkvašeno, přesto bylo použitým způsobem klíčení stále příliš mokré pro zdárné a bezproblémové semletí.
Ale chléb, byť polomletý, je z něj stále dobrý. A člověk si stále rozšiřuje obzory, nejen ty oční. Po konzultaci s prodejcem mi byly poskytnuty vhodné rady i co se týká klíčení nejen u žita, ale i u ječmene. Tam jsem pro změnu také zjistil, že ačkoliv poznám ječmen jako rostlinu, u rozpoznání samotného zrní jsem na tom prabídně, zejména, pokud je zbaveno pluch. A opět se mi dostalo moudrého ponaučení, jak se i k vyklíčení ječmene dostati.