Moje cesta minimalisty

Když už tak povídám o úsporách v domácnosti, tak také přidám jeden úsporný receptík, zrovínka před chvilkou spořádaný. Jednoduchý s variací na recepte dle Evy Francové s mojí malou doúpravou dle aktuálně dostupných ingrediencí.

obrázek jsem vytvořil v Google nákresy + aktuální foto před snězením
Samotný název evokuje něco jako vařené buchty a popravdě i to tak může být. Jen se ovoce neobkličuje těstem jako v případě buchet nebo ovocných knedlíků z kynutého těsta, ale naopak se v rozmixovaném stavu přeleje přes vařené, v mém případě pařené knedlíky. I těsto samotné se zadělává trošku jinak.
Recept Těsto
250g hladké bílé mouky250g směsi celozrnných mouk (aktuálně jsem měl z červené pšenice, pohankovou a ječnou)droždí - nevážím, dal jsem odhadem jako při zadělávání knedlíkůasi 300 ml vodysůltroška cukru na kvásek2 lžíce nerafinovaného řepného cukru2 plátky másla1 vejce Žahour

jakékoliv sezónní ovoce vhodné na knedlíkypůl lžičky skořice nebo o trošku vícedrcený hřebíček (nemusí být)chcete-li…

Protože nemám rád příliš dlouhé články, tak jsem tento popis odebral z předchozího příspěvku, a uvádím jej  samostatně, coby volné pokračování tipů na nějakou tu úsporu peněz v domácnosti, avšak bez nesmyslných drastických opatření.

Což takhle dát si rostlinné maso "To musí být hnůůůsnýýý!!" Prdlajs! Když jste to nezkusili, jak to můžete vědět?!
Pokud znáte tzv. sójové maso, tak seitan je strukturou obdobný, jen je hutnější a není tak houbovitě pórovitý. A sójové maso, takové to sušené navíc není zdravé, tedy alespoň podle videa a článku např. na webu Margit Slimákové. Dobré na seitanu je, že si jej uděláte snadno a celkem i rychle doma z běžné hladké mouky a vody. Nic víc k tomu nepotřebujete. Z jednoho kila mouky za cca 8,- Kč a něco málo přes půl litru vody ve výsledku dostanete cca půl kila hotového seitanu.

No moment! Kilo a půl kila vody je jeden a půl kila. No jasně, že jo. Ale já psal o výsledku. A jak se k tomu výsledku dopracuju? Se shora uvedených dvou ingrediencí…

Jak jsem v minulém článku psal o možné úspoře peněz za nakupování věcí, které jen chceme, ale v podstatě nepotřebujeme, tak bych opět navázal tímto článkem, tentokrát z prostředí kuchyně a úsporách na jídle. Ovšem nikoliv tak, abychom hladověli, i když takový páteční půst má či měl něco do sebe. Ale i ten jsem já sám také ještě nezkusil.


A jaké jsou ty moje zázračné tipy na úspory? Kupujete zeleninu? Ale určitě ano. A zdá se vám drahá? Mno, leckterá drahá je. A zkoušeli jste nakupovat zeleninu ve farmářském obchodě? Už to slyším. "Dyť je to tam drahý jako pes!" No..., když myslíte.

Já nakupuji velkou farmářskou bedýnku ve Farmářském obchodě, kdy sice dopředu nevím, co bude jejím obsahem, ale vždy je to celých 10 kg lokální zeleniny a ovoce, tedy ve smyslu vypěstování v ČR, takže žádné zahraniční dovozy. Její cena je 250,- Kč za oněch 10 Kg, což mi nepřijde ani trochu drahé např. ve srovnání s některými cenami zeleniny v běžné obchodní "řetězcové" síti.

A když už ta…

Co je to za hloupost? Když chci méně, tak přeci i méně budu mít. To je snad jasné každému! Ne?!

Ne,  pro mě to tak úplně není.
Neplatí pro všechny případy. Například, pokud se zbavím některých věcí, které již nepoužívám nebo nenosím, tak budu mít např. více prostoru a více času. Více prostoru o místo, kde byly věci uloženy, a více času staráním se o to, co s těmi věcmi udělat, kam je přemístit, aby nepřekážely a nezabíraly jinak potřebné místo, více času z úspory o jejich údržbu, ošetřování, běhání, telefonování, psaní reklamaci v případě jejich poruchy, atp.



U peněz to platí obdobně. Většinou si stěžujeme, že jich nemáme dost a když se nám do rukou dostane někdy mimořádně více, tak to stále není dost, neboť je opět rychle utratíme. Jako dle rčení "rychle nabyl, rychle pozbyl". Když budete kupovat jen to, co skutečně potřebujete, namísto toho co jenom chcete, tak budete mít i více peněz. Garantuju!

Nevěříte?

Tak si to zkuste. Třeba jen na měsíc. Myslím, že Vás to nezabije. Nej…

I dnes na mě přišly kruté chutě. Dal bych si knedlo, zelo, vepřo. Tedy krom toho vepřového, si dokážu ostatní připravit sám. A vlastně i to vepřo, jen netradičně a jinak.

Nejprve přišlo na řadu nakládání na kostky nakrájeného doma dělaného seitanu do směsi soli, kmínu a umeocta. Podivnou to směsici jsem nechal chvíli odležet a jal se připravovat kynuté knedlíky s čerstvě mletou celozrnnou moukou. Inu na mlýnku jsem namlel jeden hrnek špaldy a půl hrnku ozimé pšenice na jemno, jak to šlo. Vznikla celozrnná mouka o hmotnosti 280g, kteroužto jsem doplnil o bílou hladkou kupovanou mouku do váhy rovných půl kila a také půl lžičky soli. Přidal asi třista mili vlažné vody s nastartovaným droždím a vše uvrhnul do pekárny k uhnětení a nakynutí. Pro rychlost jsem zvolil čtyřiceti minutový program na pizzu a zanechal směs svému osudu.


Pak jsem se jal na nudličky krájet asi pět temně zelených vnějších listů špičatého zelí, řádně zbavených tužších, ale křupavých žeber. Totéž potkalo dva listy z ke…

Včera jsem dočetl knihu od Vladimíra Kafky "Živit na živo - Jak překonat strach a nepřízeň osudu". Zajímavá kniha s velkou dávkou dobrých rad a příkladů jak si život užít, avšak neposrat se z něj. Text doplněn o příběhy lidí s nimiž se autor setkal a jimž pomáhal na cestě sebeuzdravení z rakoviny bez šance.

Mno a dnes se chystám na poněkud starší knihu, kterou je "Křížovka života" od Josefa Jonáše.

A co se mi povedlo?
1) včera večer jsem koukal na celý tříhodinový záznam z divadla Kampa s Jaroslavem Duškem v jeho pořadu "Duše K - O vědomém početí" a co pak. Tohle je fakt hustý a doporučuji na to mrknout. Ono zatím všechny "Duše K", které jsem měl zatím možnost shlédnout, byly husto hustý.

2) dnes jsem upekl hned dva chleby ze stejného základu (žitný kvas, špaldová a žitná mouka, sůl, lněné semínko, kmín, nové koření, voda a anýz), jen jsem do jedné části přimíchal slunečnicová semínka a do druhé zase dýňová. Buďto jsem tam tentokráte dal moc mou…

Od oběda mi zbyla směs vařeného ječmene s hrachem, kde ječmen byl dva dny máčený, takže již byl mírně nakvašený, což jsem samozřejmě zjistil až u oběda. Zajímavě jemně nakyslá chuť. Vařil jsem jej ráno v papiňáku a tam také odpočíval až do oběda, čili k nakvašení mohlo dojít i tam.

Co ale s tím zbytkem? Přejídat jsem se nechtěl, tak ...
... tak udělám chlebové placky. V sekáčku jsem rozemlel čerstvě naklíčenou červenou pšenici a ovesné mouky, trochu kmínu, pepře, soli, také od rána nevyužitou uvařenou pohanku a výsledná chuť byla taková nasládlá. No, jo, ale teď se mi do toho pečení moc nechce, tak přidám lžíci žitného kvásku a nechám to asi čtyři hodiny prokvasit. To už bude čas i na pečení.

Inu, jak jsem řekl, bylo uděláno. Po odkrytí utěrky po více než čtyřech hodinách se objem mísy trochu zvýšil a cítit to bylo jako kvašené zelí. A saprlé! Při míchání to bylo příliš řídké. Tak šup tam ještě nahrubo namletý oves a pak už šly na plech s papírem udělat placky. Mno a po dvakrát patnác…

Na serveru hearth.net jsem v nabídce od Erika našel odkaz na pořad o přidatných látkách v potravinách, známých spíše jako "éčka", věnovaný barvivům a vůním. Jak těm "přírodním", tak i těch chemicky připravovaných. To, že je "éčko" nazvané jako přírodní pouze znamená, že prvotní surovinou jsou přírodní zdroje, ať už rostlinného nebo živočišného původu. Avšak následným zpracováním pak už tuto výhradní "přírodní" vlastnost postrádají a následnou laboratorní doúpravou se beztak dojde k pěkně chemickému koktejlovému sajrajtu.

Já osobně mohu být celkem klidný, neboť těch průmyslově zpracovaných potravin již nějaký ten pátek nakupuji opravdu minimum a tudíž se nemusím tak stresovat čtením a luštěním kódů ozn. jako E222, E102, Exxx. No, ne že bych je kdy studoval, jsem jen spíše koukal na jejich uváděné množství, což je popravdě také trochu zavádějící.

Zajimavý je však závěr dokumentu, kdy je různým testovaným osobám ve dvou restauracích podáváno jídlo,…

1) Dnes se mi povedl jáhlovo-makový koláč, na kterém jsem si skutečně pochutnal. Ta maková část nebyla vysušená a byl tak akorát sladký. Jako obvykle jsem věnoval pár výsečí Jirkovo rodičům.

2) Užil jsem si tradiční prosluněnou procházku, byť bylo trochu chladnější počasí. A podařilo se mi obléknout tak akorát,  tj. ani teplo ke zpocení, ani chladno k husí kůži.

3) Nyní ke čtení knihy Vladimíra Kafky jsem si opět udělal trojkombinaci čaje ze skořápek vlašského ořechu, šípků a jeřabiny ptačí. Je to takový hutnější odvar, ale v to kombinaci chutná opravdu dobře.

4) Také mi dnes naskočila myšlénečka, čemu bych se mohl po opuštění současného zaměstnání věnovat, tj. vrátit se zpět ke kořenům,  resp. k ševcovu kopytu, což je pro mě také vyhovující tvůrčí činnost. K projektování pozemních staveb. Ale ne jako zaměstnanec. To skutečně ne. Pokud to nepůjde ne jako zaměstnanec, tak budu hledat dál něco jiného s tvůrčím potenciálem, ale opět tak, abych si mohl řídit pracovní dobu sám, dle svých p…

Dnes jsem měl od ráno v termosce hlavní jídlo připravené, ale ještě to chtělo polévku. No ale jakou? To je oč tu vždycky běží a nikdo se do vymýšlení nemá. I při příchodu ze sběratelské procházky mi padlo oko na množství kopřiv, i řekl jsem si, že se toho musí využít, než to zase zkosí a bude po hehe.

A protože jsem současně dnes cedil a slíval zkvašený oves, tak nějakou tu kyselicu z kalné vody, nějaké té zeleninky a koření. A to by bylo, aby nebylo.

Množství tak pro jednu velkou chlapskou porci nebo dvě normální.

Ingredience a pomůcky
Tři až čtyři dny předem nechat zkvasit jeden díl nadrcených ovesných vloček nebo nahrubo pomletého ovsa do třech dílů vody, to celé do vyvařené (vypařené) sklenice přikryté plátýnkem při pokojové teplotě ve tmě (stínu, nikoliv na slunci). Po zcezení rozmixovat tuhou část na ovesný jogurt a tekutou část použít na polévku, tedy opět jen asi 1/2 hrnku. Pozor, kalná voda se rychle usazuje, tak před použitím protřepat. :-) Kalnou vodu dále nevylívat, lze po…

Jak se cítím více a více odpočinutě, tak se mi snad i zlepšuje paměť, neboť až dnes jsem si konečně po dlouhé době vzpomněl, že na procházku si chci, kromě své maličkosti, vzít i nějakou tu, byť igelitovou, tašku. A proč bych si měl brát tašku na procházku? No abych vyjádřil svůj vděk lidem, kteří krásně odhazují cestou do přírody kdejaký bordel.

Nebýt jich, a to skutečně nemyslím nijak ironicky, neměl bych pořádný pohyb spočívající v úskoku stranou a sehnutí se, podřepu a jiné, téměř sportovní výkony, A proč tyto podezřelé úkony takto činím? Mno, abych se jal sbírat separovaný odpad vůkol poházený, tj. tentokráte hliníkové plechovky ponejvíce od piva, energeťáků a jiných svlažovačů trýznivé žízně a zároveň bych tak nemohl vyjádřit dostatečnou vděčnost za lidi, kteří toto konají a tak se, byť nevědomky, starají o můj zdravý pohyb. Nejen, že musím zpomalit, čímž mi to dává možnost i zout si boty a chodit naboso, ale všímám si i více svého okolí, než bych jen tak rychlou chůzí skoro až …

Dnes mě bolí v zátylku. Nějak jsem to přehnal s koukáním pod nohy při chůzi naboso, protože jsem šel tentokrát jinou trasou, o něco delší, než obvykle. Chvíli asfaltkou, pak cestou mezi polema, pak lesní cestou, zase asfaltkou, cestou u trati a opět lesem až na vyhlídku. Bylo pěkné slunečné počasí, tak jsem se svléknul a sejraté tělo jsem nechal ozářit slunečnimi paprsky nějakou tu malou chvilku. Zpátky už jsem šel v sandálech, abych to s tou chůzí moc nepřeháněl a přeci jen ulevil levé noze s nezaléčeným drobným zraněním.

Večer jsem se opět přistihnul, že mi v uchu nepíská. Jakmile jsem si to ale uvědomil, pískání se objevilo znova. Jóó, všecko je v té kebuli :-)

A co se dnes povedlo?
1) jako obvykle každodenní vaření, avšak tentokráte jsem vůbec nevěděl, co mám udělat k večeři. Nakonec z toho vznikl teplý těstovinový salát s pařenou zeleninou a cizrnou. Husto, hustě dobrý.

Recept je níže.
Když vám toho v lednici moc nezbývá, pak to co máte prostě smíchejte a kupodivu nakonec vyjde c…

Řekl bych, že poslední dobou hodně čtu nejrůznější literaturu tzv. populárně-naučnou, ezoterickou, atp. Tedy nejen ji, ale i články v časopise Meduňka, kde právě poslední, tedy květnové číslo, je věnováno "Lásce k sobě". A samozřejmě i článkům a videím na Internetu.
V jednom z těchto zdrojů, nebo snad i ze všech dohromady jsem se dozvěděl, ...
což jsem při tom pěkném úvodu akorát zapomněl,  co jsem to chtěl napsat. Poučení pro příště: "vyprdnout se na kudrlinky a jít rovnou k věci". Na kudrlinky zbude času dost nebo se na něj totálně vykašlat.
A! Už vím. Stačí se tím příliš nezabývat, nelámat si hlavu a doprčic, opět nekudrlinkovat.
Prostě jsem se dočetl,  že je dobré si napsat své denní úspěchy,  byť by to byly sebenepatrnější věci, či události, prožitky, atp. Nebo či a nebo i věci, události nebo zkušenosti za které jsme ten den vděční. Prostě se obklopovat štěstím a radostí, byť nepatrnou. Samozřejmě v průběhu dne se nasbírají i blbosti a průsery, ale i za ty s…

Po pátečním bosonohém obrušování plosek chodidel jsem si dal v sobotu trochu oraz. Nikoliv tak, že bych měl celý den nožky nahoře, ale obul jsem si opět tenisky. Nic se nemá přehánět a vše, co má nebo by mělo mít trvalejší charakter, chce svůj čas. Při obouvání jsem si všimnul dírek na patách, nikoliv u mých nohou, ale u tenisek. Mno, řekl jsem si, začínáš s bosochodectvím včas, ty už dlouho nevydrží. Alternativou k teniskám by mohly být jednoduché sandály zvané Huaraches, viz odkaz na jejich jednoduchou výrobu.
http://xeroshoes.com/how-to-make-huaraches/ Po jednodenní pauze v obrušování plosek nohou a jejich přivykání pro jejich přirozenou uzemňovací funkci, jsem dnes opět vyrazil ven. Jak jinak, než nejprve v teniskách a až na vhodnějším místě šly dolů včetně neviditelných ponožek. A musím říct, že nastala zvláštní změna, neboť jsem cítil kdejaký kamínek, větvičku, skořápku a jiný přírodní "bordel" mnohem intenzivněji a musel jsem tentokráte i více zvolnit svoji chůzi. Neb…

Už z vícero článků na webu jsem se dozvěděl, že je dobré si vést deník a psát to tak, jak to se to z hlavy sype a neopravovat, nemazat. Byť se může zprvu zdát, že jde o šílenosti a i třeba o vulgarity. Časem se člověk natolik uvolní, že je pak i zábavné číst a srovnávat původní zápisky s těmi pozdějšími.
Tuším, že jsem o tom již nejen jednou psal, ale i jsem si deník založil, coby neveřejnou část blogu. A nyní se k němu opět vracím a již bez okolků zcela veřejně. Od "bodu zlomu", kterým nazývám mé nedávné rozhodnutí změnit, či začít splňovat své sny a touhy dříve nenaplněné, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Jedním z těch možných důvodů může být skutečnost, že se asi nemám tak moc rád, když plním přání jiných a zapomínám nebo upazaďuju sebe sama a svá přání. Je to možná trochu nelogicky pospojované, ale pomalé psaní ťukáním na klávesy v mobilu, ani nic jiného neumožňují a myšlenky jsou prostě rychlejší, než klikající ukazovák. Navíc jich je zpravidla mnoho. Zase tak moc ne. Ale …

Dnes, vzhledem k pěknému počasí, jsem opět vyrazil ven naboso. Stále jsem nejprve vyšel v teniskách, které jsem ale brzo sundal a šel již bosky jak přes současné staveniště drážního tunelu, tak po starší, celkem hrubé asfaltové cestě mezi stávajícím kolejištěm a polem.
A to jsem si ty nožky pořádně opíchal. Cesta byla fakt hrubá a pichlavá od droboučkého drceného štěrku a cítil jsem odezvu z nohou až v konečcích prstů na rukou a dokonce i v zubech. Ne, že by to bylo tak moc nepříjemné, jen to bylo podstatně jiné, než předchozí chůze na lesní poměrně hladké a měkké cestě.
Zpět jsem šel již v teniskách, neboť jsem měl pocit, že tento povrch pro začátek stačil a nechtěl jsem si ty nohy totálně obrousit. Doma po umytí jsem si nohy promazal kokosovým olejem a pociťoval mírné pálení a našel jsem malý, krví podlitý puchýř.

... měsíce a teprve dnes jsem vynesl nahromaděný plast z domácnosti do příslušné nádoby separovaného odpadu.
Stále více a opakovaně používám papírové sáčky, které točím dokola, aniž by skončily po prvním použití v odpadu na papír. A své uplatnění našly i ty byť stále plastové, které beru s sebou do hypermarketu, kde se kvůli neprůhlednosti, či z jiného důvodu, nehodí ani látkové, ani ty papírové. Samozřejmě se mi ještě občas stane, že nemyslím a zaplatím :-) tedy, že není zbytí a musím odtrhnout nový plastový sáček, neboť jsem si zapomněl vzít zásobu těch stávajících a nebo mi něco trkne a jdu najednou nakupovat.
Malý úspěch, také úspěch.

Od úterka mám z knihovny vypůjčenu novou knihu od Vladimíra Kafky zvanou Život na živo a při čtení si současně vybavuju jeho slova, v rozhovoru s Jaroslavem Duškem v pořadu Duše K z divadla Kampa, kde říká, že mnohdy tělesně postižení lidé pomáhají těm, tak zvaně normálním lidem, s jejich zhroucenými životy, vlivem dnešní dravé a stále ne dost nažrané doby, resp. nenažraných psychopatů dle slov MUDr. Hnízdila.
Ač jsem si to nemyslel, přec i na mne dolehla "úzkost" po té, co jsem se rozhodl udělat další změnu v mém životě na cestě k byť minimalisticky prostému, ale šťastnějšímu Já. V práci jsem po dlouhém půlročním váhání a rozhodování o správnosti či nesprávnosti rozhodnutí došel konečně k závěru, že takto už to dál nejde a musím se sebou začít něco dělat, bez ohledu na budoucnost, která teprve bude a kterou si ovlivním pouze vlastním vnitřním úklidem a hlavně klidem.
Současné činnosti mě ale vůbec vnitřně neuspokojují a vykonávám je již nějak mechanicky bez nadšení, či zau…

Jo jasně, už jsem psal, že chodím naboso. Tedy coby začátečník hezky zlehka, když je tepleji. V tomhle počasí, kdy chvíli sněží, chvíli prší a chvíli svítí sluníčko se mi nechce, ale jakmile se příroda vyvzteká, tak půjdou tenisky a ponožky opět dolů.

A mezi tím se budu vzdělávat. Například čtením knihy od Daniela Howella, kterou mi doporučil odběratel s Nickem "Lukáš Xeelee Findeis" na webu Hearth.net.


Jako teorie zatím dobrý, včetně zkušeností v knize uvedených bosochodců. Praxe je ale mnohem, mnohem lepší, což mé zatimní, byť krátké, zkušenosti jenom potvrzují. A když už nejsem venku, tak chodím bosky doma. I když je chladněji, tak si říkám, že se alespoň otužuji. Studenou vodičku na otužování skutečně nepotřebuji. Brrrrrrrr.

Nejen knihu doporučuji k přečtení.

Stále více se přikláním ze zkušeností k názoru, že čím jednodušší, tím lepší. To samé platí i o koření. Stále se mi jej nedaří kombinovat, tak jaká pak s tím štrapáce. Dělám jako s miso polévkou. Přidám max. tři druhy a nepřeháním s množstvím.

Dříve jsem dělal v pomalém hrnci Kaselské zelí s bramborami a klobásou a včera jsem udělal stejně dobrou, ale dle mého soudu lehčeji stravitelnou variantu z bílého zelí, bulguru a tempehu.

Dělám po ránu do práce, takže žádné zdržování. Svařit 2 hrnky vody nebo zeleninového vývaru a dát stranou. Do litinového hrnce dát jeden až dvě lžíce oleje, na to na drobno pokrájenou cibuli a zasypat na fleky nakrájenou polovinu menší hlávky bílého zelí. Ale šlo by i červené. Přidat na hrubo nastrouhané neoloupané jablko včetně jadřince. Pak povrch posypat půl žičkou soli, čtvrt lžičkou čerstvě drceného nového koření, celou lžičkou drceného kmínu a méně než čtvr lžičkou pepře, ať se vzepře. Na to přidat půl hrnku bulguru a nadrobno nakrájenou polovinou uzenéh…

Přihláška do knihovny byl fakt dobrý počin. Nevím, že jsem na to nepřišel již dříve, mohl jsem minimalizovat náklady za nákup knih a úložného prostoru pro ně. I když v knihovně nemají vše, co v obchodech s knihami, přeci jen narazím na zajímavé čtivo, byť i staršího data vydání. A v elektronické podobě také není vše co v té klasické tištěné.

Kupříkladu dvě knihy od Jana Hnízdila, lékaře a psychosomatika, který ve svých knihách obhajuje a odhaluje psychosomatiku, coby návrat k původnímu lékařství, dnes stále více decimovaného tržním hospodářstvím, ruku v ruce se silným farmaceutickým průmyslem a jeho leckdy neblahým vlivem na uzdravení pacientů ...
... tedy léčení.

Člověk se nejen pobaví, ale leccos si i uvědomí.

Na stránkách serveru http://www.hearth.net lze poptat věc materiální i nemateriální povahy a nebo lze v obou případech i nabídnout k využití jiným. Nebo také reagovat na nabídku, či poptávku ostatních "Hearťanů". Obdobných webserverů je celá řada. V minulosti jsem také při minimalizaci a likvidaci nepotřebného využíval služeb serveru http://www.nevyhazujto.cz. 
Minulý týden jsem horlivě nabídnul celkem čtyři věci k darování v jeden den a také se mi ihned v ten samý den ozvali možní příjemci. Jeden příjemce si z Prahy přijel naboso danou věc vyzvednout osobně, ostatní tři raději zvolili odeslání poštou. Již dříve ze zkušeností a v souvislosti s minimalizační leností jsem moc o zasílání Českou poštou nestál, ale řekl jsem si, že se to nezblázní a zase po delší době, byť s troškou té nechuti jsem vnitřně sám se sebou s odesláním přeci jen souhlasil.
A měl jsem poslechnout své první Já! :-) Jak se říká, každé začátky jsou těžké a to i ty filantropické.
První potíž je totiž sehn…

Dnes je to přesně jeden měsíc, kdy jsem byl naposled vysypat nádobu s plasty do tříděného odpadu. A to je zaplněná tak ze dvou třetin, takže minimálně ještě minimálně jeden týden navíc může vydržet. Dříve jsem se stejnou nádobou běhal každý víkend. Myslím, že to je velmi slušný pokrok. Pravda, do bezplastového cíle ještě daleko, ale už to není takzvaně v nedohlednu. V průběhu tohoto týdne jsem na serveru http://www.hearth.net/ požádal o dar v podobě rady, či tipu na úsporu plastů v domácnosti, zejména s přáním nenosit ze supermarketů stále nové a nové mikrotenové sáčky a tím trochu dopomoci ke snížení plastového znečištění planety. Naopak, lze je využít opakovaně do totálního roztrhání. Jen pamatovat je vzít s sebou při dalším nákupu. Jedna paní nabídla tip, že si šije ze starých záclon sáčky, které používá namísto mikrotenových sáčků s tím, pokud budu chtít je ochotná mi je také ušít. Někteří možná namítnou, že s každým nákupem přispívá pár haléři obchodnímu řetězci k většímu zisku, …

Nerez za plast ve stejném poměru.
Přišly z Číny nerezové odměrky v objemech jednoho, půl, jedné třetiny a jedné čtvrtiny hrnku a také jedné lžíce, jedné, poloviny a čtvrtiny lžičky.
Nevím, proč jsem ještě nevyhodil ty plastové odměrky, které už se tak staly  zbytečnými. Snad ze stále přetrvávajícího  pocitu "co kdyby". Nebo snad z jejich nejasného budoucího osudu, kdy by snad mohly sloužit svému účelu někde jinde, či u někoho jiného a nerozkládat se v přírodě tisíc let nebo se ve spalovně v mžiku neproměnit na výpary plných různých chemických sloučenin.
Nejspíše přeci jen skončí v koši s tříděným odpadem,  který již téměř čtrnáct dnů čeká na naplnění, před vysypáním do žlutého kontejneru. I když se mi stále nepodařilo mít zcela bezplastovou domácnost, tak přeci jen prodlužující se interval odnosu tříděného odpadu do kontejneru je také jistým pokrokem. Ano, malým,  ale jistým.
A když už se mi podaří přeci jen přinést z obchodu další mikrotenový sáček s nějakým obsahem, tak …

Dnes přišel na řadu opět jeden jednoduchý recept, jehož základ je z blogu Kuchařky ze Svatojánu. Jen nemám zahrádku a tak ani čerstvé bylinky, tak jsem použil sušené.

Dát vařit jeden hrnek pohanky s dvěma hrnky vody, plus jakékoliv sušené bylinky / koření. Jakmile se začne vařit, tak vypnout a přikryté nechat dojít do úplného vstřebání vody. Dále na kostičky pokrájet pět až šest menších cibulí a osmažit na na třech lžicích oleje a posolit. Ke konci smažení přidat hrst slunečnicových semínek a asi minutu dosmažit. Pak nakrájet na drobno asi dvě hrsti čínského zelí a vše promíchat a podávat.

Já jsem na talíři zkombinoval s kvašeným zelím a farmářským vejcem osmaženým jako volské oko.
Nač se trápit s večeří, když v jednoduchosti je neskutečná krása a výtečná chuť.

Krom toho jsem také dnes spolu uvařil jáhly a rýži jako základ na ovocné knedlíky na zítřejší večer, kdy bude méně času, neboť mám opět angličtinu. Ony to popravdě nebudou plněné knedlíky, ale pouze knedlíkové kuličky přelité o…

Dnes jsem si konečně užil svých deset až patnáct minut, na které jsem se již nějakou tu dobu těšil. Ano, není to moc, ale i to se počítá a pro začátek to celkem stačí. Užil jsem si totiž chůze bez bot v lese na měkčí pěšině, posázené šiškami, spadaným listím, větvičkami, jehličím, prorostlými kořeny stromů, vyčuhujícími kameny a Bůh ví co jsem svýma nohama za tak krátký čas ještě objevil a okusil.

A když jsem dorazil na louku při řece, tak i po ní jsem ještě chvíli šel a citil jsem jednak příjemný chlad a také jemné bodání od staré seschlé posekané trávy, trčící mezi krásně vzrostlým zeleným kobercem. Po navlečení ponožek a nazutí bot jsem cítil zvláštní pocit a jemné mravenčení, které mi stoupalo až ke stehnům, což nebylo rozhodně nepříjemné a vydrželo asi tak další půlhodinu.

A ještě nově objevený dodatek ze serveru Turistika naboso.

Bez koření není vaření. A to moje bylo nejdříve v horních skříňkách v různých dózách poskládaných na sobě a za sebou, takže to moc přehledné nebylo. Pak se přestěhovalo na kuchyňskou linku do pěkné řady spolu se zásobníkem na příbory a hmoždířem. Ovšem že, jen ty nejpoužívanější.A ty ostatní zůstaly v pytlíčcích v papírové krabičce v horní skříňce nad linkou. Bylo to přehledné, ale ne moc praktické, neboť při vaření, krájení a zejména mixování to leckde ustříkne a neustálé umývání kořenek není ale vůbec minimalistické.A protože nastal čas i pro redukci malých skleniček s twist uzávěry od kokosového oleje, neboť se nějak začaly hromadit v regále, kde jsem je častěji přestrkával zprava doleva,  ze předu dozadu a i jinak, využil jsem je k opětovnému přeskupení náčiní v šuplících, kde po optimalizaci vznikl jeden volný.  A do něj se zase přesunuly kořenky a i nízké skleničky s novým kořenícím obsahem.Zatím to není moc přehledné, chybí jim totiž popisky na víčkách, ale již nebudou umatlané…

Hezký a pravdivý komentář na serveru Kuchařky ze Svatojánu nejen otevře oči, ale osobně doporučuji ke čtení už na střední školy.

Formou komiksových kreseb pěkně sdělený výklad historie ekonomie a financí v kostce.

Není ale vhodný pro růžovobrýlé.

Nuže, zbyla mi malá sklenička vařené celozrnné rýže Basmati s bezpluchým ovsem, asi hrnek a půl vařeného bulguru a dva hrnky vařené cizrny. Šlo by to použít  dohromady  a udělat si tak oběd? Když to nezkusím, tak to nezjistím. Do pánve Wok vrchovatou lžičku sádla a v roztopeném osmažit na kostičky nakrájenou půldruhou cibuli. Po chvíli přidat asi půl hrnku cizrny a vařené obiloviny, tj. bulgur, rýže a oves. Chvilku osmažit a zalít trochou vývaru z cizrny, lžíci umeocta, dvě lžíce sojovky a půl lžičky drceného kmínu. Chvilku dusit za stálého míchání a pak přihodit rozdrcenou směs po půl hrsti mandlí a dýňových semínek. Po vypnutí vmíchat asi tři prolisované stroužky česneku a pak naplnit termosky na jídlo a šup s tím do tašek připravených do práce.Na talíři podávat s kvašenou zeleninou a jakoukoliv čerstvě natrhanou jarní zelenou nebo květovou posypkou. To by bylo, aby to nebylo ku radosti.

Co mají tyhle tři suroviny společného? Téměř nic, jen mi již nějaký ten pátek leží v sušené podobě doma ve sklenících. Už jsem přidával mletý šípek do koláče, ale ty zrníčka jsou fakt pekelně tvrdá, takže výsledné pochutnání na jinak dobrém koláči to poněkud zhoršilo. Mno, vyzkoušel jsem, zjistil jsem a příští byl již tradičně bez. Samozřejmě jsem dělal šípkový čaj a kam se tou vycmrndlou bezchutí hrabe kupovaný čaj za tímto domácím. Z ořechových skořápek, rozumí se ty vlašské a bez jader, jsem již také dělal čaj a musím potvrdit, že má opravdu zajímavou chuť. A cožpak tedy obě suroviny po malých hrstech nesmíchat, k tomu přihodit i hrst sušených jeřabin ptačích a zalít asi litrem vody a nechat přes noc macerovat. Poté asi deset minut povařit, slít a vychutnávat čaj nevšední chuti.Člověk samou roztažností už neví, co by do té huby strčil, ale s radostí je třeba vychutnat si dobře odvedené dílo. Ono totiž ty šípky natrhat, promýt a každý jednotlivě nožem překrojit podélně na půl, byla …

Dnes jsem vařil takzvaně z vody. Po příchodu domů jsem mrknul do lednice na ty zbývající kusy zeleniny a vybral jsem brokolici. Zpravidla dělám s těstovinami, ale ty momentálně nemám, tak něco obdobného. I vzpomněl jsem si na bulgur, ale nyní sytý po večeři jsem si také vzpomněl na kuskus, což je těstovina na rozdíl od bulguru.
I dal jsem vařit bulgur ve dvojnásobku objemu vody se špetkou nadrcené řasy Wakame,  špetkou tymiánu a jedlé sody. Následovalo propláchnutí z předchozího dne namočené cizrny, kterou jsem jal vařit v papiňáku spolu s kouskem řasy Kombu a také špetky tymiánu. Než jsem se dostal na rozebrání brokolice na růžičky a přípravě k napaření nad hrnec s bulgurem, tak ten již byl akorát zralý na vypnutí. Což jsem udělal a nechal jej pod pokličkou dojít. Brokolice šla pařit v napařovací vložce.
A protože se mi zvolená kombinace bulguru, brokolice a cizrny zdála taková neslaná, nemastná, tak jsem v jiném kastrůlku osmahnul na sádle půlku na kostičky nakrájené cibule a po …