Nyní v zimním období se mi objevuje v mé farmářské bedýnce poněkud více bulv červené řepy a tak nějak je nestačím běžným vařením zpracovat. Přemýšlel jsem tedy, jak je jinak využít a protože mi došlo domácí kysané zelí, tak jsem ji tedy zkusil také zkvasit. Protože jsem se ale dočetl, že červená řepa samotná dost špatně kvasí, musí se smíchat např. se zelím. A proč tedy nevyužít rovněž přebývající čínské zelí.
I oloupal a nastrouhal jsem tedy jednu větší bulvu červené řepy na hrubém struhadle a vložil do větší mísy. Pak jsem přikrájel cca stejné množství čínského zelí na tenčí nudličky a přidal do mísy. Odvažil jsem 1% soli z celkové hmotnosti obou ingrediencí a promíchal a jemně promnul směs rukama, čímž se hezky obarvilo i bledé zelí do červena a ochutnal.
Mno, chuť nic moc, řekl jsem si. Chtělo by to nějak ozvláštnit. I padlo mi oko na delší dobu nevyužitou pálivou omáčku Sriracha. Protože je fakt pálivá až hanba, přidal jsem jen pár kapek, tedy přesněji cca 7-10, opět promíchal a celou směs nechal pod pokličkou cca 2 hodiny odpočinout.
Pak jsem vzal vypařenou 0,7 l sklenici a začal ji po částech plnit za průběžného pěchování pomocí menší lahvičky od sojové omáčky, což je mnohem šikovnější, než vtlačovat a pěchovat čímkoliv jiným. Za chvíli se nad směsí začala vytlačovat tekutina a pokračoval jsem až byla směs jednak cca 1 cm pod hrdlo a zcela ponořená ve vlastní šťávě. Přikryl jsem sklenici potravinářskou fólií a zajistil gumičkou. Sklenici jsem umístil do velkého kelímku od kysaného zelí pro případ, že by byla tekutina vytlačena kvasícím obsahem ven ze sklenice a ponechal svému osudu asi 5 dnů při pokojové teplotě.
Bomba!
Kdybych neměl minimalistickou brzdu, jistě bych to sežral najednou, ať mě pálí huba jak chce.