Přeskočit na hlavní obsah

Poprvé, i podruhé

I přes všechnu tu snahu to někdy prostě nevyjde, ... tedy ne tak úplně.

Jak si tak poslední dobou vařím ve smaltovaném rendlíku, tak se mi to líbí, že ...

že si říkám, že by se mi hodil ještě jeden menší a vyšší,  přesně takový, který jsem viděl, když jsem vybíral ten současný. Ale protože jsem nedostál svého slibu, kdy vyhodím ten nerezový rendlík s rozviklaným držátkem, který měl být nahrazen tím smaltovaným, tak další kousek už nepotřebuju.

I stále jsem si to opakoval, jedouce kolem M.A.T.u, až jsem se sám sobě divil,  když to auto, v němž jsem seděl, zaparkovalo v blízkosti obchodu a mé nohy mě tak nesly ke vchodovým dveřím. Zabral jsem ke vstupu, avšak dveře se oproti obvyklému hladkému otočení ani nepohnuly. Zabral jsem ještě jednou a stále jsem byl na stejném místě před obchodem. Hodil jsem tedy oko na sousední dveře,  které jsou obvykle jako výstupní a teprve si tak  všimnul upozornění na probíhající inventuru.

I otočil jsem se, poděkoval otočením očí v sloup za prozřetelnost a ochranu před zhýralostí z nakupování nepotřebného a odkráčel do auta dokončit cestu do dříve zamýšleného cíle.

Tak to bylo poprvé. A jak to bylo podruhé?
Inu, skoro stejně. "Nesmíš, nesmíš! Něco sis slíbil, vařit máš v čem!", jsem si tak opakoval, když jsem cca za dva, tři dny jel opět kolem obchodu a očkem mrknul zda-li inventura pokračuje,  či ne. A než jsem se nadál, stojím před regálem a koukám na hrnce. Beru do ruky podobný ale nízký. Poklička byla nějak zapadlá a síla plechu také neodpovídala 2 mm. I mrknul jsem ještě na jeden a také jsem jej nakonec zavrhnul.

Opět jsem poděkoval za prozřetelnost a ochranu, tentokrát bez otáčení očních bulv a vykročil v ústrety spokojenému minimalistickému životu bez zbytečného nakupování.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se