Přeskočit na hlavní obsah

Trest za nakupování

Každé nakupování skýtá v sobě určité riziko. Ať už jde o potraviny, které se mohou v krátké době zkazit nebo o jiné výrobky, které se svým způsobem také mohou pokazit, respektive porouchat. A je celkem jedno, zda-li se jedná o zbytnou či nezbytnou věc. Prostě zboží nerozlišuje, zda-li jste minimalista nebo shopaholic.

Můj nedávný nákup termosek na jídlo ESBIT 0,75 l byl také jakýmsi trestem, byť termosky na jídlo této značky používám opravdu denně a nemohu říct, že jde o nepotřebnou věc. Možnájde o zbytnou věc. Jistě, mohu nosit jídlo do práce ve sklenici se šroubovacím uzávěrem, jak jsem to dělával před ESBITkama, ale sklenice se může rozbít, což se sice dosud nestalo, ale črt nikdy nespí. Jde jen o čas a příležitost.

Co je však hlavní, že i když s sebou vezmete horké jídlo, tak než se k němu v poledne dostanete, je již při pokojové teplotě. Ano, vím. Znám mikrovlnku. Ale to není řešení pro mě.

Ale zpět k nákupu ESBIT termosek na jídlo. Objednal jsem si jí počátkem ledna. Dodavatel ji v té době neměl skladem, ale byla za dobrou cenu, tak se "vyplatilo" počkat. Byla nakonec až v půlce února. A jedna z nich vydržela plnit svoji funkci pouhý týden. Dnes mi při nahřívání termosky zůstal spodní díl se závitem v termosce a vrchní díl uzávěru v ruce.

Takže co s tím. No co! Reklamovat přeci.
Najít originál obal, doklad o platbě, termosku zabalit, poslat s pojištěním, poslat reklamační email obchodníkovi a pak už jen čekat. Obchodník se na email ozval telefonicky celkem rychle a přislíbil zaslání nové termosky obratem, jakmile ta porouchaná dorazí.

No, není to trest minimalistovi za nakupování?
Kdybych opravdu nic nenakupoval, nemusel bych se obtěžovat s čekáním, potížema s uzavíráním, s reklamováním. Nebyl bych natěšený a pak rozladěný. Nosil bych jen stále sklenice a jedl jídla s pokojovou teplotou.

Jde o věci, ne o zdraví. Tak proč si s tím příliš lámat hlavu. Žít v radosti a trable s věcmi hodit za hlavu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…