Moje cesta minimalisty

Hezký a pravdivý komentář na serveru Kuchařky ze Svatojánu nejen otevře oči, ale osobně doporučuji ke čtení už na střední školy.

Formou komiksových kreseb pěkně sdělený výklad historie ekonomie a financí v kostce.

Není ale vhodný pro růžovobrýlé.

Nuže, zbyla mi malá sklenička vařené celozrnné rýže Basmati s bezpluchým ovsem, asi hrnek a půl vařeného bulguru a dva hrnky vařené cizrny. Šlo by to použít  dohromady  a udělat si tak oběd? Když to nezkusím, tak to nezjistím. Do pánve Wok vrchovatou lžičku sádla a v roztopeném osmažit na kostičky nakrájenou půldruhou cibuli. Po chvíli přidat asi půl hrnku cizrny a vařené obiloviny, tj. bulgur, rýže a oves. Chvilku osmažit a zalít trochou vývaru z cizrny, lžíci umeocta, dvě lžíce sojovky a půl lžičky drceného kmínu. Chvilku dusit za stálého míchání a pak přihodit rozdrcenou směs po půl hrsti mandlí a dýňových semínek. Po vypnutí vmíchat asi tři prolisované stroužky česneku a pak naplnit termosky na jídlo a šup s tím do tašek připravených do práce.Na talíři podávat s kvašenou zeleninou a jakoukoliv čerstvě natrhanou jarní zelenou nebo květovou posypkou. To by bylo, aby to nebylo ku radosti.

Co mají tyhle tři suroviny společného? Téměř nic, jen mi již nějaký ten pátek leží v sušené podobě doma ve sklenících. Už jsem přidával mletý šípek do koláče, ale ty zrníčka jsou fakt pekelně tvrdá, takže výsledné pochutnání na jinak dobrém koláči to poněkud zhoršilo. Mno, vyzkoušel jsem, zjistil jsem a příští byl již tradičně bez. Samozřejmě jsem dělal šípkový čaj a kam se tou vycmrndlou bezchutí hrabe kupovaný čaj za tímto domácím. Z ořechových skořápek, rozumí se ty vlašské a bez jader, jsem již také dělal čaj a musím potvrdit, že má opravdu zajímavou chuť. A cožpak tedy obě suroviny po malých hrstech nesmíchat, k tomu přihodit i hrst sušených jeřabin ptačích a zalít asi litrem vody a nechat přes noc macerovat. Poté asi deset minut povařit, slít a vychutnávat čaj nevšední chuti.Člověk samou roztažností už neví, co by do té huby strčil, ale s radostí je třeba vychutnat si dobře odvedené dílo. Ono totiž ty šípky natrhat, promýt a každý jednotlivě nožem překrojit podélně na půl, byla …

Dnes jsem vařil takzvaně z vody. Po příchodu domů jsem mrknul do lednice na ty zbývající kusy zeleniny a vybral jsem brokolici. Zpravidla dělám s těstovinami, ale ty momentálně nemám, tak něco obdobného. I vzpomněl jsem si na bulgur, ale nyní sytý po večeři jsem si také vzpomněl na kuskus, což je těstovina na rozdíl od bulguru.
I dal jsem vařit bulgur ve dvojnásobku objemu vody se špetkou nadrcené řasy Wakame,  špetkou tymiánu a jedlé sody. Následovalo propláchnutí z předchozího dne namočené cizrny, kterou jsem jal vařit v papiňáku spolu s kouskem řasy Kombu a také špetky tymiánu. Než jsem se dostal na rozebrání brokolice na růžičky a přípravě k napaření nad hrnec s bulgurem, tak ten již byl akorát zralý na vypnutí. Což jsem udělal a nechal jej pod pokličkou dojít. Brokolice šla pařit v napařovací vložce.
A protože se mi zvolená kombinace bulguru, brokolice a cizrny zdála taková neslaná, nemastná, tak jsem v jiném kastrůlku osmahnul na sádle půlku na kostičky nakrájené cibule a po …

To je ale dilema. Ať tak, či onak, máku tu mám stále jako máku a je třeba jej upotřebiti dříve, než ho spotřebují potravinoví moli.
Po předchozím jáhlovém koláči s mákem jsem nyní udělal zcela něco jiného. Ta jinakost tkví jednak v paření, nikoliv v pečení a jednak v dokonalém promíchání všech ingrediencí před plněním formy a nikoliv vrstvení těch dvou hlavních surovin.
Tři čtvrtě hrnku jáhel i máku dát vařit ve dvojnásobném objemu vody, než je společný objem obou suchých ingrediencí, což prakticky znamená ve třech hrncích vody, nebo polovině vody a polovině moštu. Po zmizení vody z povrchu vypnout a nechat přikryté  cca půl hodiny dojít.
Do mísy půl hrnku hrozinek nebo rozinek :-) a půl hrnku nadrcených slunečnicových semínek, dvě lžíce javorového sirupu a ti, co vaří bez moštu, tak ještě vrchovatou lžíci Sladěnky rozmíchané v půl hrnku teplé vody.
Přidat částečně prochladlou uvařenou směs, asi tři lžíce oleje a postupně vmíchat asi tři čtvrtě hrnku pohankové mouky, či více, plus …

Že bych opět sklouznul do nákupní horečky? Před tím sekáček s mlýnkem, jako náhrada za předchozí všeplastový, a nyní jsem opět něco objednal. Ale na obhajobu uvádím, že jako v předchozím případě, tak i tentokrát se bude jednat o výměnu mnoha plastových věcí za ty obdobné, avšak v nerezovém provedení. A jóó!!! Já ještě neřekl o čem je řeč. No přeci o odměrkách. A protože zpravidla neměřím na mililitry, ale rychleji a pohodlněji na půl hrnky, hrnky, popř. na lžičky, čtvrt-lžičky a lžíce, tak jsem objednal sadu, která obsahuje ideální seskupení nejpoužívanějších objemů.

Větší odměrky: 60ml / 80ml / 125ml / 250ml
Malé odměrky: 1,25 ml / 2,5 ml / 5ml /15ml



Kdybych to mohl sehnat v dostupné vzdálenosti od bydliště, jistě bych to udělal. Ale nic vhodného jsem nenašel, tedy kromě skleněné válcovité odměrky z ohnivzdorného skla měřící až do litru v ml, oz, gramech od Simaxu.

Zbavím se 3 větších plastových odměrek, tří lžícových odměrek a dalších tří odměrek bezobjemových. A získám osm kusů krá…

No jo, je to tak. Až takhle pekáčově jsem dopadnul, když tak přešlapuju a různě se otáčím, nově i dřepy dělám, stále stojíce naboso v plechu na pečení naplněném oblázky, žaludy, kaštany a vlašskými ořechy, jejichž skořápky jsou tak dokonale tvrdé, že louskáčkem nejdou rozlousknout.
A proč si tak podivně počínám? Mno přeci pro radost z dělání něčeho neobvyklého :-)
Ale, krom toho, se jednak připravuji na chůzi naboso venku a jednak si i masíruji akupresurní body na plosce chodidla. A i jiné podivnosti provádím. To když bosky chodím po bytě a mé nohy tak mohou zkoumat kdejaký ten "bordel" na podlaze. To však neznamená, že bych měl nějakou mánii a musel ty drobky hned uklízet a podlahu udržovat ve sterilním stavu. To by mi však moc nepomohlo, když chci chodit venku bez bot i bez ponožek, jen tak na boso. 
Na druhou stranu nemohu o sobě říct, že bych si v bytě udržoval stav jako na smetišti. To rozhodně ne. Jde jen o běžný "bordel", který se tak nějak během týdne prů…

Před velikonočními svátky jsem si vzal krátkou dovolenou, abych dny volna trošku natáhnul. Jakmile mám však nějaké to volno, ihned využívám volného času k minimalizaci, deplastizaci a debordelizaci. Nešlo to sice tak krásně jako v začátcích, přesto jsem se ale lecčehos zbavil. Od každého alespoň něco. Byl to ale boj.

"Ale jo, ale ne" A šup s tím zpátky do krabice. Pak zase ven a opět zpátky. "Jseš máklej! Už to skladuješ rok, či víc a stále to tu bez hnutí leží. Pryč s tím! A bez výčitek!" A také že jo a je klid. Nějaké to oblečení, plastové potřeby v domácnosti a opět různé věci, co by se snad mohly před půl rokem hodit a ještě se nehodily. Kde to šlo, tak jsem vyměnil plastové úložné krabice za papírové z vlnité lepenky.

A konečně jsem si z rendlíku s vyviklaným držátkem udělal parádní menší nerezovou zapékací mísu. I když bylo notně uvolněné, nějak se mu pryč nechtělo, ale nakonec se věc zdařila.

Tuhle jsem opět koukal na kulatou vroubkovanou skleněnou zapékací …

Po oslavě roku bez nakupování zbytečností jsem se tak říkajíc skoro utrhl ze řetězu. Každou chvíli jsem někde v internetových e-shopech nebo kamenných obchodech a okoukávám zboží, které se mi líbí a jaké by se mi mohlo hodit. Naštěstí mám ale za ten rok vybudovanou nákupní brzdu v podobě, "líbí se mi to, chtěl bych to. Ale potřebuji to? Ne, nepotřebuji. Mno, v případě, že bych to začal potřebovat, vím kde to najdu a jdu opět dál".

Samozřejmě neplatí pro výměny něčeho současného plastového za něco neplastového. Kupříkladu asi již po třetí jsem si říkal, že by to chtělo konečně vyměnit ten sekáček / mlýnek co má celoplastové nádobky na drcení a jehož stěny jsou dosti ošoupané a poničené. Čímž také do sebe dostávám fujtajbl chemii z plastů, neboť používám opravdu často. A když už sem tak brouzdal po e-shopech, narazil jsem na nerezovou variantu zn. Princess, kde kromě nerezového těla motoru byly hlavně nádobky nerezové, jak pro sekáček (čtyři čepele), tak pro mlýnek (dvě čepele…

Šestého března 2015 jsem se zavázal nenakupovat žádné nepotřebnosti. Nyní po roce tak mohu zpětně hodnotit, jak se mi tento závazek dařilo či nedařilo plnit. Myslím, že jsem celkem uspěl i když samozřejmě rezervy tu stále jsou.

Co jsem tedy v průběhu roku zakoupil a mohu tak přiřadit do kategorie nákladů, ať už byly zbytné nebo nezbytné? Z celkového objemu nákladů byly vynechány nutné náklady spojené s poplatky (např. TV+Rozhlas, daně, pojištění, atp.), nákupy potravin, náklady spojené s bydlením, včetně energií plus nejnutnější drogerie.

A co zbylo? Jazykový kurz angličtiny, dárky, poplatky za volání a SMS z mobilu, cestovné a jízdné, spotřební věci, zábava zahrnující např. knihy a časopisy, ať už papírové nebo elektronické, kurzy, úložný prostor na Google Drive či jiná disková úložiště,

Jak vypadá procentuální podíl jednotlivých druhů nákladů z jejich celkového objemu?

Pokud se týká "věcí", tak nově zakoupené po 6.3.2015 a používané denně nebo velmi často jsou termosky na …

Včera jsem se snažil upéct kváskový chléb, ale měl jsem už málo jak žita, tak pšenice. Použil jsem jednak mouku namletou z naklíčené pšenice a pak opětovně přirozeně usušené a pak také směs předem vařených jáhel s rýží. Samozřejmě lněná semínka, sůl, kmín a sušený medvědí česnek.
Směs jsem narovnal do nově z kastrolu vytvořené a kokosovým olejem vymazané zapékací mísy a dal do tepla na tři až čtyři hodiny vykynout. Díky jáhlům a rýži nebylo těsto až tak hutné. Po nakynutí jsem jej dal i s "mísou" napařit na půl hodiny do většího hrnce a pak na dalších 30 min. zapéct do trouby při 180°C.
Druhý den po vychladnutí šla hmota pěkně vyklopit. Po částečném oschnutí, nakrájení a následně při snídani jsem objevil fakt dobře chutnající chleb... ... ehm, ... chlebovo-kváskové pařeno-pečené knedlíky. Hned zítra s nimi udělám knedlo, zelo, seitano.
Netřeba si zoufat,
stačí jen doufat,
že se dílo podaří,
i když se jinak vydaří.
Chutné je, dobré je,
s radostí a chutí se ...
... …

"My už nedržíme masopůst?" "Ale ano."  "A co ta Májka na chlebu?" "Jaká májka?" "No, ta paštika!" "Aha! Mno, ... tak ta není masová, ale rostlinná. Takže držíme dál." "Aha! Ale chutná to jako Májka. Z čeho to je?"


Asi půl hrnku vařených koňských bobů, cca dvě až tři lžíce sezamového oleje, jedna lžíce lahůdkového droždí, lžička hrubozrnné hořčice s červeným vínem, špetka soli a jeden stroužek česneku. Rozmixovat tyčákem do hladka.
Fajnovější je s přidáním jedné do zlatova osmažené cibule a půl víčka sojovky. Stejně dobrá je i z cizrny namísto bobů.

Včera jsem si uvědomil, že už nějaký čas nepoužívám kastrol a rendlík z IKEA s plastovými držadly a skleněnými pokličkami. Bohatě si při vaření vystačím s litinovým hrncem, smaltovaným kastrůlkem, menším nerezovým hrncem, litinovou pánví Wok a opětovně s dříve zavrhovaným tlakovým hrncem. Spíše pro napařování, nejen ve dvou úrovních s vloženým pařáčkem a napařovací vložkou, ještě velký nerezový hrnec.
A právě kastrol jsem zbavil plastových držátek a získal tak napařovací formu pro pařený chleba,  či jakékoliv jiné paření, či pečení v troubě jako zapékací mísa. Doposud jsem používal klasickou kulatou nerezovou mísu, kde výsledný chléb byl v podobě uříznutého vrchlíku z koule a krajíce měly netradiční tvar.
Takže jsem se zbavil jedné věci a jinou jsem zase získal a opět nemusím nic nakupovat. A jako bonus se zbavím ošklivých černých plastů. A když jsem zmínil zbavování plastů, tak už jsem zlikvidoval teflonovou pečící podložku Tescoma, vyřadil jsem plastový "Universální cedník Pr…

Podařilo se mi vyšroubovat plastový spodní díl zátky u termosky ESBIT 0,75 l, který se zašroubovává vnitřním závitem do nerezové nádoby a při té příležitosti jsem se tomu tentokráte kouknul na zoubek. Půl litrové ESBIT termosky mají oproti těm 0,75 litrovým závit na vnější straně a zátku mnohem nižší. Takže při šroubování nedochází k tak velkému "kroutícímu momentu", který působí na lepený spoj stěn spodního a vrchního dílu zátky, kde jsou stěny neskutečně slabé. Buď jde o výrobní zmetek, který se dostal do prodeje nebo je celá konstrukce tohoto typu termosky naprosto vadná. Když se něco osvědčilo u jednoho typu termosky, tak proč to hned mění u druhého.

Ať tak či onak, osobně varuju před nákupem tohoto typu, tj. 0,75 l termosek na jídlo zn. ESBIT. Konstrukční zmetek.

Obdobné termosky jsem našel v IKEA, jako "Vakuová lahev na potraviny" za 299,-  Také nerezová nádoba a opět černá plastová šroubovací zátka. Alespoň ta cena je cca poloviční. Jak jsem napsal. Nerez, k…

Haha!
Tak tu mám asi jednu zakletou termosku. Má červený proužek, objem 0,75 l a výrobcem je ESBIT.
Již po druhé po týdenním používání mi zůstal v ruce vrchní díl uzávěru, kdežto ten spodní díl zašroubovaný v závitu termosky.

A aby to bylo ještě úsměvnější, tak mi tam nyní zůstal oběd do práce. Mno, pokud se mi to podaří nějak vyšroubovat, tak se i dnes najím. Jinak to i s obsahem poputuje opětovně za 115,- za poštovné prodejci.

Jen si říkám, zda-li je to náhoda nebo nám sem posílají naprostý zmetky. Ono je totiž zvláštní, že prodejci trvalo půldruhého měsíce, než dostal zásilku "nových" termosek ESBIT. Otázkou je, zda-li opravdu očekával nové termosky první jakosti nebo naopak prodává pouze druhojakostní termosky nebo termosky z reklamací a proto musel čekat poměrně dlouho, než se mu nashromáždilo dostatečné množství termosek k odběru.

A neprodává je lacino. Resp. já dostal slevu 30% díky klubu Jíme Jinak.
Ale ta je již dvojím zasláním zpět k reklamaci fuč. A po těchto zkuš…

Sem tam opravdu nevím, co bych do té pusy strčil. I říkám si, nechám to na intuici, vono to nějak dopadne. Otevřu lednici, mrknu na zůstávající zásoby, některé z nich vyberu a už mi asi i napadá, co bych si tak dobrého mohl udělat.

Beru hlávkové bílé zelí, tak asi dvě třetiny ze čtvrtky hlávky, patku celeru, malou červenou řepu, jeden zbylý žampion a zbylou půlku uzeného tempehu. Jasně! Zapéct! A k tomu od včerejška vařenou rýži. Vše pěkně nakrájet, zelí stačí na hrubo, řepu a celer co nejjemněji. Vložit do zapékací skleněné mísy, přidat na plátky nakrájený tempeh, prolisovat čtyři stroužky česneku, vhodit hrst dýňových semínek a přelít dvěma lžícemi sojovky a třemi lžícemi oleje a ještě přidat dvě hrsti pomačkaných vlašských ořechů. Promíchat a dát péct do rozpálené trouby cca na 180-200°C na takových 30 až 40 min.

Prohřát z lednice studenou rýži a na talíři naskládat spolu s krátce kvašeným bílým zelím s kmínem.
A je to. Krátce, rychle a přesto chutně. A kde se dobře vaří, tam se do…

Jak jsem tak opětovně a po delším čase pročesával kuchyň za účelem vyřazení plastových prvků přicházejících do styku s teplým jídlem a nápoji a rovněž tak dlouhodobě nepoužívaným náčiním a přístroji, narazil jsem na hliníkovou napařovací vložku do rýžovaru, teflonovou a litinovou pánev.

Na teflonce jsem ještě nedávno smažil palačinky, ale už ji skutečně a fyzicky vyhodím, aby mě to nesvádělo ji používat, když na té litince se mi ty palačinky nedaří upéct z obou stran. Vždy jen jednou a z jedné strany a pak již nejde obrátit a je z ní trhanec.

Ale na čem tedy budu smažit, když to smažení je pro mne tak "oblíbená a dařící" se činnost? Chtělo by to pánev buďto nerezovou nebo smaltovanou. Ano! Jasně! Smaltovanou. A když jsem dnes jel jen tak čirou náhodou kolem již dříve zmiňovaného obchodu, tak jsem tam opět čirou náhodou zabrousil a odnášel si k pokladně jednu menší pánev řady Sfinx BSE. Paní pokladní přejela čtečkou čárového kódu a vyhrkla cenu 759,- korun.

Hm, hm, hm. "…

Dostal jsem prostou, prostinkou chuť na rýži. I dal jsem vařit jeden díl kulatozrnné celozrnné rýže na dva a půl dílu vody a zapomněl přihodit nějakou tu řasu. Nevadí, příště si dám rýži jen tak samotnou a s řasou.

Ale tentokrát ve Woku na asi lžíci oleje krátce osmahnout na proužky nakrájenou jednu červenou cibuli s nadrobno nakrájenými dvěma stroužky česneku. Pak přihodit půl mrkve krájené podélně na čtvrtky (nebo pátky? :-) ) a pak příčně na tenké plátky spolu nadrobno nakrájenými dvěma žampiony. Krátce prosmažit a přidat půl víčka umeocta, dvě víčka sojovky a čtvrt lžičky kmínu. Přidat asi hrst najemno nakrájeného čínského zelí, přilít asi půl až deci zbylé vody z kokosové smetany a nechat krátce podusit. Ke konci přidat asi čtvrtku na malé růžičky rozebrané brokolice a hrst předem vařené cizrny. Pokud je směs příliš suchá, tak opatrně dolít kokosovou vodu.

Tři dny kvašené hlávkové zelí s kmínem promíchat v poměru jedna ku jedné na jemno krájeným čínským zelím a podávat. Lahoda.

A…

Zní to divně?

Aby ne, ale stále jsou to knedlíky z vařeného půl hrnku jáhel, půl hrnku bezpluchého ovsa.

Po uvaření, až se objeví dírky, tak vmíchat namleté tři lžíce lněného semínka a nechat vychladnout. Pokud je po vychladnutí stále těsto příliš řídké, aby se daly dělat knedlíky, tak vmíchat kromě soli i nějakou tu mouku nebo jako v mém případě přidat hrst polenty. Prohníst a narovnat do vymazané plechové kulaté mísy a nechat 30 min. pařit. A pak opět nechat vychladnout, vyklopit a nakrájet na osm trojhránků.

Posloužili k fazolím na paprice ze serveru Jíme Jinak

V červnu 2015 jsem udělal malou reorganizaci v životě, resp. tzv. deplastizaci domova, kde jsem se zaměřil na likvidaci nebo nepoužívání plastů ve spojitosti s teplými nápoji a teplým, či horkým jídlem. V té době také vznikly mé textilní ubrousky napuštěné včelí voskem, které, alespoň u mne, nahradili svačinové mikrotenové pytlíky a které používám do současné doby.

Dokonce jsem již na některých webech zaznamenal tyto napuštěné ubrousky coby zajímavý prodejní artikl v ceně kolem $20. Rovněž tak i různé využití, nejen na balení svačiny, ale i jako krytka skleněných nádob, kde původní uzávěr také obsahuje plast v podobě těsnění. To už i ale připadá trochu extrémní, ale budiž. Když deplastizace, tak deplastizace.

Ranou po makovici byl dokument "Planeta plná plastů", o kterém jsem se zmiňoval v jednom z předchozích článků, které rovněž spustilo i pokračovací zamyšlení nad enormním využívání plastů bez úvah možného vlivu na naše zdraví. Jak bylo pěkně panem přesvědčovatelem v doku…

V jednom z článků na blogu Dereka Siverse byla i krátka zmínka o pěkném zvyku jeho známého při kontrolách emailové pošty.
Obvykle kontroluji poštu na mobilu denně, či spíše několikrát za den, jako bych měl pocit všeobecné oblíbenosti a nepostradatelnosti a tudíž i nespočtu příchozích emailů. Nemohu říct, že opak je pravdou :-) , nýbrž to, že jsem se odhlásil z pravidelného odběru newsletterů na nejrůznějších webech, právě z důvodů minimalizace přísunu zbytečných digitálních informací, které jsem ani nestačil číst, či jakkoliv se jim věnovat.
A jaké že je to pravidlo? Inu jednoduché a prostinké. Čte emaily pouze jedenkrát týdně, například v pátek. Neotravuje si tak mysl neustálou kontrolou pošty, není rušen balastem nevyžádané pošty a všudypřítomné reklamy, žije v klidu, v pohodě, v přítomnosti a s vědomím toho, že  mu nic neuteče. Dříve, dokud neexistovala elektronická pošta, jen ta listovní, jste také nekontrolovali poštovní schránku každých patnáct minut, ale obvykle jedenkrát za …

Derek Sivers se ve svém článku "Proč nechci zbytečné věci" krátce zmiňuje jednak o svém životě, ve kterém nedostává žádné dárky, jak k narozeninám, svátku, ani k Vánocům, neboť je nechce a je tak se svými příbuznými domluvený a je tak šťastný. Nemusí hromadit ty zbytečnosti a užívá si vztahů mezi lidmi než chvilkového potěšení z věcí, které po nějakém čase beztak přejde.
Jak jsem pochopil (pomocí Google překladače), tak se nejspíše častěji stěhuje a v současném bytě má jen svůj notebook a sluchátka. Život, téměř, či úplně v holobytě, mu naprosto vyhovuje a dostačuje. Kuchyň a základní kuchyňské vybavení je ve standardu. Nemusí tak řešit a opět tam po něm zůstane, až se odstěhuje.
Naopak mu dělá problém, pokud jej chce někdo něčím obdarovat, má dilema, zda-li přijmout nebo odmítnout, neboť dárce si s výběrem dárku dal nějakou práci, popřípadě to něco stálo. Ze všeho raději má, pokud jej někdo virtuálně obdaruje přes email.
Jedenkrát ročně si přeinstaluje operační systém v not…

V předminulém článku jsem se zhrozil nad stavem planety s ohledem na její plastové zamoření, kde mne zaujaly mimo jiné i shromáždění plastů z různých domů a různých koutů světa s tím, že by bylo zajímavé udělat i doma. Tak to bych udělal jedině při stěhování, jinak na to nemám opravdu morál.

Ale co jsem mohl udělat, je projít se bytem a sepsat seznam toho, co je z plastu nebo nějaký ten díl plastu obsahuje. Na rovinu. Lehčí a rozhodně jednodušší by bylo udělat seznam toho, kde není použit žádný plast a je výhradně z přírodních materiálů nebo materiálů neobsahujících plast. A také by byl podstatně, ale podstatně kratší.

Ale to by nebyla taková "švanda" :-(

Záchodové prkénko - komplet, Držák toaletního papíru, Sáček s pracím prostředkem, WC štětka, Zakončovací, rohové a koutové lišty obkladů, Sifony odpadů, Koupelnová galerka, Sprchový závěs s háčky + koncovky tyče na závěs, Koš na prádlo, Koupelnový kobereček, Držák, hadice a sprchová růžice, Kelímky a zubní kartáčky, Holící …

Den před načerpáním nové zeleninové zásoby z farmářské bedýnky to v lednici téměř zeje prázdnotou. Mám tu hlávku zelí, tři červené řepy, několik kuliček růžičkové kapusty, půlku batátu, menší brokolici a její dva stonky.
Pak jsou tu vařené fazole a od večera hrnek uvařené směsi rýže, červené čočky a lněného semínka. A čtvrtka ze seitanového bochníku, který by bylo dobré zpracovat, než ...
V polici pak zázvor, česnek a cibule. Takže trocha oleje do kastrůlku a na to pokrájenou cibuli, jak na kostičky, tak na proužky, na nudličky nakrájený zázvor a na plátky nakrájený jeden stroužek česneku. Zasmahnout a přidat na drobno nakrájený seitan, asi půl hrnku vařených fazolí (červené s řasou Wakame a kouskem skořicové tyčky) a podlít trochou vývaru z fazolí. Přihodit čtvrtku lžičky kurkumy a víčko sojovky. Chvilku podusit a odstavit.
Napařit rozebrané růžičky z brokolice a nahřát "kaši" z čočky s rýží a lněným semínkem.
Na talíři rozložit trojkombinaci a doplnit o kvašenou směs ze…

Včera jsem viděl rakouský dokument zvaný Planeta plná plastů a řekl bych, že mě to celkem vzalo po makovici. Denně používáme věci o kterých ani nepřemýšlíme, že by nám nemuseli vždy dobře sloužit a prospívat. Jen prostě slepě důvěřujeme.

Doporučuji ke zhlédnutí a vydržet těch 95 min. Obvykle se u nějakého dokumentu otravuji po třicáté minutě, ale tohle je o něčem jiném. Lze shlédnout na webu http://www.ivysilani.cz (pouze do 08.03.2016).



Byly tam "hezké" momenty z různých koutů světa, z různě majetných rodin, které ani netušili kolik takových výrobků hromadí v bytě. Jen když to dají pěkně na jednu hromádku, tedy na jedno větší místo, tak se nestačí divit a uvažují, zda-li to vůbec potřebují.

Nestojí i zde pouvažovat o nějaké minimalizaci?

Já jsem se již o to pokusil v minulosti (06/2015). Lecjakých věcí jsem se zbavil, ale dát všechno na jednu hromadu mě ani omylem nenapadlo. Asi by to byl razantnější úklid. Ale co jsem neudělal dříve, neznamená, že neudělám v brzku. S něčím…

Nevím, čím to, ale včera jsem kupříkladu zcela zapomněl na vařící se bílé fazole, až si mě po notné chvíli zavolaly, resp. přitáhly pozornost prazvláštním odérem.
Inu přihodí se občas nějaká ta nehoda.
Fazole jsem propláchnul, oddělil ještě ty bílé a od těch ostatních jsem oddělil tu spálenou část a ráno jsem z nich udělal takovou zauzenou fazolovou polévku. Dobrá byla a zaplať Pánbůh už nezbyla.
A dnes se dobré a naučné věci dály zas.
Nerad smažím. Jasná věc! Moc použitého a i spáleného oleje. Ale tempura se jinak udělat nedá a mě také nějak nic jiného nenapadlo, než se na ni vrhnout.
Do kastrůlku troška vody, pařáček a do  něj šest, na tenká asi tři až čtyři milimetry tlustá kolečka celeru. V jiném kastrolu půl hrnku oprané kulatozrnné rýže, půl hrnku červené čočky a tři odměrky lněného semínka spolu s dva a půl hrnkem vody a špetkou drcené řasy Wakame. Vařit do zdírkování povrchu, pak vypnout a nechat dojít.
Když se začne vařit shora uvedená směs, vyndat vychladit napařený cel…