Přeskočit na hlavní obsah

Makový jáhelník nebo jáhlový makovec

To je ale dilema. Ať tak, či onak, máku tu mám stále jako máku a je třeba jej upotřebiti dříve, než ho spotřebují potravinoví moli.

Po předchozím jáhlovém koláči s mákem jsem nyní udělal zcela něco jiného. Ta jinakost tkví jednak v paření, nikoliv v pečení a jednak v dokonalém promíchání všech ingrediencí před plněním formy a nikoliv vrstvení těch dvou hlavních surovin.

Tři čtvrtě hrnku jáhel i máku dát vařit ve dvojnásobném objemu vody, než je společný objem obou suchých ingrediencí, což prakticky znamená ve třech hrncích vody, nebo polovině vody a polovině moštu. Po zmizení vody z povrchu vypnout a nechat přikryté  cca půl hodiny dojít.

Do mísy půl hrnku hrozinek nebo rozinek :-) a půl hrnku nadrcených slunečnicových semínek, dvě lžíce javorového sirupu a ti, co vaří bez moštu, tak ještě vrchovatou lžíci Sladěnky rozmíchané v půl hrnku teplé vody.

Přidat částečně prochladlou uvařenou směs, asi tři lžíce oleje a postupně vmíchat asi tři čtvrtě hrnku pohankové mouky, či více, plus asi lžička jedlé sody.  Mělo by vzniknout hustější, přesto ale stále tekoucí těsto. O krapínek hustější, než na třenou bábovku.

Vlít do vymazané a kokosem, či jinak vysypané, formy. Tu pak šupnout do většího hrnce s trochou vařící vody, která by se však během tři čtvrtě hodiny neměla zcela odpařit a zároveň coby vroucí a bublající, by neměla stříkat do nádoby s těstem. Pokud nechcete tak moc špekulovat, hupsněte s tím do trouby rozhicované na nějakých sto osmdesát stupňů pana Celsia a ponechte asi 25 minut a vyzkoušejte špejlí, zdali je pečení u konce nebo je nutno ještě nějakou tu minutku přidat.

Jak to chutná? Tak to skutečně nevím. Asi tak v půlce psaní jsem upařený makový jáhelník nebo snad jáhlový makovec teprve vyndal z páry a nechal vychladnout. Nejsou v tom žádné špatné ingredience a složení je podobné zmíněnému koláči, tak neočekávám žádnou zradu.

Žiju v radosti z paření a pečení původně dušené rýže Basmati, po vyvaření vody před dokončením psaní.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…