Nevím, čím to, ale včera jsem kupříkladu zcela zapomněl na vařící se bílé fazole, až si mě po notné chvíli zavolaly, resp. přitáhly pozornost prazvláštním odérem.
Inu přihodí se občas nějaká ta nehoda.
Inu přihodí se občas nějaká ta nehoda.
Fazole jsem propláchnul, oddělil ještě ty bílé a od těch ostatních jsem oddělil tu spálenou část a ráno jsem z nich udělal takovou zauzenou fazolovou polévku. Dobrá byla a zaplať Pánbůh už nezbyla.
A dnes se dobré a naučné věci dály zas.
Nerad smažím. Jasná věc! Moc použitého a i spáleného oleje. Ale tempura se jinak udělat nedá a mě také nějak nic jiného nenapadlo, než se na ni vrhnout.
Do kastrůlku troška vody, pařáček a do něj šest, na tenká asi tři až čtyři milimetry tlustá kolečka celeru. V jiném kastrolu půl hrnku oprané kulatozrnné rýže, půl hrnku červené čočky a tři odměrky lněného semínka spolu s dva a půl hrnkem vody a špetkou drcené řasy Wakame. Vařit do zdírkování povrchu, pak vypnout a nechat dojít.
Když se začne vařit shora uvedená směs, vyndat vychladit napařený celer a připravit si tempurovací těstíčko z hrnku pohankové mouky, jedné odměrky lahůdkového droždí, špetky soli a třičtvrtě hrnku vody a čtvrt hrnku ledově studené ovesné smetany. Zamícháno a vytvořeno husté, přesto tekuté těstíčko.
V malém rendlíku rozpálit asi dva centimetry oleje a postupně smažit do zlatova v těstíčku namočený celer a pak i na jednotlivá kolečka rozdrobená jedna cibule.
Pak je dobré plotýnku pod rendlíkem nezapomenout vypnout, byť je rendlík přikrytý, aby vysmažený olej tolik nečpěl. A Martine div se, on po chvíli čpěl a po odklopení pokličky, abych zjistil proč že to čpí, blafnul a plápolal veselým a bujným plamenem doprovázený pěkně smrdutým kouřem.
A z toho plyne ponaučení:
"Když něco neděláš rád, tak to ale opravdu nedělej!"
Žít v radosti neznamená dělat blbosti.