Přeskočit na hlavní obsah

Někdo nade mnou bdí

Jak jsem tak opětovně a po delším čase pročesával kuchyň za účelem vyřazení plastových prvků přicházejících do styku s teplým jídlem a nápoji a rovněž tak dlouhodobě nepoužívaným náčiním a přístroji, narazil jsem na hliníkovou napařovací vložku do rýžovaru, teflonovou a litinovou pánev.

Na teflonce jsem ještě nedávno smažil palačinky, ale už ji skutečně a fyzicky vyhodím, aby mě to nesvádělo ji používat, když na té litince se mi ty palačinky nedaří upéct z obou stran. Vždy jen jednou a z jedné strany a pak již nejde obrátit a je z ní trhanec.

Ale na čem tedy budu smažit, když to smažení je pro mne tak "oblíbená a dařící" se činnost? Chtělo by to pánev buďto nerezovou nebo smaltovanou. Ano! Jasně! Smaltovanou. A když jsem dnes jel jen tak čirou náhodou kolem již dříve zmiňovaného obchodu, tak jsem tam opět čirou náhodou zabrousil a odnášel si k pokladně jednu menší pánev řady Sfinx BSE. Paní pokladní přejela čtečkou čárového kódu a vyhrkla cenu 759,- korun.

Hm, hm, hm. "To je nějaký divný", povídám, "takovouhle cenu jsem v té změti cenovek neviděl a v tom případě ji nechci, neboť se mi zdá ta cena moc vysoká". A vypochodoval jsem z obchodu tak, jak jsem tam přišel. Na Internetu jsem našel cenu 539,- ve značkovém obchodě.

Někdo asi nade mnou bdí a nechce, abych kupoval hovadinky stále dokola. A jsem za to vděčný. Dám ještě jednou šanci palačinkám na litince a pokud to nepůjde, tak namísto palačinek budu dělat trhance. Beztak to v puse prožvýkám a do žaludku se dostane už jenom jako řídká kaše.

A jak trefně pravila moje teta: "ty se s tím tak děláš a nakonec to stejně vysereš". Zní to trochu hrubě, ale jistou pravdu to sdělení v sobě nese.

Ať to vypadá jak chce, hlavně že to chutná a přináší s sebou radost.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím.Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů.I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní?Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul.A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se oddám &q…

Zkušenosti s futonem

Není to tak dlouho, asi týden, co mě přes Hangouts oslovil jeden z čtenářů blogu s dotazem na zkušenosti s používáním futonu a s nápadem napsat nějakou recenzi. Sám se rozhodoval, že by si futon pořídil také a zajímal se o informace.

Chvíli jsem musel hledat, jak v historii článků, tak i v Google Drive, kdy že jsem si ten futon vlastně pořídil. A kdo hledá, najde. Článek pod názvem "The new mattress / Nová matrace" je z 22.7.2015. To to ale panečku utíká.


Vidíte! Vypadá stále jako nová. No aby ne. Pravidelně cca á jeden měsíc takto na stojačku provětraná, proklepaná a odpočatá. Pak se navrátí na dřevěný rošt obrácená na opačnou stranu, než byla položená předtím. Bavlněné prostěradlo a mohu opět usednou i ulehnout.
Manipulace s ní je trochu obtížnější, neboť je to přeci jen 17 kg živé váhy a nedá se ani přehnout, ani smotat jako molitan. A spaní je takové, jak jsem chtěl. Tvrdé, ne však jako prkno, ale ne zas tak měkké, jako byla předchozí pružinová matrace. Prostě pro mé pot…

Jak snadno na úspory v domácnosti (11) - není praní jako praní

V dříve zmiňované knize "Domácnost bez odpadu" je také pasáž o alternativách praní prádla, které by zabezpečilo méně nebo vůbec žádný odpad, zejména v podobě obalů pracích prostředků. I já jsem svého času zkoušel tzv. "prací mýdlový sliz", který jsem dříve dělal z tuhého mýdla typu Jelen, prací sody a vody. I přes delší období praní přesahující 3 prací cykly na jednom prádle, kdy se mělo prádlo zbavit předchozích usazenin z klasických pracích prostředků, mě však výsledek moc neuspokojoval. Pravdou je, že jsem toto ještě nezkoušel s mým vlastním 100% přírodním mýdlem, což mě nyní vede k nápadu si opět po čase trochu zaexperimentovat.

Vrátil jsem se tedy k osvědčené klasice v podobě pracího prášku, ale vybral jsem vítěze testů pracích prášků z Drogeríe DM - DenkMit Univerzální prací prášek, který jednak i dle mého posouzení opravdu dobře pere a navíc jedna prací dávka vyjde na 4,- Kč oproti prací dávce 7,- Kč více známého Arielu nebo Persilu.

Tento článek ale není o …