Přeskočit na hlavní obsah

Někdo nade mnou bdí

Jak jsem tak opětovně a po delším čase pročesával kuchyň za účelem vyřazení plastových prvků přicházejících do styku s teplým jídlem a nápoji a rovněž tak dlouhodobě nepoužívaným náčiním a přístroji, narazil jsem na hliníkovou napařovací vložku do rýžovaru, teflonovou a litinovou pánev.

Na teflonce jsem ještě nedávno smažil palačinky, ale už ji skutečně a fyzicky vyhodím, aby mě to nesvádělo ji používat, když na té litince se mi ty palačinky nedaří upéct z obou stran. Vždy jen jednou a z jedné strany a pak již nejde obrátit a je z ní trhanec.

Ale na čem tedy budu smažit, když to smažení je pro mne tak "oblíbená a dařící" se činnost? Chtělo by to pánev buďto nerezovou nebo smaltovanou. Ano! Jasně! Smaltovanou. A když jsem dnes jel jen tak čirou náhodou kolem již dříve zmiňovaného obchodu, tak jsem tam opět čirou náhodou zabrousil a odnášel si k pokladně jednu menší pánev řady Sfinx BSE. Paní pokladní přejela čtečkou čárového kódu a vyhrkla cenu 759,- korun.

Hm, hm, hm. "To je nějaký divný", povídám, "takovouhle cenu jsem v té změti cenovek neviděl a v tom případě ji nechci, neboť se mi zdá ta cena moc vysoká". A vypochodoval jsem z obchodu tak, jak jsem tam přišel. Na Internetu jsem našel cenu 539,- ve značkovém obchodě.

Někdo asi nade mnou bdí a nechce, abych kupoval hovadinky stále dokola. A jsem za to vděčný. Dám ještě jednou šanci palačinkám na litince a pokud to nepůjde, tak namísto palačinek budu dělat trhance. Beztak to v puse prožvýkám a do žaludku se dostane už jenom jako řídká kaše.

A jak trefně pravila moje teta: "ty se s tím tak děláš a nakonec to stejně vysereš". Zní to trochu hrubě, ale jistou pravdu to sdělení v sobě nese.

Ať to vypadá jak chce, hlavně že to chutná a přináší s sebou radost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se