Přeskočit na hlavní obsah

Někdo nade mnou bdí

Jak jsem tak opětovně a po delším čase pročesával kuchyň za účelem vyřazení plastových prvků přicházejících do styku s teplým jídlem a nápoji a rovněž tak dlouhodobě nepoužívaným náčiním a přístroji, narazil jsem na hliníkovou napařovací vložku do rýžovaru, teflonovou a litinovou pánev.

Na teflonce jsem ještě nedávno smažil palačinky, ale už ji skutečně a fyzicky vyhodím, aby mě to nesvádělo ji používat, když na té litince se mi ty palačinky nedaří upéct z obou stran. Vždy jen jednou a z jedné strany a pak již nejde obrátit a je z ní trhanec.

Ale na čem tedy budu smažit, když to smažení je pro mne tak "oblíbená a dařící" se činnost? Chtělo by to pánev buďto nerezovou nebo smaltovanou. Ano! Jasně! Smaltovanou. A když jsem dnes jel jen tak čirou náhodou kolem již dříve zmiňovaného obchodu, tak jsem tam opět čirou náhodou zabrousil a odnášel si k pokladně jednu menší pánev řady Sfinx BSE. Paní pokladní přejela čtečkou čárového kódu a vyhrkla cenu 759,- korun.

Hm, hm, hm. "To je nějaký divný", povídám, "takovouhle cenu jsem v té změti cenovek neviděl a v tom případě ji nechci, neboť se mi zdá ta cena moc vysoká". A vypochodoval jsem z obchodu tak, jak jsem tam přišel. Na Internetu jsem našel cenu 539,- ve značkovém obchodě.

Někdo asi nade mnou bdí a nechce, abych kupoval hovadinky stále dokola. A jsem za to vděčný. Dám ještě jednou šanci palačinkám na litince a pokud to nepůjde, tak namísto palačinek budu dělat trhance. Beztak to v puse prožvýkám a do žaludku se dostane už jenom jako řídká kaše.

A jak trefně pravila moje teta: "ty se s tím tak děláš a nakonec to stejně vysereš". Zní to trochu hrubě, ale jistou pravdu to sdělení v sobě nese.

Ať to vypadá jak chce, hlavně že to chutná a přináší s sebou radost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kvašené zelí s mrkví

Jak se zvyšuje obliba krátce kvašené zeleniny, tak se také zvyšuje četnost zadělávání na novou sklenici.
Včera večer jsem zakládal novou sklenici ze čtvrtky bílého zelí na nudličky, lžičky kmínu, mrkve nakrájené na slabé měsíčky a jeden a půl procenta soli z celkové hmotnosti směsi. Promnout a nechat uležet min. na dvě hodiny. Pak jako obvykle napěchovat lahví do zavařovací sklenice, překrýt fólií a vložit do nádoby při pokojové teplotě na min. čtyři až pět dnů.

Pak se bude debužírovat. Před tím, ale vznikne opět nová sklenice s opět trochu jiným obsahem.
Vlastně, pokaždé si udělám trochu jinou směs.

Nová sklenice pickles

Dnes večer jsem zadělal na novou sklenici pickles z trojí zeleniny a trojího koření. Řekl bych, že jsem se nějak rozjel. Pro uspokojení spotřeby kvašené zeleniny potřebuji zadělat novou sklenici cca každý čtvrtý den.
Tentokrát to je z bílého hlávkového zelí, červené řepy a kapusty. Jako koření je použit kmín, drcené nové koření a Sriracha pro pikantnější chuť.
Ze stávajícího zelí s mrkví mi už zbývá tak na dvakrát dvě porce. Příště musím lépe počítat.
Žijte v radosti a mějte se rádi.
Martin Hetto
http://hetto.eu
http://about.me/martinhetto

Ořechové slupky, šípek a jeřáb ptačí

Co mají tyhle tři suroviny společného? Téměř nic, jen mi již nějaký ten pátek leží v sušené podobě doma ve sklenících. Už jsem přidával mletý šípek do koláče, ale ty zrníčka jsou fakt pekelně tvrdá, takže výsledné pochutnání na jinak dobrém koláči to poněkud zhoršilo. Mno, vyzkoušel jsem, zjistil jsem a příští byl již tradičně bez. Samozřejmě jsem dělal šípkový čaj a kam se tou vycmrndlou bezchutí hrabe kupovaný čaj za tímto domácím. Z ořechových skořápek, rozumí se ty vlašské a bez jader, jsem již také dělal čaj a musím potvrdit, že má opravdu zajímavou chuť. A cožpak tedy obě suroviny po malých hrstech nesmíchat, k tomu přihodit i hrst sušených jeřabin ptačích a zalít asi litrem vody a nechat přes noc macerovat. Poté asi deset minut povařit, slít a vychutnávat čaj nevšední chuti.Člověk samou roztažností už neví, co by do té huby strčil, ale s radostí je třeba vychutnat si dobře odvedené dílo. Ono totiž ty šípky natrhat, promýt a každý jednotlivě nožem překrojit podélně na půl, byla …