Přeskočit na hlavní obsah

Po kapkách

V červnu 2015 jsem udělal malou reorganizaci v životě, resp. tzv. deplastizaci domova, kde jsem se zaměřil na likvidaci nebo nepoužívání plastů ve spojitosti s teplými nápoji a teplým, či horkým jídlem. V té době také vznikly mé textilní ubrousky napuštěné včelí voskem, které, alespoň u mne, nahradili svačinové mikrotenové pytlíky a které používám do současné doby.

Dokonce jsem již na některých webech zaznamenal tyto napuštěné ubrousky coby zajímavý prodejní artikl v ceně kolem $20. Rovněž tak i různé využití, nejen na balení svačiny, ale i jako krytka skleněných nádob, kde původní uzávěr také obsahuje plast v podobě těsnění. To už i ale připadá trochu extrémní, ale budiž. Když deplastizace, tak deplastizace.

Ranou po makovici byl dokument "Planeta plná plastů", o kterém jsem se zmiňoval v jednom z předchozích článků, které rovněž spustilo i pokračovací zamyšlení nad enormním využívání plastů bez úvah možného vlivu na naše zdraví. Jak bylo pěkně panem přesvědčovatelem v dokumentu zmíněno, moc důvěřujeme, ale neprověřujeme, jak říká pěkné české přísloví. Takže nezbývá jinak než ty plasty prostě minimalizovat a co nejvíce je omezit.

Jak jsem již dříve psal, úplné zbavení se plastů v dnešní době je již nereálné, neboť jsme jimi obklopení naprosto všude, viz také článek o tom, co mám z plastu já osobně doma, aniž by mě napadlo si toho dříve při pořízení jakkoliv všimnout, zejména u toho co se tváří jako přírodní materiál. A nejen tam. Na pracovišti, kde trávíme velký kus dne. A také v autě. Jak hezky a zvesela dýcháme výpary z plastů, které jsou použity v interiéru auta a to zejména v teplém počasí, kdy se prosklený a uzavřený interiér nahřeje více než dostatečně k tomu, aby se z těch plastů začaly v míře větší než malé uvolňovat obsažené chemické látky. Jako laici víme kulový, co jednotlivé zde použité plasty a imitace přírodnin obsahují za chemické směsi a látky, které nám nemusí a zpravidla také dvakrát neprospívají.

To však neznamená se podat a plastům se jen tak oddat. Postupně je budu likvidovat a učit se novým zvykům žití a používání bez nich v co největší míře, pokud to okolnosti dovolí. Taková drobnost jako plastový IKEA kelímek na zuby byl nahrazen jeho skleněnou verzí. Pak také denodenně do úst vkládaný kartáček na zuby se budu snažit nahradit za kartáček s přírodními štětinami, což však nebude lehké ani jednoduché.

Dobrou zprávou z předchozích minimalizací používání plastů je, že dříve jsem vynášel tříděný plastový odpad jedenkrát za týden a nyní je to tak jedenkrát za dva týdny, možná i méně častěji. Stále a to i ve farmářském obchodě bezmyšlenkovitě sahám po mikrotenových sáčcích, protože je to dostupné a hlavně pohodlné. Nosit si vlastní sáčky, ať už papírové nebo textilní, na to musí člověk myslet dopředu a trošku plánovat. Ale neříkám, že to nejde a ani to, že to nepůjde.

V obchodě už žádné plasty více,
odmění se mi moje vlastní plíce
s radostí se budu nadechovat
žádné sajrajty nebudu tak vydechovat.




Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…