Přeskočit na hlavní obsah

Vrstvení a barvení

Dnes jsem vařil takzvaně z vody. Po příchodu domů jsem mrknul do lednice na ty zbývající kusy zeleniny a vybral jsem brokolici. Zpravidla dělám s těstovinami, ale ty momentálně nemám, tak něco obdobného. I vzpomněl jsem si na bulgur, ale nyní sytý po večeři jsem si také vzpomněl na kuskus, což je těstovina na rozdíl od bulguru.

I dal jsem vařit bulgur ve dvojnásobku objemu vody se špetkou nadrcené řasy Wakame,  špetkou tymiánu a jedlé sody. Následovalo propláchnutí z předchozího dne namočené cizrny, kterou jsem jal vařit v papiňáku spolu s kouskem řasy Kombu a také špetky tymiánu.
Než jsem se dostal na rozebrání brokolice na růžičky a přípravě k napaření nad hrnec s bulgurem, tak ten již byl akorát zralý na vypnutí. Což jsem udělal a nechal jej pod pokličkou dojít. Brokolice šla pařit v napařovací vložce.

A protože se mi zvolená kombinace bulguru, brokolice a cizrny zdála taková neslaná, nemastná, tak jsem v jiném kastrůlku osmahnul na sádle půlku na kostičky nakrájené cibule a po chvíli jsem přidal na hrubo nastrouhanou asi čtvrtku větší bulvy červené řepy se špetkou soli.

Asi po dvaceti minutách dušení jsem přidal lžíci umeocta a dvě lžíce jablečného octa a vložil jsem tyčák k promixování do hladka. Už před zapnutím mi proběhl hlavou vnitřní hlas, že ten kastrůlek je na mixování moc nízkej, ale ignoroval jsem jej a pak jsem mu dal za pravdu. Stačilo kraťoulinké zapnutí a bylo. .. Krom sebe sama bylo pokropeno kde co v blízkém okolí. Mno, už se stalo, tak jsem přesto, ale velmi opatrně mixoval a mixoval, až jsem to zdárně umixoval.

Na talíř přišla vrstva bulguru, na to vrstva napařené brokolice, pak vrstva naklíčených fazolek Mungo, omáčka z červené řepy a na ozdobu několik kuliček cizrny.

Jemné, lehké a dobré. Po velikonočních jídlech naprosto úžasný. A mějte radost z tvoření i nového barevného ztvárnění kuchyně, včetně domácího oblečení. Ta barva z červené řepy je prostě nádherná,  ať je na talíři, či jinde.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…