Dnes jsem vařil takzvaně z vody. Po příchodu domů jsem mrknul do lednice na ty zbývající kusy zeleniny a vybral jsem brokolici. Zpravidla dělám s těstovinami, ale ty momentálně nemám, tak něco obdobného. I vzpomněl jsem si na bulgur, ale nyní sytý po večeři jsem si také vzpomněl na kuskus, což je těstovina na rozdíl od bulguru.
I dal jsem vařit bulgur ve dvojnásobku objemu vody se špetkou nadrcené řasy Wakame, špetkou tymiánu a jedlé sody. Následovalo propláchnutí z předchozího dne namočené cizrny, kterou jsem jal vařit v papiňáku spolu s kouskem řasy Kombu a také špetky tymiánu.
Než jsem se dostal na rozebrání brokolice na růžičky a přípravě k napaření nad hrnec s bulgurem, tak ten již byl akorát zralý na vypnutí. Což jsem udělal a nechal jej pod pokličkou dojít. Brokolice šla pařit v napařovací vložce.
A protože se mi zvolená kombinace bulguru, brokolice a cizrny zdála taková neslaná, nemastná, tak jsem v jiném kastrůlku osmahnul na sádle půlku na kostičky nakrájené cibule a po chvíli jsem přidal na hrubo nastrouhanou asi čtvrtku větší bulvy červené řepy se špetkou soli.
Asi po dvaceti minutách dušení jsem přidal lžíci umeocta a dvě lžíce jablečného octa a vložil jsem tyčák k promixování do hladka. Už před zapnutím mi proběhl hlavou vnitřní hlas, že ten kastrůlek je na mixování moc nízkej, ale ignoroval jsem jej a pak jsem mu dal za pravdu. Stačilo kraťoulinké zapnutí a bylo. .. Krom sebe sama bylo pokropeno kde co v blízkém okolí. Mno, už se stalo, tak jsem přesto, ale velmi opatrně mixoval a mixoval, až jsem to zdárně umixoval.
Na talíř přišla vrstva bulguru, na to vrstva napařené brokolice, pak vrstva naklíčených fazolek Mungo, omáčka z červené řepy a na ozdobu několik kuliček cizrny.
Jemné, lehké a dobré. Po velikonočních jídlech naprosto úžasný. A mějte radost z tvoření i nového barevného ztvárnění kuchyně, včetně domácího oblečení. Ta barva z červené řepy je prostě nádherná, ať je na talíři, či jinde.