Nerez za plast ve stejném poměru.
Přišly z Číny nerezové odměrky v objemech jednoho, půl, jedné třetiny a jedné čtvrtiny hrnku a také jedné lžíce, jedné, poloviny a čtvrtiny lžičky.
Nevím, proč jsem ještě nevyhodil ty plastové odměrky, které už se tak staly zbytečnými. Snad ze stále přetrvávajícího pocitu "co kdyby". Nebo snad z jejich nejasného budoucího osudu, kdy by snad mohly sloužit svému účelu někde jinde, či u někoho jiného a nerozkládat se v přírodě tisíc let nebo se ve spalovně v mžiku neproměnit na výpary plných různých chemických sloučenin.
Nejspíše přeci jen skončí v koši s tříděným odpadem, který již téměř čtrnáct dnů čeká na naplnění, před vysypáním do žlutého kontejneru. I když se mi stále nepodařilo mít zcela bezplastovou domácnost, tak přeci jen prodlužující se interval odnosu tříděného odpadu do kontejneru je také jistým pokrokem. Ano, malým, ale jistým.
A když už se mi podaří přeci jen přinést z obchodu další mikrotenový sáček s nějakým obsahem, tak se jej alespoň snažím hned nevyhodit, ale použít minimálně ještě jednou ke stejnému nebo jinému vhodnému účelu.