Moje cesta minimalisty

I dnes na mě přišly kruté chutě. Dal bych si knedlo, zelo, vepřo. Tedy krom toho vepřového, si dokážu ostatní připravit sám. A vlastně i to vepřo, jen netradičně a jinak. Nejprve přišlo na řadu nakládání na kostky nakrájeného doma dělaného seitanu do směsi soli, kmínu a umeocta. Podivnou to směsici jsem nechal chvíli odležet a jal se připravovat kynuté knedlíky s čerstvě mletou celozrnnou moukou. Inu na mlýnku jsem namlel jeden hrnek špaldy a půl hrnku ozimé pšenice na jemno, jak to šlo. Vznikla celozrnná mouka o hmotnosti 280g, kteroužto jsem doplnil o bílou hladkou kupovanou mouku do váhy rovných půl kila a také půl lžičky soli. Přidal asi třista mili vlažné vody s nastartovaným droždím a vše uvrhnul do pekárny k uhnětení a nakynutí. Pro rychlost jsem zvolil čtyřiceti minutový program na pizzu a zanechal směs svému osudu. Pak jsem se jal na nudličky krájet asi pět temně zelených vnějších listů špičatého zelí, řádně zbavených tužších, ale křupavých žeber. Totéž potkalo dva list

Včera jsem dočetl knihu od Vladimíra Kafky "Živit na živo - Jak překonat strach a nepřízeň osudu". Zajímavá kniha s velkou dávkou dobrých rad a příkladů jak si život užít, avšak neposrat se z něj. Text doplněn o příběhy lidí s nimiž se autor setkal a jimž pomáhal na cestě sebeuzdravení z rakoviny bez šance. Mno a dnes se chystám na poněkud starší knihu, kterou je "Křížovka života" od Josefa Jonáše. A co se mi povedlo? 1) včera večer jsem koukal na celý tříhodinový záznam z divadla Kampa s Jaroslavem Duškem v jeho pořadu " Duše K - O vědomém početí " a co pak. Tohle je fakt hustý a doporučuji na to mrknout. Ono zatím všechny "Duše K", které jsem měl zatím možnost shlédnout, byly husto hustý. 2) dnes jsem upekl hned dva chleby ze stejného základu (žitný kvas, špaldová a žitná mouka, sůl, lněné semínko, kmín, nové koření, voda a anýz), jen jsem do jedné části přimíchal slunečnicová semínka a do druhé zase dýňová. Buďto jsem tam tentokráte dal

Od oběda mi zbyla směs vařeného ječmene s hrachem, kde ječmen byl dva dny máčený, takže již byl mírně nakvašený, což jsem samozřejmě zjistil až u oběda. Zajímavě jemně nakyslá chuť. Vařil jsem jej ráno v papiňáku a tam také odpočíval až do oběda, čili k nakvašení mohlo dojít i tam. Co ale s tím zbytkem? Přejídat jsem se nechtěl, tak ... ... tak udělám chlebové placky. V sekáčku jsem rozemlel čerstvě naklíčenou červenou pšenici a ovesné mouky, trochu kmínu, pepře, soli, také od rána nevyužitou uvařenou pohanku a výsledná chuť byla taková nasládlá. No, jo, ale teď se mi do toho pečení moc nechce, tak přidám lžíci žitného kvásku a nechám to asi čtyři hodiny prokvasit. To už bude čas i na pečení. Inu, jak jsem řekl, bylo uděláno. Po odkrytí utěrky po více než čtyřech hodinách se objem mísy trochu zvýšil a cítit to bylo jako kvašené zelí. A saprlé! Při míchání to bylo příliš řídké. Tak šup tam ještě nahrubo namletý oves a pak už šly na plech s papírem udělat placky. Mno a po dvakrát pa

Na serveru hearth.net jsem v nabídce od Erika  našel odkaz na pořad o přidatných látkách v potravinách, známých spíše jako "éčka", věnovaný barvivům a vůním. Jak těm "přírodním", tak i těch chemicky připravovaných. To, že je "éčko" nazvané jako přírodní pouze znamená, že prvotní surovinou jsou přírodní zdroje, ať už rostlinného nebo živočišného původu. Avšak následným zpracováním pak už tuto výhradní "přírodní" vlastnost postrádají a následnou laboratorní doúpravou se beztak dojde k pěkně chemickému koktejlovému sajrajtu. Já osobně mohu být celkem klidný, neboť těch průmyslově zpracovaných potravin již nějaký ten pátek nakupuji opravdu minimum a tudíž se nemusím tak stresovat čtením a luštěním kódů ozn. jako E222, E102, Exxx. No, ne že bych je kdy studoval, jsem jen spíše koukal na jejich uváděné množství, což je popravdě také trochu zavádějící. Zajimavý je však závěr dokumentu, kdy je různým testovaným osobám ve dvou restauracích podáváno jí

1) Dnes se mi povedl jáhlovo-makový koláč, na kterém jsem si skutečně pochutnal. Ta maková část nebyla vysušená a byl tak akorát sladký. Jako obvykle jsem věnoval pár výsečí Jirkovo rodičům. 2) Užil jsem si tradiční prosluněnou procházku, byť bylo trochu chladnější počasí. A podařilo se mi obléknout tak akorát,  tj. ani teplo ke zpocení, ani chladno k husí kůži. 3) Nyní ke čtení knihy Vladimíra Kafky jsem si opět udělal trojkombinaci čaje ze skořápek vlašského ořechu, šípků a jeřabiny ptačí. Je to takový hutnější odvar, ale v to kombinaci chutná opravdu dobře. 4) Také mi dnes naskočila myšlénečka, čemu bych se mohl po opuštění současného zaměstnání věnovat, tj. vrátit se zpět ke kořenům,  resp. k ševcovu kopytu, což je pro mě také vyhovující tvůrčí činnost. K projektování pozemních staveb. Ale ne jako zaměstnanec. To skutečně ne. Pokud to nepůjde ne jako zaměstnanec, tak budu hledat dál něco jiného s tvůrčím potenciálem, ale opět tak, abych si mohl řídit pracovní dobu sám, dle sv

Dnes jsem měl od ráno v termosce hlavní jídlo připravené, ale ještě to chtělo polévku. No ale jakou? To je oč tu vždycky běží a nikdo se do vymýšlení nemá. I při příchodu ze sběratelské procházky mi padlo oko na množství kopřiv, i řekl jsem si, že se toho musí využít, než to zase zkosí a bude po hehe. A protože jsem současně dnes cedil a slíval zkvašený oves, tak nějakou tu kyselicu z kalné vody, nějaké té zeleninky a koření. A to by bylo, aby nebylo. Množství tak pro jednu velkou chlapskou porci nebo dvě normální. Ingredience a pomůcky Tři až čtyři dny předem nechat zkvasit jeden díl nadrcených ovesných vloček nebo nahrubo pomletého ovsa do třech dílů vody, to celé do vyvařené (vypařené) sklenice přikryté plátýnkem při pokojové teplotě ve tmě (stínu, nikoliv na slunci). Po zcezení rozmixovat tuhou část na ovesný jogurt a tekutou část použít na polévku, tedy opět jen asi 1/2 hrnku. Pozor, kalná voda se rychle usazuje, tak před použitím protřepat. :-) Kalnou vodu dále nevylívat,

Jak se cítím více a více odpočinutě, tak se mi snad i zlepšuje paměť, neboť až dnes jsem si konečně po dlouhé době vzpomněl, že na procházku si chci, kromě své maličkosti, vzít i nějakou tu, byť igelitovou, tašku. A proč bych si měl brát tašku na procházku? No abych vyjádřil svůj vděk lidem, kteří krásně odhazují cestou do přírody kdejaký bordel. Nebýt jich, a to skutečně nemyslím nijak ironicky, neměl bych pořádný pohyb spočívající v úskoku stranou a sehnutí se, podřepu a jiné, téměř sportovní výkony, A proč tyto podezřelé úkony takto činím? Mno, abych se jal sbírat separovaný odpad vůkol poházený, tj. tentokráte hliníkové plechovky ponejvíce od piva, energeťáků a jiných svlažovačů trýznivé žízně a zároveň bych tak nemohl vyjádřit dostatečnou vděčnost za lidi, kteří toto konají a tak se, byť nevědomky, starají o můj zdravý pohyb. Nejen, že musím zpomalit, čímž mi to dává možnost i zout si boty a chodit naboso, ale všímám si i více svého okolí, než bych jen tak rychlou chůzí skoro až

Dnes mě bolí v zátylku. Nějak jsem to přehnal s koukáním pod nohy při chůzi naboso, protože jsem šel tentokrát jinou trasou, o něco delší, než obvykle. Chvíli asfaltkou, pak cestou mezi polema, pak lesní cestou, zase asfaltkou, cestou u trati a opět lesem až na vyhlídku. Bylo pěkné slunečné počasí, tak jsem se svléknul a sejraté tělo jsem nechal ozářit slunečnimi paprsky nějakou tu malou chvilku. Zpátky už jsem šel v sandálech, abych to s tou chůzí moc nepřeháněl a přeci jen ulevil levé noze s nezaléčeným drobným zraněním. Večer jsem se opět přistihnul, že mi v uchu nepíská. Jakmile jsem si to ale uvědomil, pískání se objevilo znova. Jóó, všecko je v té kebuli :-) A co se dnes povedlo? 1) jako obvykle každodenní vaření, avšak tentokráte jsem vůbec nevěděl, co mám udělat k večeři. Nakonec z toho vznikl teplý těstovinový salát s pařenou zeleninou a cizrnou. Husto, hustě dobrý. Recept je níže. Když vám toho v lednici moc nezbývá, pak to co máte prostě smíchejte a kupodivu nakonec

Řekl bych, že poslední dobou hodně čtu nejrůznější literaturu tzv. populárně-naučnou, ezoterickou, atp. Tedy nejen ji, ale i články v časopise Meduňka, kde právě poslední, tedy květnové číslo, je věnováno "Lásce k sobě". A samozřejmě i článkům a videím na Internetu. V jednom z těchto zdrojů, nebo snad i ze všech dohromady jsem se dozvěděl, ... což jsem při tom pěkném úvodu akorát zapomněl,  co jsem to chtěl napsat. Poučení pro příště: "vyprdnout se na kudrlinky a jít rovnou k věci". Na kudrlinky zbude času dost nebo se na něj totálně vykašlat. A! Už vím. Stačí se tím příliš nezabývat, nelámat si hlavu a doprčic, opět nekudrlinkovat. Prostě jsem se dočetl,  že je dobré si napsat své denní úspěchy,  byť by to byly sebenepatrnější věci, či události, prožitky, atp. Nebo či a nebo i věci, události nebo zkušenosti za které jsme ten den vděční. Prostě se obklopovat štěstím a radostí, byť nepatrnou. Samozřejmě v průběhu dne se nasbírají i blbosti a průsery,

Po pátečním bosonohém obrušování plosek chodidel jsem si dal v sobotu trochu oraz. Nikoliv tak, že bych měl celý den nožky nahoře, ale obul jsem si opět tenisky. Nic se nemá přehánět a vše, co má nebo by mělo mít trvalejší charakter, chce svůj čas. Při obouvání jsem si všimnul dírek na patách, nikoliv u mých nohou, ale u tenisek. Mno, řekl jsem si, začínáš s bosochodectvím včas, ty už dlouho nevydrží. Alternativou k teniskám by mohly být jednoduché sandály zvané Huaraches, viz odkaz na jejich jednoduchou výrobu. http://xeroshoes.com/how-to-make-huaraches/ Po jednodenní pauze v obrušování plosek nohou a jejich přivykání pro jejich přirozenou uzemňovací funkci, jsem dnes opět vyrazil ven. Jak jinak, než nejprve v teniskách a až na vhodnějším místě šly dolů včetně neviditelných ponožek. A musím říct, že nastala zvláštní změna, neboť jsem cítil kdejaký kamínek, větvičku, skořápku a jiný přírodní "bordel" mnohem intenzivněji a musel jsem tentokráte i více zvolnit svoji chůzi.

Už z vícero článků na webu jsem se dozvěděl, že je dobré si vést deník a psát to tak, jak to se to z hlavy sype a neopravovat, nemazat. Byť se může zprvu zdát, že jde o šílenosti a i třeba o vulgarity. Časem se člověk natolik uvolní, že je pak i zábavné číst a srovnávat původní zápisky s těmi pozdějšími. Tuším, že jsem o tom již nejen jednou psal, ale i jsem si deník založil, coby neveřejnou část blogu. A nyní se k němu opět vracím a již bez okolků zcela veřejně. Od "bodu zlomu", kterým nazývám mé nedávné rozhodnutí změnit, či začít splňovat své sny a touhy dříve nenaplněné, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jedním z těch možných důvodů může být skutečnost, že se asi nemám tak moc rád, když plním přání jiných a zapomínám nebo upazaďuju sebe sama a svá přání. Je to možná trochu nelogicky pospojované, ale pomalé psaní ťukáním na klávesy v mobilu, ani nic jiného neumožňují a myšlenky jsou prostě rychlejší, než klikající ukazovák. Navíc jich je zpravidla mnoho. Zase tak moc ne

Dnes, vzhledem k pěknému počasí, jsem opět vyrazil ven naboso. Stále jsem nejprve vyšel v teniskách, které jsem ale brzo sundal a šel již bosky jak přes současné staveniště drážního tunelu, tak po starší, celkem hrubé asfaltové cestě mezi stávajícím kolejištěm a polem. A to jsem si ty nožky pořádně opíchal. Cesta byla fakt hrubá a pichlavá od droboučkého drceného štěrku a cítil jsem odezvu z nohou až v konečcích prstů na rukou a dokonce i v zubech. Ne, že by to bylo tak moc nepříjemné, jen to bylo podstatně jiné, než předchozí chůze na lesní poměrně hladké a měkké cestě. Zpět jsem šel již v teniskách, neboť jsem měl pocit, že tento povrch pro začátek stačil a nechtěl jsem si ty nohy totálně obrousit. Doma po umytí jsem si nohy promazal kokosovým olejem a pociťoval mírné pálení a našel jsem malý, krví podlitý puchýř.

... měsíce a teprve dnes jsem vynesl nahromaděný plast z domácnosti do příslušné nádoby separovaného odpadu. Stále více a opakovaně používám papírové sáčky, které točím dokola, aniž by skončily po prvním použití v odpadu na papír. A své uplatnění našly i ty byť stále plastové, které beru s sebou do hypermarketu, kde se kvůli neprůhlednosti, či z jiného důvodu, nehodí ani látkové, ani ty papírové. Samozřejmě se mi ještě občas stane, že nemyslím a zaplatím :-) tedy, že není zbytí a musím odtrhnout nový plastový sáček, neboť jsem si zapomněl vzít zásobu těch stávajících a nebo mi něco trkne a jdu najednou nakupovat. Malý úspěch, také úspěch.

Od úterka mám z knihovny vypůjčenu novou knihu od Vladimíra Kafky zvanou Život na živo a při čtení si současně vybavuju jeho slova, v rozhovoru s Jaroslavem Duškem v pořadu Duše K z divadla Kampa, kde říká, že mnohdy tělesně postižení lidé pomáhají těm, tak zvaně normálním lidem, s jejich zhroucenými životy, vlivem dnešní dravé a stále ne dost nažrané doby, resp. nenažraných psychopatů dle slov MUDr. Hnízdila. Ač jsem si to nemyslel, přec i na mne dolehla "úzkost" po té, co jsem se rozhodl udělat další změnu v mém životě na cestě k byť minimalisticky prostému, ale šťastnějšímu Já. V práci jsem po dlouhém půlročním váhání a rozhodování o správnosti či nesprávnosti rozhodnutí došel konečně k závěru, že takto už to dál nejde a musím se sebou začít něco dělat, bez ohledu na budoucnost, která teprve bude a kterou si ovlivním pouze vlastním vnitřním úklidem a hlavně klidem. Současné činnosti mě ale vůbec vnitřně neuspokojují a vykonávám je již nějak mechanicky bez nadšen