Po pátečním bosonohém obrušování plosek chodidel jsem si dal v sobotu trochu oraz. Nikoliv tak, že bych měl celý den nožky nahoře, ale obul jsem si opět tenisky. Nic se nemá přehánět a vše, co má nebo by mělo mít trvalejší charakter, chce svůj čas. Při obouvání jsem si všimnul dírek na patách, nikoliv u mých nohou, ale u tenisek. Mno, řekl jsem si, začínáš s bosochodectvím včas, ty už dlouho nevydrží.
Alternativou k teniskám by mohly být jednoduché sandály zvané Huaraches, viz odkaz na jejich jednoduchou výrobu.
http://xeroshoes.com/how-to-make-huaraches/
Po jednodenní pauze v obrušování plosek nohou a jejich přivykání pro jejich přirozenou uzemňovací funkci, jsem dnes opět vyrazil ven. Jak jinak, než nejprve v teniskách a až na vhodnějším místě šly dolů včetně neviditelných ponožek.
A musím říct, že nastala zvláštní změna, neboť jsem cítil kdejaký kamínek, větvičku, skořápku a jiný přírodní "bordel" mnohem intenzivněji a musel jsem tentokráte i více zvolnit svoji chůzi. Nebylo to ovšem tak, že bych celým svým tělem házel ze strany na stranu tak, abych odlehčil ploskám nohou a zmírnil tak styk plosky s nerovným povrchem nebo, že bych byl nucen chodit po čtyřech, abych zvládnul přechod přes hrubý, bodavý štěrkovitý povrch.
A jakmile jsem zvolnil, začal jsem i více vnímat své okolí, jak zrakem, tak sluchem, ale i těma nohama. A nejednou se mi již stalo, že ptáci i ostatní zvířata reagují trochu jinak. Nevyplaší se hned a Já mohu s klidem i radostí pozorovat dění jak pod nohama, tak kolem mě. Například s veverkou jsme na sebe notnou chvíli navzájem civěli. Asi si musela v hlavě srovnat, že v životě ještě neviděla tohle dvounohý zvíře bez bot. I ptáci dovádějící v listí a vyhrabávající brouky zpoza nich, se nějak nebojí, div že by v té usilovnosti neklovli do podivně velkého a světlého červa, který je na konci tak divně roztřepený.