Přeskočit na hlavní obsah

Nejeden by si vlasy rval

I dnes na mě přišly kruté chutě. Dal bych si knedlo, zelo, vepřo. Tedy krom toho vepřového, si dokážu ostatní připravit sám. A vlastně i to vepřo, jen netradičně a jinak.

Nejprve přišlo na řadu nakládání na kostky nakrájeného doma dělaného seitanu do směsi soli, kmínu a umeocta. Podivnou to směsici jsem nechal chvíli odležet a jal se připravovat kynuté knedlíky s čerstvě mletou celozrnnou moukou. Inu na mlýnku jsem namlel jeden hrnek špaldy a půl hrnku ozimé pšenice na jemno, jak to šlo. Vznikla celozrnná mouka o hmotnosti 280g, kteroužto jsem doplnil o bílou hladkou kupovanou mouku do váhy rovných půl kila a také půl lžičky soli. Přidal asi třista mili vlažné vody s nastartovaným droždím a vše uvrhnul do pekárny k uhnětení a nakynutí. Pro rychlost jsem zvolil čtyřiceti minutový program na pizzu a zanechal směs svému osudu.


Pak jsem se jal na nudličky krájet asi pět temně zelených vnějších listů špičatého zelí, řádně zbavených tužších, ale křupavých žeber. Totéž potkalo dva listy z kedlubny a zbylý kousek z hlávky bílého zelí. Vhozeno do kastrůlku s vodou na dně a šup s tím na plamen. Ještě jsem přistrouhal jedno celé jablko i se šlupkou a jadřincem a opět ponechal svému osudu.

Ve Wok pánvi jsem osmahnul polovinu na drobno nakrájené cibule  na slunečnicovém oleji a po chvíli přidal i seitan. Mezi tím jsem dal rozpálit troubu a vytřel koláčovou formu kokosovým olejem, kam sem pak vyklopil mírně osmahnutou směs z Woka a vložil do trouby k okůrkování.


A pak už pípala pekárna se svým pěkně  nakynutým výtvorem, který se však tvářil mnohem řidší než před kynutím. Nevadí. Po vyklopení na pomoučený vál jsem přidal trochu ječné doma mleté mouky, propracoval,  vytvořil čtyři šišky a vložil do páry na pečící papír cca na dvacetpět minut.

K zelí jsem přidal asi lžíci na jemno namleté ovesné mouky, po chvíli asi lžíci  medu a asi dvě lžíce jablečného octa. Dodusil a vypnul. Seitan po chvíli získal kůrkové opečení, knedlíky v páře také řádně naběhly a po nakrájení nití jich vyšla celá mísa. Na talíři se akorát vešlo vše  asi tak do  třetin a seitan jsem navíc doomastil lžičkou  domácího husího sádla. Leckdo by si asi vlasy rval, nejen za tu tukovou šílenost, ale co mi je po tom. Nám chutnalo a nezbylo.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se