Přeskočit na hlavní obsah

Nejeden by si vlasy rval

I dnes na mě přišly kruté chutě. Dal bych si knedlo, zelo, vepřo. Tedy krom toho vepřového, si dokážu ostatní připravit sám. A vlastně i to vepřo, jen netradičně a jinak.

Nejprve přišlo na řadu nakládání na kostky nakrájeného doma dělaného seitanu do směsi soli, kmínu a umeocta. Podivnou to směsici jsem nechal chvíli odležet a jal se připravovat kynuté knedlíky s čerstvě mletou celozrnnou moukou. Inu na mlýnku jsem namlel jeden hrnek špaldy a půl hrnku ozimé pšenice na jemno, jak to šlo. Vznikla celozrnná mouka o hmotnosti 280g, kteroužto jsem doplnil o bílou hladkou kupovanou mouku do váhy rovných půl kila a také půl lžičky soli. Přidal asi třista mili vlažné vody s nastartovaným droždím a vše uvrhnul do pekárny k uhnětení a nakynutí. Pro rychlost jsem zvolil čtyřiceti minutový program na pizzu a zanechal směs svému osudu.


Pak jsem se jal na nudličky krájet asi pět temně zelených vnějších listů špičatého zelí, řádně zbavených tužších, ale křupavých žeber. Totéž potkalo dva listy z kedlubny a zbylý kousek z hlávky bílého zelí. Vhozeno do kastrůlku s vodou na dně a šup s tím na plamen. Ještě jsem přistrouhal jedno celé jablko i se šlupkou a jadřincem a opět ponechal svému osudu.

Ve Wok pánvi jsem osmahnul polovinu na drobno nakrájené cibule  na slunečnicovém oleji a po chvíli přidal i seitan. Mezi tím jsem dal rozpálit troubu a vytřel koláčovou formu kokosovým olejem, kam sem pak vyklopil mírně osmahnutou směs z Woka a vložil do trouby k okůrkování.


A pak už pípala pekárna se svým pěkně  nakynutým výtvorem, který se však tvářil mnohem řidší než před kynutím. Nevadí. Po vyklopení na pomoučený vál jsem přidal trochu ječné doma mleté mouky, propracoval,  vytvořil čtyři šišky a vložil do páry na pečící papír cca na dvacetpět minut.

K zelí jsem přidal asi lžíci na jemno namleté ovesné mouky, po chvíli asi lžíci  medu a asi dvě lžíce jablečného octa. Dodusil a vypnul. Seitan po chvíli získal kůrkové opečení, knedlíky v páře také řádně naběhly a po nakrájení nití jich vyšla celá mísa. Na talíři se akorát vešlo vše  asi tak do  třetin a seitan jsem navíc doomastil lžičkou  domácího husího sádla. Leckdo by si asi vlasy rval, nejen za tu tukovou šílenost, ale co mi je po tom. Nám chutnalo a nezbylo.


Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…