Přeskočit na hlavní obsah

Všechny problémy začínají v naší hlavě

Na serveru hearth.net jsem v nabídce od Erika našel odkaz na pořad o přidatných látkách v potravinách, známých spíše jako "éčka", věnovaný barvivům a vůním. Jak těm "přírodním", tak i těch chemicky připravovaných. To, že je "éčko" nazvané jako přírodní pouze znamená, že prvotní surovinou jsou přírodní zdroje, ať už rostlinného nebo živočišného původu. Avšak následným zpracováním pak už tuto výhradní "přírodní" vlastnost postrádají a následnou laboratorní doúpravou se beztak dojde k pěkně chemickému koktejlovému sajrajtu.

Já osobně mohu být celkem klidný, neboť těch průmyslově zpracovaných potravin již nějaký ten pátek nakupuji opravdu minimum a tudíž se nemusím tak stresovat čtením a luštěním kódů ozn. jako E222, E102, Exxx. No, ne že bych je kdy studoval, jsem jen spíše koukal na jejich uváděné množství, což je popravdě také trochu zavádějící.

Zajimavý je však závěr dokumentu, kdy je různým testovaným osobám ve dvou restauracích podáváno jídlo, kde jsou předem upozorněni, že může obsahovat "glutamát sodný" a pak jsou subjekty pozorovány přímo při jídle nebo jim je poskytnuta kamera, aby během dne zaznamenávali svoje pocity po jídle. V obou případech to dopadlo stejně, tj. buďto si lidé jídla vůbec neužili, neboť jim v hlavě vrtal červík nedůvěřivosti a v druhé skupině si každý stěžoval na nějaké problémy, které spojoval s předchozím jídlem. V obou případech, tedy jídlech, však glutamát sodný nebyl vůbec přidán, takže všechny obtíže, psychické i fyzické, začínají především v naší hlavě.

Samozřejmě pro mne platí, že lepší je se vyhnout koktejlu chemických látek o jejichž výsledku spolupůsobení v těle nemá nikdo ani zdání. V běžném nákupu si totiž přinášíme průměrně 50 různých éček a každé éčko je složeno z řady chemických látek a sloučenin. Proč bych si měl dobrovolně dělat v hlavě guláš a z těla pokusného králíka nebo testovací bio-laboratoř?

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím.Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů.I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní?Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul.A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se oddám &q…

Zkušenosti s futonem

Není to tak dlouho, asi týden, co mě přes Hangouts oslovil jeden z čtenářů blogu s dotazem na zkušenosti s používáním futonu a s nápadem napsat nějakou recenzi. Sám se rozhodoval, že by si futon pořídil také a zajímal se o informace.

Chvíli jsem musel hledat, jak v historii článků, tak i v Google Drive, kdy že jsem si ten futon vlastně pořídil. A kdo hledá, najde. Článek pod názvem "The new mattress / Nová matrace" je z 22.7.2015. To to ale panečku utíká.


Vidíte! Vypadá stále jako nová. No aby ne. Pravidelně cca á jeden měsíc takto na stojačku provětraná, proklepaná a odpočatá. Pak se navrátí na dřevěný rošt obrácená na opačnou stranu, než byla položená předtím. Bavlněné prostěradlo a mohu opět usednou i ulehnout.
Manipulace s ní je trochu obtížnější, neboť je to přeci jen 17 kg živé váhy a nedá se ani přehnout, ani smotat jako molitan. A spaní je takové, jak jsem chtěl. Tvrdé, ne však jako prkno, ale ne zas tak měkké, jako byla předchozí pružinová matrace. Prostě pro mé pot…

Jak snadno na úspory v domácnosti (11) - není praní jako praní

V dříve zmiňované knize "Domácnost bez odpadu" je také pasáž o alternativách praní prádla, které by zabezpečilo méně nebo vůbec žádný odpad, zejména v podobě obalů pracích prostředků. I já jsem svého času zkoušel tzv. "prací mýdlový sliz", který jsem dříve dělal z tuhého mýdla typu Jelen, prací sody a vody. I přes delší období praní přesahující 3 prací cykly na jednom prádle, kdy se mělo prádlo zbavit předchozích usazenin z klasických pracích prostředků, mě však výsledek moc neuspokojoval. Pravdou je, že jsem toto ještě nezkoušel s mým vlastním 100% přírodním mýdlem, což mě nyní vede k nápadu si opět po čase trochu zaexperimentovat.

Vrátil jsem se tedy k osvědčené klasice v podobě pracího prášku, ale vybral jsem vítěze testů pracích prášků z Drogeríe DM - DenkMit Univerzální prací prášek, který jednak i dle mého posouzení opravdu dobře pere a navíc jedna prací dávka vyjde na 4,- Kč oproti prací dávce 7,- Kč více známého Arielu nebo Persilu.

Tento článek ale není o …