Přeskočit na hlavní obsah

Zápisky do deníku 2

Řekl bych, že poslední dobou hodně čtu nejrůznější literaturu tzv. populárně-naučnou, ezoterickou, atp. Tedy nejen ji, ale i články v časopise Meduňka, kde právě poslední, tedy květnové číslo, je věnováno "Lásce k sobě". A samozřejmě i článkům a videím na Internetu.

V jednom z těchto zdrojů, nebo snad i ze všech dohromady jsem se dozvěděl, ...
což jsem při tom pěkném úvodu akorát zapomněl,  co jsem to chtěl napsat. Poučení pro příště: "vyprdnout se na kudrlinky a jít rovnou k věci". Na kudrlinky zbude času dost nebo se na něj totálně vykašlat.

A! Už vím. Stačí se tím příliš nezabývat, nelámat si hlavu a doprčic, opět nekudrlinkovat.

Prostě jsem se dočetl,  že je dobré si napsat své denní úspěchy,  byť by to byly sebenepatrnější věci, či události, prožitky, atp. Nebo či a nebo i věci, události nebo zkušenosti za které jsme ten den vděční.
Prostě se obklopovat štěstím a radostí, byť nepatrnou. Samozřejmě v průběhu dne se nasbírají i blbosti a průsery, ale i za ty se vyplatí být alespoň vděční, protože nás posunou k bohatší zkušenosti a pokud nejsme totálně blbí nebo neuvěřitelně masochističtí, tak se jich můžeme i vyvarovat pro příště.

Ale jsem také člověk a také zapomínám. Což, ale neznamená, že bych se za nějaké nedokonalosti a nevydařenosti měl hned trestat. Uvidím,  co ze mně z obou břehů vypadne a jak si s tím poradím.

Takže co mohu říct, že se mi dnes povedlo.
1) Uvařit dobrá jídla během celého dnes, počínaje snídaní (polévka, farmářská vejce se žampiony a cibulkou, hlávkový salát), oběd (polévka, dušená kapusta s mrkví a rýží Basmati natural), kde obzvlášť se mi podařilo to nezjebat množstvím koření, ale jak se říká, čím méně, tím lépe. Dobrá svačina připravená od včera, tj. jáhlový koláč s pěkně tlustou makovou vrstvou. A nakonec i večeře v podobě luštěninové pomazánky ala paštika na chléb plus půlka papriky a nakrájená jarní cibulka.
Možná by se dalo považovat hned za tři úspěchy, ale vařím dlouho, tak to beru jako jeden úspěch. Zejména to nepodělat s kořením.

2) Uvědomění si svého příšerného sezení, jakmile píšu blog na mobilu. To si sice zprvu hezky sednu na židli, ale za chvíli se posunu zadkem ke kraji, nohy dám na postel a záda mám hezky zakulacená. A když vstávám, tak si nadávám. Ale, že bych se poučil? Ale, ano. Nyní to dopisuji v pohodě sedíc u stolního počítače a bez kroucení. Takže jsem jak vděčný za to uvědomění si svého zlozvyku, tak i mám radost z toho, že opravdu nejsem blbej, abych si to do příště nezapamatoval.

3) Radost z toho, že jsem se přistihnul, že mi nějakou dobu nepíská v uchu. Tuším, že to bylo při přípravě snídaně. Pak jsem si šel zacvičit a jakmile jsem udělal pár cviků, začalo mi opět v uchu pískat. Možná to znamená, abych se cvičením neunavoval, neboť v podstatě cvičím trochu jinak u toho vaření. A nebo, jak říká Dr. Nešpor, zpomalit. I u toho cvičení. Dyť nejsem na Spartakiádě.

A co se mi dnes zas tak moc nepovedlo?
1) Při bosonohé procházce jsem asi ještě nedoléčil ten puchýř či to poarněné chodidlo a trochu jej ještě cítím. Možná jsem se tak za něco trestal, ale s tím trestáním musím, vlastně ne, chci přestat. Proč pak bych jinak chodil naboso, kdybych se měl za to ještě tersta. To je na hlavu postavený. Ale odpouštím si, protože se mám rád a nechám nožičku odpočinout.

2) Opět jsem si při bosonohém výletu nepostříkal nohy repelentem. Asi proto, že žádnej doma nemám a ještě mi nějak nedocvaklo nějaký si nejlépe udělat. To je ale na delší lokte, na druhou stranu, když bude nožička odpočívat je vhodný čas si repelentík připravit. A opět se nebudu trestat, ale pochválím se za to, že jsem si konečně vzpomněl na svoji ochranu před brundibáry.

3) Stále, či pořád se hrabu v myšlenkách v minulosti a vytvářím si virtuální budoucnosti na základě této minulosti. Jsem já to ale hlava virtuální. Minulost nezměním a budoucnost ovlivním pouze tu svoji a to ještě v měřítku velmi krátkém nebo popravdě i dlouhodobém, v závislosti na mých rozhodnutích, ale detaily již neovlivním totálně. Mám rád Sci_fi literaturu a filmy, takže ta představovost a bujná fantazie to snění vzad i vpřed trochu napomáhá a zrazuje současně. Nebudu se přesto plísnit, jen si uvědomím, že minulost nezměním, protože je to už vykonáno a budoucnost závisí na mnoha okolnostech, takže se s ní nebudu trápit. Samozřejmě to nepůjde ze dne na den, ale to vědomí je už krůček ke šťastnějšímu Já.

Mno, pět krát pět to dnes není, ale také to není běžný článek :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…