Přeskočit na hlavní obsah

Zápisky do deníku 2

Řekl bych, že poslední dobou hodně čtu nejrůznější literaturu tzv. populárně-naučnou, ezoterickou, atp. Tedy nejen ji, ale i články v časopise Meduňka, kde právě poslední, tedy květnové číslo, je věnováno "Lásce k sobě". A samozřejmě i článkům a videím na Internetu.

V jednom z těchto zdrojů, nebo snad i ze všech dohromady jsem se dozvěděl, ...
což jsem při tom pěkném úvodu akorát zapomněl,  co jsem to chtěl napsat. Poučení pro příště: "vyprdnout se na kudrlinky a jít rovnou k věci". Na kudrlinky zbude času dost nebo se na něj totálně vykašlat.

A! Už vím. Stačí se tím příliš nezabývat, nelámat si hlavu a doprčic, opět nekudrlinkovat.

Prostě jsem se dočetl,  že je dobré si napsat své denní úspěchy,  byť by to byly sebenepatrnější věci, či události, prožitky, atp. Nebo či a nebo i věci, události nebo zkušenosti za které jsme ten den vděční.
Prostě se obklopovat štěstím a radostí, byť nepatrnou. Samozřejmě v průběhu dne se nasbírají i blbosti a průsery, ale i za ty se vyplatí být alespoň vděční, protože nás posunou k bohatší zkušenosti a pokud nejsme totálně blbí nebo neuvěřitelně masochističtí, tak se jich můžeme i vyvarovat pro příště.

Ale jsem také člověk a také zapomínám. Což, ale neznamená, že bych se za nějaké nedokonalosti a nevydařenosti měl hned trestat. Uvidím,  co ze mně z obou břehů vypadne a jak si s tím poradím.

Takže co mohu říct, že se mi dnes povedlo.
1) Uvařit dobrá jídla během celého dnes, počínaje snídaní (polévka, farmářská vejce se žampiony a cibulkou, hlávkový salát), oběd (polévka, dušená kapusta s mrkví a rýží Basmati natural), kde obzvlášť se mi podařilo to nezjebat množstvím koření, ale jak se říká, čím méně, tím lépe. Dobrá svačina připravená od včera, tj. jáhlový koláč s pěkně tlustou makovou vrstvou. A nakonec i večeře v podobě luštěninové pomazánky ala paštika na chléb plus půlka papriky a nakrájená jarní cibulka.
Možná by se dalo považovat hned za tři úspěchy, ale vařím dlouho, tak to beru jako jeden úspěch. Zejména to nepodělat s kořením.

2) Uvědomění si svého příšerného sezení, jakmile píšu blog na mobilu. To si sice zprvu hezky sednu na židli, ale za chvíli se posunu zadkem ke kraji, nohy dám na postel a záda mám hezky zakulacená. A když vstávám, tak si nadávám. Ale, že bych se poučil? Ale, ano. Nyní to dopisuji v pohodě sedíc u stolního počítače a bez kroucení. Takže jsem jak vděčný za to uvědomění si svého zlozvyku, tak i mám radost z toho, že opravdu nejsem blbej, abych si to do příště nezapamatoval.

3) Radost z toho, že jsem se přistihnul, že mi nějakou dobu nepíská v uchu. Tuším, že to bylo při přípravě snídaně. Pak jsem si šel zacvičit a jakmile jsem udělal pár cviků, začalo mi opět v uchu pískat. Možná to znamená, abych se cvičením neunavoval, neboť v podstatě cvičím trochu jinak u toho vaření. A nebo, jak říká Dr. Nešpor, zpomalit. I u toho cvičení. Dyť nejsem na Spartakiádě.

A co se mi dnes zas tak moc nepovedlo?
1) Při bosonohé procházce jsem asi ještě nedoléčil ten puchýř či to poarněné chodidlo a trochu jej ještě cítím. Možná jsem se tak za něco trestal, ale s tím trestáním musím, vlastně ne, chci přestat. Proč pak bych jinak chodil naboso, kdybych se měl za to ještě tersta. To je na hlavu postavený. Ale odpouštím si, protože se mám rád a nechám nožičku odpočinout.

2) Opět jsem si při bosonohém výletu nepostříkal nohy repelentem. Asi proto, že žádnej doma nemám a ještě mi nějak nedocvaklo nějaký si nejlépe udělat. To je ale na delší lokte, na druhou stranu, když bude nožička odpočívat je vhodný čas si repelentík připravit. A opět se nebudu trestat, ale pochválím se za to, že jsem si konečně vzpomněl na svoji ochranu před brundibáry.

3) Stále, či pořád se hrabu v myšlenkách v minulosti a vytvářím si virtuální budoucnosti na základě této minulosti. Jsem já to ale hlava virtuální. Minulost nezměním a budoucnost ovlivním pouze tu svoji a to ještě v měřítku velmi krátkém nebo popravdě i dlouhodobém, v závislosti na mých rozhodnutích, ale detaily již neovlivním totálně. Mám rád Sci_fi literaturu a filmy, takže ta představovost a bujná fantazie to snění vzad i vpřed trochu napomáhá a zrazuje současně. Nebudu se přesto plísnit, jen si uvědomím, že minulost nezměním, protože je to už vykonáno a budoucnost závisí na mnoha okolnostech, takže se s ní nebudu trápit. Samozřejmě to nepůjde ze dne na den, ale to vědomí je už krůček ke šťastnějšímu Já.

Mno, pět krát pět to dnes není, ale také to není běžný článek :-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se