1) Dnes se mi povedl jáhlovo-makový koláč, na kterém jsem si skutečně pochutnal. Ta maková část nebyla vysušená a byl tak akorát sladký. Jako obvykle jsem věnoval pár výsečí Jirkovo rodičům.
2) Užil jsem si tradiční prosluněnou procházku, byť bylo trochu chladnější počasí. A podařilo se mi obléknout tak akorát, tj. ani teplo ke zpocení, ani chladno k husí kůži.
3) Nyní ke čtení knihy Vladimíra Kafky jsem si opět udělal trojkombinaci čaje ze skořápek vlašského ořechu, šípků a jeřabiny ptačí. Je to takový hutnější odvar, ale v to kombinaci chutná opravdu dobře.
4) Také mi dnes naskočila myšlénečka, čemu bych se mohl po opuštění současného zaměstnání věnovat, tj. vrátit se zpět ke kořenům, resp. k ševcovu kopytu, což je pro mě také vyhovující tvůrčí činnost. K projektování pozemních staveb. Ale ne jako zaměstnanec. To skutečně ne. Pokud to nepůjde ne jako zaměstnanec, tak budu hledat dál něco jiného s tvůrčím potenciálem, ale opět tak, abych si mohl řídit pracovní dobu sám, dle svých potřeb a momentálního rozpoložení, nálady, energie atp.
5) včera se mi podařilo vyškvařit husí sádlo v pomalém hrnci a vznikla tak celá 0.7l sklenice. To, že to jde v pomaláči, mě neskutečně uspokojilo. Pokud bych měl k dispozici farmářské (domácí) vepřové surové sádlo, tak bych to zkusil i z něj.
Co se mi tentokrát nepovedlo, byl zkvašený oves, který mi ve sklenici zplesnivěl. Ona se totiž při míchání obsahu vytvořila taková usazenina na stěnách sklenice, výškově oddělená od vodní hladiny a tady se ta plíseň vytvořila. Mohu si za to sám, neboť první den kvašení jsem tu usazeninu viděl a vnitřně jsem si říkal, že bych to měl strhnout z těch stěn, ale zvítězilo ego či nerozumnej rozum, kterej velel nech to být. Kdybych se poslechl, tak to mohlo vypadat jinak. Ale nic si nevyčítám. Obsah letěl v klidu do záchoda, vymýt a vypařit sklenici a připravit další nálev s vychladlou převařenou vodou. Beru s vděčností za zkušenost poslechnout svůj vnitřní hlas.
2) Užil jsem si tradiční prosluněnou procházku, byť bylo trochu chladnější počasí. A podařilo se mi obléknout tak akorát, tj. ani teplo ke zpocení, ani chladno k husí kůži.
3) Nyní ke čtení knihy Vladimíra Kafky jsem si opět udělal trojkombinaci čaje ze skořápek vlašského ořechu, šípků a jeřabiny ptačí. Je to takový hutnější odvar, ale v to kombinaci chutná opravdu dobře.
4) Také mi dnes naskočila myšlénečka, čemu bych se mohl po opuštění současného zaměstnání věnovat, tj. vrátit se zpět ke kořenům, resp. k ševcovu kopytu, což je pro mě také vyhovující tvůrčí činnost. K projektování pozemních staveb. Ale ne jako zaměstnanec. To skutečně ne. Pokud to nepůjde ne jako zaměstnanec, tak budu hledat dál něco jiného s tvůrčím potenciálem, ale opět tak, abych si mohl řídit pracovní dobu sám, dle svých potřeb a momentálního rozpoložení, nálady, energie atp.
5) včera se mi podařilo vyškvařit husí sádlo v pomalém hrnci a vznikla tak celá 0.7l sklenice. To, že to jde v pomaláči, mě neskutečně uspokojilo. Pokud bych měl k dispozici farmářské (domácí) vepřové surové sádlo, tak bych to zkusil i z něj.
Co se mi tentokrát nepovedlo, byl zkvašený oves, který mi ve sklenici zplesnivěl. Ona se totiž při míchání obsahu vytvořila taková usazenina na stěnách sklenice, výškově oddělená od vodní hladiny a tady se ta plíseň vytvořila. Mohu si za to sám, neboť první den kvašení jsem tu usazeninu viděl a vnitřně jsem si říkal, že bych to měl strhnout z těch stěn, ale zvítězilo ego či nerozumnej rozum, kterej velel nech to být. Kdybych se poslechl, tak to mohlo vypadat jinak. Ale nic si nevyčítám. Obsah letěl v klidu do záchoda, vymýt a vypařit sklenici a připravit další nálev s vychladlou převařenou vodou. Beru s vděčností za zkušenost poslechnout svůj vnitřní hlas.