Od úterka mám z knihovny vypůjčenu novou knihu od Vladimíra Kafky zvanou Život na živo a při čtení si současně vybavuju jeho slova, v rozhovoru s Jaroslavem Duškem v pořadu Duše K z divadla Kampa, kde říká, že mnohdy tělesně postižení lidé pomáhají těm, tak zvaně normálním lidem, s jejich zhroucenými životy, vlivem dnešní dravé a stále ne dost nažrané doby, resp. nenažraných psychopatů dle slov MUDr. Hnízdila.
Ač jsem si to nemyslel, přec i na mne dolehla "úzkost" po té, co jsem se rozhodl udělat další změnu v mém životě na cestě k byť minimalisticky prostému, ale šťastnějšímu Já. V práci jsem po dlouhém půlročním váhání a rozhodování o správnosti či nesprávnosti rozhodnutí došel konečně k závěru, že takto už to dál nejde a musím se sebou začít něco dělat, bez ohledu na budoucnost, která teprve bude a kterou si ovlivním pouze vlastním vnitřním úklidem a hlavně klidem.
Současné činnosti mě ale vůbec vnitřně neuspokojují a vykonávám je již nějak mechanicky bez nadšení, či zaujetí. A ta doba, kdy tomu tak ještě bylo je už dávno, dávno pryč.
Po sepsání mých současných činností zaměstnavateli, pro dohodu o předání na jiné osoby, ať už uvnitř firmy nebo mimo ni, formou outsourcingu, jsem se dostal na šest stránek velikosti A4 heslovitě psaného seznamu. Když si to člověk nenapíše a jen stále nosí v hlavě, tak mu to ani nepřijde jako něco zvlášť nepřirozeného, kdy leckteré činnosti spolu absolutně nesouvisejí a připadáte si nad tím seznamem jako "pacholek pro všechno".