Přeskočit na hlavní obsah

Jak snadno na úspory v domácnosti (3)

Protože nemám rád příliš dlouhé články, tak jsem tento popis odebral z předchozího příspěvku, a uvádím jej  samostatně, coby volné pokračování tipů na nějakou tu úsporu peněz v domácnosti, avšak bez nesmyslných drastických opatření.

Což takhle dát si rostlinné maso

"To musí být hnůůůsnýýý!!" Prdlajs! Když jste to nezkusili, jak to můžete vědět?!

Pokud znáte tzv. sójové maso, tak seitan je strukturou obdobný, jen je hutnější a není tak houbovitě pórovitý. A sójové maso, takové to sušené navíc není zdravé, tedy alespoň podle videa a článku např. na webu Margit Slimákové. Dobré na seitanu je, že si jej uděláte snadno a celkem i rychle doma z běžné hladké mouky a vody. Nic víc k tomu nepotřebujete. Z jednoho kila mouky za cca 8,- Kč a něco málo přes půl litru vody ve výsledku dostanete cca půl kila hotového seitanu.

No moment! Kilo a půl kila vody je jeden a půl kila. No jasně, že jo. Ale já psal o výsledku. A jak se k tomu výsledku dopracuju? Se shora uvedených dvou ingrediencí vypracuji hutné těsto, nechám cca 30 - 60 min. odpočívat a pak do mísy s těstem naleju vodu a hnětu a hnětu a hnětu až je místo vody mléko. To pak přes cedník vyleju a zbylou hmotu překlopím opět do mísy, naleju novou vodu a opět hnětu, hnětu a ještě hnětu a opět přes síto vyleju mléčnou vodu, opět naleju vodu, prohnětu, zcedím a opět znovu až vylévám spíše trochu kalnou vodu. Při prvních dvou prohnětení se nebojte, že se těsto rozpadne a rozpustí se. Ne, jen se z něj vyplaví škrob a zbyde lepek, který se nakonec sám "slepí" v hroudu. Pak dám do velkého půl-litrového hrnku, který vložím do papiňáku, zaleju do poloviny výšky hrnku vodou a nechám cca na hodinu vařit.


Do hrnku dávám proto, že mi vznikne hezký hutný váleček namísto rozplizlé více pórovité placky. Někdo přidává k zelenině, či přidává do vody sojovou omáčku aby  seitan "nabral" nějakou chuť. Já to tak nedělám, neb dostanu čistou hmotu, kterou si dochutím následně při dalším zpracování jako běžné maso, či jako to nezdravé sojové. Dušení, pečení, smažení, obalování atp. Bílkovin obsahuje o trošku více než běžné hovězí či vepřové maso. Takže namísto 800g hovězího či vepřového cca za 100,- (z běžné obchodní sítě), ze kterého máte po tepelném zpracování také půl kila, máte seitan za 8,- plus cena vody za cca 20 litrů.

Samozřejmě, nic se nemá přehánět a to ani s tím seitanem ne. Berte jako ekonomicky vyvažující doplněk při vaření. V lednici navíc vydrží a nezesmrádne. Vygooglujte si obrázky s klíčovým slovem seitan a budou se vám sbíhat  sliny.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voskované origami

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice, bez jinak obvyklého použití plastových misek, neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu, tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět.


Po uvažování, čím jiným misku optimálněnahradit, jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku, o kterém jsem již psal v článku "Ubrousku, navoskuj se!". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší, než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější. "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ...
... a HEURÉKA !…

Trochu větší darovaný kůň

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého.
Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko.

Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy.


Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy.
Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí.
Tak zde se to trochu vymklo z ruky. No ne…

Domácí rostlinné mýdlo

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla. Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů.

Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily.

Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento optim…