Přeskočit na hlavní obsah

Jak snadno na úspory v domácnosti (5) - čas

Asi tak před půldruhým rokem jsem si doma při mém minimalizačním procesu pojednou všimnul zvláštní věci. Proč je stolního nádobí, příborů, hrnků, skleniček, misek, atp. vždy zpravidla po šesti nebo dvanácti kusech, když např. u nás doma jsme jen dva. I tehdy jsem to vzal z gruntu a snížil jsem adekvátně počty často používaného nádobí a náčiní na hodnoty odpovídající počtu členů domácnosti.

Co je pro vás důležitější. Hromada nepoužívaných věcí nebo hromada volného času?

To by jste nevěřili, kolik nepoužívaných krámů doma máte a jaké starosti, práce a množství zbytečně spotřebovaného času je s tím spojeno, např. při úklidových akcích, A co s těmi nadbytečnými věcmi? Můžete je vyhodit, což je většinou škoda, neboť mohou sloužit svému účelu jinde. Nebo je dát do krabice a uložit na "horší" časy a nebo je jen prostě prodat, či někomu věnovat, popřípadě sdílet, např. na Nevyhazujto nebo na hearth.net.
Čím méně zbytečných věcí, tím více volného času
 Ano, platí to. A čím méně krámů, tím méně úložného místa pro ně, tím více volného prostoru a více volného času oproštěného o hledání něčeho, o čem si myslíme, že jsme někde někdy viděli nebo snad i měli, jejich údržbu, čištění, přenášení zprava doleva, atp. Schválně mrkněte do šatníku, botníku, prádelníku, do dětského pokoje na hračky, do předsíně, do spíže, do komory. Vsadím se, že tam těch bubáků bude habaděj.

Opravdu se bez nich neobejdete?

Zpravidla narazíme na problém v momentě, kdy si koupíme novou věc a potřebujeme ji někam uložit. A najednou zjistíme, že vlastně ani není kam, takže opět musíme koupit něco pro uložení a zaděláváme si na další starosti o údržbu a čištění namísto toho, abychom se zamysleli nad nepoužívanými věcmi, kterých bychom se mohli bez výčitek zbavit a uvolněné místo využít lépe.
Zeptejte se sami sebe "K čemu mi to je?"
Už se mi nestává jako dříve, že jsem hledal nějaké kuchyňské náčiní a v prvním šuplíku nebylo, ve druhém a třetím také ne, v krabici "co kdyby" také ne, v komoře jakbysmet. Pak jsem si říkal jsem magor, měl jsem to vůbec? A teď vám to nedá a hledáte a marníte čas ... nad zbytečností. Dnes to již neřeším. Když nemám, poradím si s tím jinak a vždycky to jde.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se