Moje cesta minimalisty

Občas není zbytí a nakoupím takové neduživé a skoro vyschlé citrusy nebo je naopak příliš dlouho skladuji před jejich použitím, až jsou téměř bez šťávy. Dumal jsem co s tím, až jsem našel pěkný a jednoduchý nápad, jak tento problém elegantně řešit. Namoč to!  Ano! Zní to divně, ale funguje to. Citrusy prostě vložit do sklenice s uzávěrem, naplnit vodou, dát do lednice a počkat cca 1-2 dny a pak jsou tvrdé jako kámen a opět svěží. Takto se dají skladovat i 30 dnů. Ale tak dlouho to s žádným ještě nevydržel.

Při každodenním vaření potřebuji tu a tam propláchnout luštěniny, rozinky, ořechy, obiloviny i jiné suroviny. Obzvláště, pokud jsou z běžné supermarketové obchodní sítě. Dříve jsem proplachoval pod tekoucí vodou v sítku, pak jsem si udělal z uzavřeného síta na mouku se spodní vrtulkou po její demontáži hluboký cedník na menší množství, který se vejde do malého rendlíku, takže zde mohu proplachovat suroviny v menším množství a také s menší spotřebou vody. Převzato ze stránek IKEA I když mi toto řešení vyhovovalo, časem jsem přišel ještě na úspornější řešení, tj. na proplachování v malé 200 ml. zavařovačce s twist uzávěrem. Vejdou se tam suroviny o objemu cca dvou hrstí rozinek, což pro účely mého vaření bohatě dostačuje, a ještě zbude prostor pro vodu a vzduchovou mezeru pro účinné šejkrové proplachování a opravdu nejnutnějším množstvím vody bez ubrání kvality proplachu. Možná je i dokonce účinnější, než předchozí metody. Obzvláště u rozinek je pěkně vidět, co z nich teče.

Znáte ten hezký pocit, kdy se konečně dostanete k něčemu, co jste chtěli delší dobu udělat a stále na to nebyl čas, příležitost, vhodná doba, vodný materiál, či jakákoliv jiná překážka bránící tvoření? Nejsem robot, nemohu jen tak sednout a střihat ze sebe jednu věc za druhou, bez nějaké přípravy a ladění se na dobrou, pohodovou a tvůrčí vlnu. Ovšem někdy naopak příliš spěcháte z těšení se na výsledek až ... se ucho utrhne. Čím pomaleji kráčíš, tím rychleji dojdeš k cíli proč to dělat složité, když jednoduché je také hezké Nejde o žádnou světobornou tašku nějaké příliš složité konstrukce. Základ tvoří utěrka z látky vyšší gramáže, položená naležato, s delšími uchy pro nošení na rameni vytvořené z jinak potištěné bavlněné látky s řidší strukturou. Vzhledem k potisku a celkové délce uchou jsou tyto tvořeny vždy ze tří částí. Samozřejmě, nejjednodušší a nejrychlejší by bylo vzít široký tkaloun, popruh, šikmý proužek, či cokoliv obdobně jednoduchého a našít na tašku. žádný ko

Někdy se to sejde a může se hodit spíchnout si narychlo zástěru a to i ve větším počtu. Je nějaká sešlost, či událost, kde se hosté nebo zákazníci nějakého kurzu zapojí do vaření a je vhodná  nějaká ochrana proti působení Murphyho zákonů . A protože by zhotovení klasické, nebo i jen utěrkové dvoudílné zástěr y, trvalo delší dobu a s velkou spotřebou utěrek na jednorázové použití, je tu snadné řešení v i dočasné zástěře udělané i pouze z jedné utěrky, bez střihání a s možností i ručního sešití. Pokud již zástěry není zapotřebí, lze opět rychle utěrku uvést zpět do původního stavu a může opět sloužit svému původnímu účelu. V jednoduchosti je krása Co je zapotřebí: optimálně utěrka 50x70 cm kus provázku, šňůrky, tkalounu, mašle, pruženka, popruh z tašky na rameno, opasek, atp. šicí stroj nebo jehla a nit Např. pomocí žehličky vyznačit polovinu na výšku utěrky. Spojit po rubu protilehlé rohy na užší straně utěrky a jen ty rohy sešít, vznikne tak horní díl u krku. Přišít úv

Již poměrně dlouho mám v prádelníku, jen tak bokem uloženo, více kuchyňských utěrek pro případ co kdyby. Protože je to tak nějak v rozporu s mým minimalistickým životním stylem, a současně se jich nechci jen tak zbavovat jinak než vyhozením, neboť jsou buďto již leckde děravé nebo zaprané od ovocných šťáv, sušení bylin, či flekaté od naklíčených obilovin nebo luštěnin, nezbývá, než je využít nějakým tvořivým způsobem k jinému a mnohdy potřebnému účelu, než k původnímu utírání nádobí a dříve uvedeným ostatním možným použitím, a současně tak ušetřit i za defakto zbytečný nákup. A že jsou flekaté ? Nevadí . Při pravidelném používání budou ještě více . Baví mě neobvyklé tvoření z obvyklých věcí Pro inspiraci jsem zašel na oblíbený Pinterest , kde se naše kuchyňská utěrka skrývá pod v angličtině hezkým názvem " tea towel ", a kde jsem také našel rychlou a snadnou obdobu kuchyňské zástěry při vaření. Zpravidla, když používám tyčový mixér ve spojení s vařenou červenou

Mé předchozí pokusy o rozšířené využití voskovaných ubrousků , popsané v článku " Voskované origami " mě inspirovaly k hledání dalšího využití opět způsobem skládání ve stejném stylu. Tentokrát trochu jednodušeji i rychleji, což opravdu zvládne každý . Kromě přenosného a opakovaně použitelného "sáčku" na svačinu jej lze opravdu využít po rozložení i jako podkladní vrstvu při jídle pro odložení na stůl, či jiný povrch, např. na výletě, který pak zajistí vhodnou ochranu proti zašpinění. Popřípadě i jako rychlou pomůcku na vytvoření misky na cokoliv, např. právě utržených pochutin. A než tisíc slov a změť obrázků, tak nevhodnějším vysvětlením jsou krátká názorná videa. Jak si rychle zabalit svačinu Pohotová miska vždy při ruce Voskované ubrousky lze zakoupit nebo objednat v mém řemeslném obchůdku .

Včera jsem narazil na problém s vhodným uložením hlívy ústřičné do lednice , bez jinak obvyklého použití plastových misek , neboť jsem ji zakoupil ve farmářském obchodě, tedy právě bez této misky. Přispěl jsem tedy jednak k minimalizaci plastového odpadu , tak i k ozdravění života bez plastů a z nich vylučovaných chemikálií s neblahým vlivem na náš život a zdraví. Skleněnou nebo nerezovou misku jsem zavrhl ihned, neboť ty upotřebím při mém pravidelném kulinářském snažení, a které by mi tak mohly chybět. Po uvažování, čím jiným misku optimálně nahradit , jsem ji zkusil zabalit do včelím voskem napouštěného ubrousku , o kterém jsem již psal v článku " Ubrousku, navoskuj se! ". Ovšem nebylo to pravé ořechové, neboť ta farmářská hlíva je pozoruhodně větší , než ta "supermarketová", a také mnohem neforemnější . "Kdybych tak z toho mohl udělat nějakou misku, nebo krabičku, kterou by šlo opět rozložit a ubrousek umýt" jsem si tak v duchu pro sebe říkal ..

Asi tak před dvěma lety jsem zde na blogu psal o výrobě svého prvního domácího mýdla . Jen takový kratičký článek napsaný v češtině i angličtině současně. Zvláštní je, že dnes to tou angličtinou nějak nedávám. Nevadí, tento článek není o angličtině, nýbrž o výrobě mýdla v domácích podmínkách, jednoduše a s nepřeberným množstvím kombinací z rostlinných olejů metodou za studena za použití destilované vody a hydroxidu sodného a právě zmíněných olejů. Dříve jsem i do pozdějšího věku trpěl na akné a přesto jsem nemohl používat mýdla z běžné obchodní sítě, neboť po nich mi pokožka zrudla, začala svědit a objevily se červené bolavé pupínky. S aplikací domácího mýdla se tyto obvyklé problémy již nikdy neobjevily. Po prvních pokusech jsem si tentokrát dovolil přimíchat i na jemno nadrcené skořápky z vlašských ořechů a špetku mleté skořice, coby budoucí exfoliační mýdlo z olivového, kokosového a slunečnicového oleje. Olivový olej je obyčejný lisovaný z pokrutin. Dle různých návodů je tento

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

Protože nemám v oblibě plasty a nejrůznější výrobky z nich, ať už z ekologického, či zdravotního hlediska, kdy naše planeta je plasty skutečně zamořena, snažím se hledat alternativy pro jejich nahrazení v běžném provozu domácnosti a tím i omezit působení bisfenolů a ftalátů na lidský organismus, kterému rozhodně neprospívají, vpravdě naprosto škodí. Je samozřejmě naivní si myslet, že v současné době se lze plastů úplně zbavit, neboť jsou naprosto rozšířené dokonce tam, kde by mě to ani nenapadlo. Např. v papírových penězích, účtenkách z obchodů a co hůř, i v recyklovaném papíru . Buďto se snažím plasty nepoužívat vůbec nebo je omezit na nutné minimum. Například pro balení svačin, uchování potravin v lednici, zakrývání zbytků jídla v miskách, které nemají pokličku, lze používat včelím voskem napouštěné textilní ubrousky. Jejich výroba je velmi jednoduchá a zvládne ji opravdu každý. Jde o opakovatelně použitelný ubrousek s nenáročnou údržbou. Co je k výrobě ubrousku zapotřebí?

Když je něco menší, radost z toho je větší. Co je to? Napovím říkankou. Nová, jako vyšitá, za krátko jaksepatří ušitá. Líbivá a slušivá, jen o trochu menší přijatá s radostí větší. Tak nějak mi to nedalo a prostě jsem musel ušít tašku ještě jednu v přeci jen menší velikosti. Jen jsem se s tím už ze začátku tolik nepáral. To přišlo až časem, při vlastním sešívání. I tato je ušitá ze 100% lněné látky v barvě khaki-béžová, má viditelný horní lem, tj. obrácený na líc, dvě vnitřní velké hlubší kapsy, dvě očka pro zavěšení karabin s klíči a namísto všitých boků a dna jsou tyto jen opticky zvýrazněné prošitím. Tím se také výrazněji zmenšila. Jakmile se fotí jen mobilem, tak ty barvy vůbec neodpovídají. Detail optického zvýraznění boků a dna pouhým prošitím. Dvě vnitřní kapsy a očka na karabinky klíčů.

Včera na Den Země jsem na Facebooku sdílel asi dva příspěvky jiných uživatelů k tomuto svátku s výzvou na alespoň nějaký krok ke zlepšení životního prostředí pro nás všechny. Dnes ráno jsem v Gmailu našel příspěvek od Dreamstime s názvem " Happy Earth Day! " a s odkazem na článek " Help save the Earth ", kde byly popsány různé možnosti jak oslavit tento svátek Země. Z textu vybírám jen heslovitě, s popisem vlastními slovy: vypnutí světel - při odchodu z pracoviště a nespoléhat se na to, že to udělá někdo jiný (strážný, úklid, atp.), pokud jste tam už jako poslední, a ušetřit tak elektrickou energii recyklace - co je pro jednoho odpad, pro jiného znamená cenný poklad šetření vodou - ne všichni na planetě mají dostupnou čistou pitnou vodu a tudíž je zapotřebí si vody vážit a neplýtvat jí, např. jen kontrolou netěsnosti kohoutků veřejná doprava - Musíte se všude dopravovat svými auty? Co takhle občas použít k dopravě kamkoliv veřejnou dopravu, kolo nebo tam j

S dárky pro někoho jiného je to vždy trochu ošemetné. Ne vždy se zadaří trefit se do černého. Ale jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď", což ale zpravidla není moc dobré vodítko. Dnes jsem tedy došil novou tašku Jirkovi k svátku. Ta jeho dosavadní už tak pomalu, ale jistě dosluhuje a nevypadá již nijak vzhledně. Použil jsem lněnou látku Aina z IKEA, 100% lněnou v barvě khaki, co jsem tu měl ještě v zásobách, plus očka na klíče. Taška je s našitými bočnicemi a dnem, přiznaným horním lemem, tj. lemování obrácené na líc. Navíc má taška dvě velké a hluboké vnitřní kapsy. Musím říct, líbí se mi. O to ale tak přeci nejde, jestli se líbí mě, ale hlavně, aby se líbila i obdarovanému. Což o to, ona se i tam líbí. Materiál i barva je pěkná, zpracování hezké. Jen je na běžné nošení do práce trošku větší, či spíše poněkud větší a optimálně vhodná na nákupy. Mno nevadí, ona se snad neztratí, ale na ty nákupy ji bude asi škoda. Schováme jí. Tak zde se to trochu v

Jak bylo vidět na fotografii z předchozího příspěvku " Kovářova plastová kobyla ", tak utěrek mám opravdu vyhovující množství. Aby bylo na častější výměnu tak akorát, než se ty ušpiněné opět vyperou. Nebylo tomu tak vždy a při minimalizaci se nemusí ty nadbytečné hned vyhazovat, darovat nebo prodávat, ale dají se z nich vytvořit jiné a jinak použitelné věci, které by se musely, někdy až dost draho, kupovat. Tak například si lze jednoduše, i bez šicího stroje, jen s jehlou a nití vytvořit textilní pytlík na pečivo, zeleninu a ostatní potraviny . Lze použít i jako pytlíky na třídění prádla do pračky, či pytlík na cokoliv jiného dle momentální fantazie, či aktuální potřeby. Navíc je pratelný a tudíž opakovaně znovupoužitelný , vydrží opravdu, opravdu velmi dlouho a nezatěžuje životní prostředí, ani kapsu majitele. Stačí přeložit na půl lícní stranou k sobě, v místě před lemováním na dvou stranách sešít, aby to nebylo tak obtížné, obrátit a ejhle pytlík je na světě . P

Tak tohle se, alespoň do dnešního rána, mohlo říci i o mě. Na mini-obchůdku mám hezky vyvěšené froté žínky, či chňapky, a u popisu vysvětleno i možné použití pro mytí nádobí. Ale to já ještě ne. Já stále používal utěrky z mikrovlákna sešité do formy žínky (kapsy). Až dnes mi to přišlo nějak líto, i vzhledem k tomu, jak jsem koukal na ten binec v přihrádce. Jak se to u mne mohlo takto zvrtnout? Takový minimalista a "odkojenec" Zázračného úklidu od Marie Kondo   a takováto změť nejrůznějších "hadrů" k mytí i klíčení, tak i textilních pytlíků různých velikostí opět k různému použití. Inu, řekl jsem si, že to chce opět nějakou, byť i jen drobnou, debordelizaci a deplastizaci. A jak jsem si řekl, tak jsem udělal. Vyndal jsem obsah druhého drátěného boxíku hned pod utěrkami, vytřídil zvlášť utěrky z mikrovlákna a zbytek úhledně složil a vrátil zpět do boxíku. "Plastové" utěrky jsem dal na šestiměsíční před-likvidační úschovu a vyndal jednu bavlněnou žínk

Po více jak padesát dnů trvajícím maso-půstu jsem dnes uvařil segedin, neboť vepřové maso v mrazáku prostě chtělo zpracovat a hlava už na to nedokázala stále jen koukat. Nemohu říct, že by mi maso nějak významně chybělo, ale když si jej občas dám, tak se také nic hrozného nestane. Jsem všežravec bez vyhraněných stravovacích preferencí, i když jsem se účastnil kursu Jarní očisty ze stránek Jíme Jinak . K celozrnným kynutým knedlíkům s jáhlami tedy přidám segedínský guláš s pickles zelí. Ono to samozřejmě není jen samotné kysané zelí, ale krátce kvašená směs bílého zelí, červené řepy, tuřínu, cibule, jablka, kmínu a soli. 2 cibule na hrubo, 350g vepřového masa na menší kostky, 4 tenčí plátky batátu na kostičky, sůl, kmín, červená sladká paprika, pepř, horká voda, olej, cca 2 hrnky pickles, 1-2 dcl ovesné smetany (min. 1 den namočený a pak do hladka rozmixovaný oves). Na oleji zpěnit jednu z cibulí, přidat papriku, zasmahnout, vložit maso, osolit a nechat chvíli opékat. Př

Znám to, dočtu se o tom na každém rohu, či webu, ale jak na to přijde, úplně se mi to vykouří z hlavy. O čem že je to vlastně řeč? No přeci o nachlazení, o chcípavce, o škrábání v krku, o rýmičce a o občasném kašlíčku. Dlouho, předlouho, mě tyhle strasti nepotkaly a tak lehce zapomenu pro tyto případy na opravdu důležité pravidlo: Být v klidu, nezapomenout na přísun tekutin a vitamínů, nejlépe ležet a odpočívat. A "rýmička", když se to podaří, tak přejde za týden a když jí to bude trvat, tak za sedm dnů. No jo, ale kdo uvaří, uklidí, postará se o nádobí, vyžehlí, vypere a k tomu ještě ty Velikonoce, svátky a narozeniny příbuzných. Teď!? To opravdu musím řešit zrovna teď. Vždyť jsem skoro na umření a musím se tím vším vážně zabývat. Tohle by skolilo i jelena. I řekl jsem si, že přeci nejsem takový páprda a navařil jsem, v sobotu byl i v práci a dnes v neděli i na knedlíky zadělal. Tedy já ne, já jen navážil, připravil kvásek, vše nasoukal do pekárny a ta už pak sama hnětl

Tak se jmenuje nyní již mnou konečně dočtená kniha od Miloše Matuly . Mezi tím jsem stačil přečíst další knihy různých žánrů, abych se po delším čase opět vrátil k jejímu dočtení. Asi ty předchozí nabité vjemy potřebovaly čas na vstřebání. Ale teprve až závěrečné kapitoly na mě zapůsobily nejsilněji. Nevím, zda-li je to tím, že obsah předchozích si jen tak matně vybavuji, ale spíše tím, že se ztotožňuji s jejich obsahem. Ztotožňuji v mém podání znamená, že tomu prostě věřím. DNA a období transformace - naše DNA není tak úplně daná pouze evolučním vývojem Pátá dimenze - dovolím si jen krátký úryvek "Ve vědomí 3D jsme tvrdě pracovali, ve vědomí 5D pracujeme s vášní a radostí, děláme, co nás opravdu baví a pro co máme talent. Sledujeme, kam nás vede vyšší Já. Nerozdělujeme práci a naše koníčky. ..."

Před každým nákupem jakéhokoliv zboží, mimo potravin a základních hygienických potřeb, si tak v duchu říkám "potřebuji to nebo to jen chci", protože se mi to momentálně líbí nebo si říkám, že to, či ono by se možná i hodilo nebo bylo by fajn to používat. Jindy se v duchu usmívám, při procházení přeplněných regálů v supermarketu, nad věcmi které nepotřebuji a které mi vlastně už ani nic neříkají. Už nějakou dobu jsem v nové práci přemýšlel nad vhodnou obuví, abych si tam jednak neoddělal své nijak levné barefoot botky, aby se mi tam rovněž nepotily nohy a současně si neblokoval jiné své boty pro využití v mimopracovní čas. I donesl jsem si tam svoje sandály, měl jsem je na sobě jedenkrát a pak už ne, neboť na ně byla ještě zima. Tuhle o víkendu bych je užil na procházce, ale byly zavřené v práci, tak jsem se potil v těch uzavřených. Tak tudy cesta nevede. Vyzkoušel jsem starší běžecké boty, ale ty už mi i tlačily, neboť jsem si roztáhnul nohu při chození na boso nebo opět

Od mé čtrnáctidenní účasti v experimentu popsaném v článku " Dva týdny bez odpadu " uběhla již nějaká ta doba a já se opět po čase pustil od začátku března do vážení svého odpadu z dvoučlenné domácnosti, jak toho směsného, tak i toho tříděného. Respektive, ten tříděný jsem ještě nevynášel, takže jsem jej ještě ani nevážil. Až k tomu dojde, tak jej také zahrnu do statistik. Prozatimní průběh lze vidět v seznamu níže: 5.3.2017 - 1,5 Kg - směsný, 12.3.2017 - 1,04 Kg - směsný, 26.3.2017 - 1.76 Kg - směsný (14 dnů = 0,88 Kg/týden), 7.4.2017 - 1,37 Kg - plasty (za cca 45 dnů = 0,21 Kg/týden), 8.4.2017 - 1,81 Kg - směsný (13 dnů = 0,98 Kg/týden). Jak vidno z uvedeného krátkého seznamu, křivka objemu vyhozeného směsného odpadu se snižuje. To, zda-li to vydrží i nadále nevím, neboť snižování za současného stavu nejde do nekonečna a někde narazím na nějaké pomyslné dno, či jinému vývoji. Průměrné množství odpadu na osobu a rok cca 317 Kg , tj. po přepočtu na dvoučlenn

Tak Vám tu už nějakou dobu poslouchám muziku ze Spotify.com na téma "coffee break" a pak si říkám, že bych se mohl podívat my FB, co je nového. A tak hledám mobil. A hledám a hledám a potvůrka malá se někde ukrývá. Prozvonit nejde, není druhý mobil a i kdyby byl, beztak mám vypnuté zvonění. Inu co nejlepšího se dá v této chvíli udělat, je přestat pobíhat zprava doleva a zastavit se. Chvíli počkat a nepřemýšlet nad tím, kde by  ten mobil mohl asi tak být. Zaposlouchat se do pěkné hudby ..., ještě chvilku poslouchat a nechat myšlenky plynout a odeznít, ... Ááá už to mám! Přeci z něj se line tahle pěkná hudba! Takže je v blízkosti reproduktorů. Nebyly ty klasické stolní a hlavně jednoúčelové telefonní přístroje přeci jenom lepší? Stále na stejném místě a jen k tomu svému účelu určené, bez nutkání na jejich častou výměnu, či aktualizaci firmware. Život s nimi byl jednodušší a co teprve bez nich. Už si ani nepamatuji, jaké to bez telefonu vlastně bylo. Jednodušší?

Někdy si tak říkám, zda-i bych se obešel bez lednice. Široká síť obchodů v dostupné vzdálenosti, které jsou vybaveny jak chladícími, tak i mrazícími boxy. Otevřené jsou 7 dnů v týdnu a některé i nepřetržitě. Mít balkón nebo chladnou komoru, tak alespoň v zimě tu lednici vypnu. Uspořím tak elektrickou energii za její provoz 24h/den. Ano, bylo by to nepohodlné, ale za to vyzkoušení by to jistě stálo. Mno, není všem dnům konec, mohu se k tomu odhodlat kdykoliv. Tedy pokud mi to doma projde :-) Dnes jsem koukal na to, jak je stará moje současná kombinovaná lednice. 9. ledna jí bylo rovných 11 let. Panečku jak to letí. Co kdybych potřeboval koupit novou? Jakou vyberu. Úspornou A+ nebo A++, či snad dokonce A+++? Pro srovnání.jsem se tedy podíval na cenu lednic ve stejných rozměrových a objemových parametrech. A pak jsem si říkal, jestli se to vůbec vyplatí si připlácet za další plus k áčku. Ve své 28 leté historii bydlení s lednicí mě zatím žádná nenechala ve štychu a ani jsem je nemusel