Přeskočit na hlavní obsah

Někdy se to povede, že se to nepovede

Před každým nákupem jakéhokoliv zboží, mimo potravin a základních hygienických potřeb, si tak v duchu říkám "potřebuji to nebo to jen chci", protože se mi to momentálně líbí nebo si říkám, že to, či ono by se možná i hodilo nebo bylo by fajn to používat. Jindy se v duchu usmívám, při procházení přeplněných regálů v supermarketu, nad věcmi které nepotřebuji a které mi vlastně už ani nic neříkají.

Už nějakou dobu jsem v nové práci přemýšlel nad vhodnou obuví, abych si tam jednak neoddělal své nijak levné barefoot botky, aby se mi tam rovněž nepotily nohy a současně si neblokoval jiné své boty pro využití v mimopracovní čas. I donesl jsem si tam svoje sandály, měl jsem je na sobě jedenkrát a pak už ne, neboť na ně byla ještě zima.

Tuhle o víkendu bych je užil na procházce, ale byly zavřené v práci, tak jsem se potil v těch uzavřených. Tak tudy cesta nevede. Vyzkoušel jsem starší běžecké boty, ale ty už mi i tlačily, neboť jsem si roztáhnul nohu při chození na boso nebo opět v pohodlných barefoot botkách. A beztak se mi ty nohy v nich potily.

I zkusil jsem i naboso v práci choditi, ale jako bezpečné mi to moc nepřišlo. Acho jo! Co s tím? Byť jsa odpůrce plastů, přesto po několikerém váhání a odkládání a za skřípění všech zubů zakoupil jsem akční Crocs botky za 99,- Kč a krátkodobě také zjistil, že to není až tak úplně blbá botka. Lehká je, relativně měkká je, noha se tam nepotí, neboť svrchu velké díry má.

Avšak ouha! Hned po první výrobě klíče v botkách jsem zjistil, že ty díry jsou až příliš velké a leccos jimi propadne a do mých nožiček se zabodne. Inu navrátil jsem se k osvědčeným, i když uzavřeným, barefoot botkám a tyto dírkaté tam tak lenošivě leží ladem skladem.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím.Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů.I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní?Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul.A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se oddám &q…

Zkušenosti s futonem

Není to tak dlouho, asi týden, co mě přes Hangouts oslovil jeden z čtenářů blogu s dotazem na zkušenosti s používáním futonu a s nápadem napsat nějakou recenzi. Sám se rozhodoval, že by si futon pořídil také a zajímal se o informace.

Chvíli jsem musel hledat, jak v historii článků, tak i v Google Drive, kdy že jsem si ten futon vlastně pořídil. A kdo hledá, najde. Článek pod názvem "The new mattress / Nová matrace" je z 22.7.2015. To to ale panečku utíká.


Vidíte! Vypadá stále jako nová. No aby ne. Pravidelně cca á jeden měsíc takto na stojačku provětraná, proklepaná a odpočatá. Pak se navrátí na dřevěný rošt obrácená na opačnou stranu, než byla položená předtím. Bavlněné prostěradlo a mohu opět usednou i ulehnout.
Manipulace s ní je trochu obtížnější, neboť je to přeci jen 17 kg živé váhy a nedá se ani přehnout, ani smotat jako molitan. A spaní je takové, jak jsem chtěl. Tvrdé, ne však jako prkno, ale ne zas tak měkké, jako byla předchozí pružinová matrace. Prostě pro mé pot…

Jak snadno na úspory v domácnosti (11) - není praní jako praní

V dříve zmiňované knize "Domácnost bez odpadu" je také pasáž o alternativách praní prádla, které by zabezpečilo méně nebo vůbec žádný odpad, zejména v podobě obalů pracích prostředků. I já jsem svého času zkoušel tzv. "prací mýdlový sliz", který jsem dříve dělal z tuhého mýdla typu Jelen, prací sody a vody. I přes delší období praní přesahující 3 prací cykly na jednom prádle, kdy se mělo prádlo zbavit předchozích usazenin z klasických pracích prostředků, mě však výsledek moc neuspokojoval. Pravdou je, že jsem toto ještě nezkoušel s mým vlastním 100% přírodním mýdlem, což mě nyní vede k nápadu si opět po čase trochu zaexperimentovat.

Vrátil jsem se tedy k osvědčené klasice v podobě pracího prášku, ale vybral jsem vítěze testů pracích prášků z Drogeríe DM - DenkMit Univerzální prací prášek, který jednak i dle mého posouzení opravdu dobře pere a navíc jedna prací dávka vyjde na 4,- Kč oproti prací dávce 7,- Kč více známého Arielu nebo Persilu.

Tento článek ale není o …