Přeskočit na hlavní obsah

Někdy se to povede, že se to nepovede

Před každým nákupem jakéhokoliv zboží, mimo potravin a základních hygienických potřeb, si tak v duchu říkám "potřebuji to nebo to jen chci", protože se mi to momentálně líbí nebo si říkám, že to, či ono by se možná i hodilo nebo bylo by fajn to používat. Jindy se v duchu usmívám, při procházení přeplněných regálů v supermarketu, nad věcmi které nepotřebuji a které mi vlastně už ani nic neříkají.

Už nějakou dobu jsem v nové práci přemýšlel nad vhodnou obuví, abych si tam jednak neoddělal své nijak levné barefoot botky, aby se mi tam rovněž nepotily nohy a současně si neblokoval jiné své boty pro využití v mimopracovní čas. I donesl jsem si tam svoje sandály, měl jsem je na sobě jedenkrát a pak už ne, neboť na ně byla ještě zima.

Tuhle o víkendu bych je užil na procházce, ale byly zavřené v práci, tak jsem se potil v těch uzavřených. Tak tudy cesta nevede. Vyzkoušel jsem starší běžecké boty, ale ty už mi i tlačily, neboť jsem si roztáhnul nohu při chození na boso nebo opět v pohodlných barefoot botkách. A beztak se mi ty nohy v nich potily.

I zkusil jsem i naboso v práci choditi, ale jako bezpečné mi to moc nepřišlo. Acho jo! Co s tím? Byť jsa odpůrce plastů, přesto po několikerém váhání a odkládání a za skřípění všech zubů zakoupil jsem akční Crocs botky za 99,- Kč a krátkodobě také zjistil, že to není až tak úplně blbá botka. Lehká je, relativně měkká je, noha se tam nepotí, neboť svrchu velké díry má.

Avšak ouha! Hned po první výrobě klíče v botkách jsem zjistil, že ty díry jsou až příliš velké a leccos jimi propadne a do mých nožiček se zabodne. Inu navrátil jsem se k osvědčeným, i když uzavřeným, barefoot botkám a tyto dírkaté tam tak lenošivě leží ladem skladem.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se