Zapomněnka

Znám to, dočtu se o tom na každém rohu, či webu, ale jak na to přijde, úplně se mi to vykouří z hlavy. O čem že je to vlastně řeč? No přeci o nachlazení, o chcípavce, o škrábání v krku, o rýmičce a o občasném kašlíčku. Dlouho, předlouho, mě tyhle strasti nepotkaly a tak lehce zapomenu pro tyto případy na opravdu důležité pravidlo:

Být v klidu, nezapomenout na přísun tekutin a vitamínů, nejlépe ležet a odpočívat.

A "rýmička", když se to podaří, tak přejde za týden a když jí to bude trvat, tak za sedm dnů. No jo, ale kdo uvaří, uklidí, postará se o nádobí, vyžehlí, vypere a k tomu ještě ty Velikonoce, svátky a narozeniny příbuzných. Teď!? To opravdu musím řešit zrovna teď. Vždyť jsem skoro na umření a musím se tím vším vážně zabývat. Tohle by skolilo i jelena.

I řekl jsem si, že přeci nejsem takový páprda a navařil jsem, v sobotu byl i v práci a dnes v neděli i na knedlíky zadělal. Tedy já ne, já jen navážil, připravil kvásek, vše nasoukal do pekárny a ta už pak sama hnětla. Jen to pak přesunout na teplé místečko k vykynutí. Připravit oběd, naservírovat, pak si jít odpočinout před umýváním nádobí. Přeci se neschvátím, když mi z nosu stále kape.

I únava ze všeho toho pobíhání, shánění a připravování i přemýšlení mě donutila si konečně zase odpočinout a dát si dvacet. No, u mne to nikdy dvacet nebylo. Nevím proč se to vůbec říká. U mě je to zpravidla těch poctivých třikrát tolik. Inu, jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého. Po vyspinkání mi z nosu neteklo, čajíček byl tam, kde jsem ho naposledy položil a chtěl jsem tedy alespoň své údy protáhnout a nadýchat se zároveň čerstvého vzduchu, když tam venku tak pěkně profukuje.

Co ale čert nechtěl, když už jsem byl jednou nohou ze dveří venku, přišla myšlenka na ...

knedlíky !!!

A do prkýnka. Ještě mi kynou v kynárně! No co, žádná panika. Mrknem na chcíplé, překynuté ta zřídlé těsto, vyklopím na pomoučený vál, trochu pohnětu, nařežu na čtyři kousky, vyválím čtyři šištičky, dám na pečící papír do pařáků a šup s tím do nahřátého hrnce k nakynutí. Mezi tím se vrhnu na sepsání článku na blog, aby mi to čekání ubíhalo lépe. Po chvíli si opět vzpomenu, že by to už asi chtělo zapálit oheň pod hrncem ke konečnému dopaření knedlíků a ...

krásně nám to nakynulo, jen co je pravda :-)

Zpátky k blogu, napsal jsem tak sotva třetinu. Jak se blížím k psaní "trochu pohnětu, nařežu, vyválím", tak je vhodný čas to omrknout, aby tentokráte nebyly moc přepařený. To už bych asi nerozdýchal a šel bych rovnou ven se zchladit na čerstvý vítr. Ale ne, odhadnul jsem to dobře. Akorát. Vypnout, vyndat vložky, vyklopit na vál, nakrájet nití na plátky a do mísy s nima. Naříznout si krajíček celozrnného mazance ke svačince. Vyfotit, dopsat článek, překlopit fotku z mobilu do notebooku, připojit fotku, publikovat, nasdílet na G+ a FB a pak se teprve mohu vzdálit.

Abych nezapomněl. U mě nejsou knedlíky již nějakou dobu hezky bílé, ale pěkně kropenaté. To z toho důvodu, neboť jsou celozrnné. Nyní ze třetiny mouk čerstvě mletá žitná, špaldová a obchodní bílá polohrubá. A protože mi od snídaně zbylo trochu vařených jáhel, tak ty tam přišly také.

No co! Experimentovat se přeci musí.