nahromadit tolik zbytečných věcí, které se tak málo nebo vůbec nepoužívají. Je to normální? Jsem vůbec normální?
To skutečně není možné.
Mám stále pocit, jakoby stále nic nezmizelo. To bude asi tím, že se většinou zbavuji věcí, které byly, nebo stále ještě jsou, někde ukryté a schované. Ale pokud se ohlédnu zpět na tyto věci, které již opravdu zmizely z mého života, tak přeci jen cítím určité uspokojení nad mou schopností se jich bez lítosti zbavit.
Uvidím ale, jak to bude s věcmi, které mám denně na očích a ke kterým mohu mít i nějaký citový vztah, resp. mít s nimi spojené nějaké vzpomínky. To už bude asi těžší. Zatím si ale vystačím stále s věcmi, které mě svým způsobem durdí.
Komentáře
Okomentovat