Dnes o své dovolené jsem si dovolil udělat takovou větší očistu domova od zbytečností. S heslem "Co oči nevidí, srdce nebolí" jsem z kuchyně odklidil nějakých 15 hrnků, většinou s čínským motivem a asi polovina z nich byla s pokličkou. Nejprve do krabice a krabice šla do kumbálu.
Ten jsem pojal jako čekací místo před konečným odstraněním, či návratem věcí zpět. Musel jsem jej ale nejdříve na nové zásoby připravit. Již velmi dlouho jsem zde skladoval nejrůznější dřevotřískové desky z rozmontovaného nábytku a také věci z předchozího bytu, které však nebyly nikdy vybaleny. Tak ty jsem daroval. Co oči nevidí, srdce nebolí a vlastně ani nevím, co všechno v té krabici mohlo být, kromě na vrchu uloženého porcelánu.
Velká polystyrenová krabice a nějaké další plastové zbytečnosti z rozvodů elektroinstalace. Jiné drobnosti, většinou nářadí na malování se vešly do jedné krabice, která je v čekacím módu.
Vyprázdněná místa v kuchyni dostala novou náplň z přeorganizování uložených věcí s mnohem vzdušnějším rozložením. Stále více tam toho zůstává méně :-) Jen to skutečně často používané. Skryl jsem i dlouho nepoužívaný rýžovar, který pak s klidným svědomím mohu prodat za symbolickou cenu nebo darovat. Odklidil jsem i do spíže jiné, jen občas používané náčiní.
Chtěl jsem také demontovat digestoř, kterou používám ale jen jako malou poličku s osvětlením a i kterou si často omlátím hlavu. Ale rozmyslel jsem si to, pro předchozí domluvu k možnosti její demontáže. Klid domova je klid domova.
Komentáře
Okomentovat