Tak nějak začínám více a více přemýšlet nad tím, čeho se mohu ve svém bytí vzdát, co rozhodně nebudu již používat, popřípadě nad čím nemusím tak moc váhat, aby daná věc šla z bytu.
Tentokrát jsem se opět vrátil k šatníku, resp. do šuplíkového prádelníku a poklady k likvidaci se opravdu našly.
Nejprve jsem přerovnal ponožky a namísto plochého skladování na šířku jsem je přeskupil tak, aby byla lépe využita právě jeho výška. A na uvolněné místo se vešlo zredukované spodní prádlo, ošetřené o tzv. samosvlékací (po zhubnutí) a škrtící kusy (přehnaná očekávání výsledku).
Samozřejmě i ponožky jsem zredukoval o pár tzv. neviditelných ponožek, které mají příliš kulatou gumu, která mi způsobovala otlaky na nártu a beztak padající. Pak ty z umělých vláken a ty bez své druhé části do páru.
Najednou 2/3 jednoho ze tří šuplíků zeje prázdnotou. Zatím nezaplňuju, až dle toho, jak se mi podaří zminimalizovat jiné šatníkové položky na velikost vhodnou zde k uskladnění.
Když musíš, tak musíš. A já muším likvidovat. Vlastně nemusím, ale chci.
Komentáře
Okomentovat