Moje cesta minimalisty

Minimalizovat se dá opravdu všude, tj. v mém okolí i na vlastním těle. A to jak v duchovní, tak i fyzické oblasti. I po nějakém tom čase jsem se opět zvážil na váze a zjistil jsem, že i zde jsem trochu minimalizoval, zejména zásoby tuku. Ona ta váha totiž měří jak celkovou hmotnost, tak ukazuje BMI, podíl svaloviny a tuků a podíl viscerálního tuku (to by měl být takový ten nebezpečný, kterého by mělo být asi co nejméně). Nyní mám 69,5 Kg a podíl viscerálního tuku na hodnotě 5, tj. opět jsem klesnul z hodnoty 6 o jeden stupínek. Nyní tak přemýšlím, zda-li neminimalizuju i mentálně ... ... dlouho, dlouho nic ... ... asi ne :-)

Aktualizace 22.10.2015 Jak jsem se dočetl na serveru  Jíme Jinak , tak nedělám moc dobře s takto dál zpracovanou "zeleninou", resp. odpadem ze zeleninového vývaru. Nějakou tu dobu po uvaření nabývá zásaditá zelenina na kyselosti. A to bychom neměli papkat. Vznesu dotaz někam jinam, co jiní na to a uvidím. Ale jak se říká, kdo se moc ptá, moc se dozví. A pak se i těžko rozhoduje, zda-li ano, či ne. Sladká ta nevědomost. ------------------------------------------------------------------------------------- ... to dá přeci rozum. Onehdy jsem zde psal o mých zeleninových vývarech z odřezků zeleniny, která pak po splnění svého účelu skončila v koši a ten bylo nutné vynést, jinak běda, běda. Nebyla to lenost s vynášením košů, ale lítost nad vyhozeným bio-materiálem, když se z něj udělal tak dobrý vývar, tak proč jej vlastně vyhazovat. Jedovatý to není, to by byl i ten vývar. Tak co s tím? Hm..., hm..., hm... Namlít na zeleninovou kaši a tu pak někde použít. Tentokráte jse

.. tak končila kdysi reklama na nejmenovanou praženou kávu. A já jsem se rozhodl udělat si náhražku kávy v podobě "žaludovky". Nasbírané žaludy hromadím v krabici v kuchyni přes týden, tak je akorát vyloupat, vícekrát spařit a pak na sucho opražit v troubě. A jak píšu, tak jsem udělal. Vše šlo hezky od ruky. A nakonec jsem upražená a krásně voňavá zrna na dvakrát umlel v mlýnku na kde co, pěkně do jemna. Ta vůně byla opravdu kouzelná, jemná s nádechem pravé zrnkové kávy. Až jsem se tetelil radostí. I nasypal jsem 2 lžičky žaludovky do hrnku a přelil vroucí vodou a nechal trochu schladnout a ... ... fůůůůůjjj!! To bylo hořký jako prase! Musel jsem někde udělat nějakou technologickou chybu. Jestli jsem měl žaludy povařit namísto spařování a/nebo déle pražit, či namísto závěrečného spaření namletou mouku povařit, fakt nevím. Nevadí, žaludů je ještě dost a již namletou žaludovou "mouku" mohu použít např. do chleba, kde by se ta hořkost mohla ztratit. A nebo raději

V pondělí mi přišel v celkem těžkém, ani ne tak velkém balíku, litinový mlýnek na kde co. Po vybalení jsem zjistil, že neobsahuje návod jak sestavit, ani jak použít, ale rozhodně smontování šlo jedna dvě a totální rozebrání jakbysmet. Mno a použití je pouze v točení klikou a utahování přítlaku jednoho mlecího kamene na druhý. Ještě večer jsem zkusil semlít červenou pšenici a poprvé jsem ji mlel na 3x, až do téměř hladké mouky. Ta hrubost mi přijde tak napůl mezi klasickou hladkou a polohrubou moukou. Ještě o víkendu, kdy v pátek jsem již věděl, že byl balík odeslán, jsem namočil obilí červené pšenice a ozimého žita a následující den jsem je nechal naklíčit. Po dvou dnech, kdy měly obě obiloviny pěkné klíčky jsem je ještě opětovně namočil pro krátké nakvašení, s tím, že si budoucí chléb trochu vylepším. Po dalších dvou dnech jsem to již nevydržel, vylil jsem vodu a jal se mlít zrna na mokro. Ale ouha! Po úmorném snažení, včetně tlačení mokrých zrn do mlýnku, z něj velmi pomalu a

Při vaření si chodím zpravidla pro inspiraci na 3 servery, tj. Jíme jinak , Vaříme zdravě a Kuchařka ze Svatojánu . Na prvně uvedeném je i takový skvělý jáhlový koláč s ovocem v takovém, řekl bych až minimalistickém duchu, který jsem si ještě maličko zjednodušil. Namísto uvedeného agávového sirupu, pouze rozmixuji rozinky, resp. klikve a spolu s tekutými složkami naleju na suché ingredience. Příprava jednoduchá a rychlá, výsledek úžasný, naprosté minimum použitého a ušpiněného nádobí. Sladký, ale ne zas tolik, spíše oslazený použitým ovocem, tak akorát pro můj jazyk. Aktualizace 23.10.2015 To jsem se zase jednou něčím chlubil. Kdepak nějaký zjednodušení.  lžíce sirupu oproti špinavé nádobě na mixování, špinavém ponorném mixéru a zadělané pracovní desce a podlaze, když to z té nádoby vyhrkne ven. Nejlepší je nevylepšovat a převzít vyzkoušené. Můj postup se tedy zdá býti jen pro minimalisty, co už nemají co minimalizovat, tak by si to mohli zpestřit komplikací.

Už dlouhou, předlouhou dobu jsem se chystal na jednu kuchyňskou "vychytávku", která se ukázala naprosto zbytečnou, resp. ďurdila mě tak dlouho až jsem jí zatnul tipec. Často jsem si o ní narazil hlavu. Při posledním narážení mě přepadla větší lítost a dal jsem se do její minimalizace. Odšrouboval jsem 4 vruty, uvolnil šroubky z připojení na el. síť a tu zbytečnost jsem prozatím odnesl do komory. Beztak jsem tu potvoru používal jen na svícení. K odtahu výparů od vaření beztak nebyla určena, neboť byla cirkulační.

Suš Martínku suš, ať nezmeškáš! Po sušení trošky křížal z hrušek v domácích podmínkách nad kameninovou nádobou pomalého hrnce, následované sušením šípků jsem se jal ještě sušit něco málo plodů z Jeřábu ptačího a to vlevo dole je zase drť z žaludů trhaných přímo ze stromu, nikoliv sbíraných ze země. I když na tom by nebylo nic hrozného, neboť se stejně loupou a za druhé bych si přitáhl domů opět jiné druhy bakterií pobývajících na a v žaludech. Ony i ty z výšky trhané měly sem tam dírku, tudíž již nějakého jiného strávníka. Tuhle jsem narazil při prohlížení obilných alternativ ke klasické kávě i na kávovinu Žaludovku. A protože o žaludech jsem se dočetl rovněž mnoho dobrého, rozhodl jsem se vyzkoušet také hořkost žaludů, která v syrovém stavu je fakt nevýslovná. Ale není to tak špatné, horší je dle mého trpkost nedozrálých trnek, což mi připomíná, že další variantou komerční Žaludovky je ta s příměsí trnek. Což musí být dozajista trpká hořkost alternativní kávoviny.

Už, už jsem měl v mysli mé, zákazy to podivné, to když mlýnek kovový, objednal jsem si a je to hotový. Skoro bych si vyčítal, že jsem snad podlehl vábení komerce, to když jsem si přeci jen objednal kovový mlýnek na kde co, s ozn. PREDÁTOR BX-09 ( vsuvka mimo mísu: vždy se mi líbilo české Sci-Fi "Ikárie XB-1" a tohle je přesmyčkou BX-09 ). Důvodem, jak jsem si nakonec dovodil, nebyla má rozmařilost, či popud týrané mysli nad nedostatkem nákupů, ale praktická potřeba vzhledem k viditelné opotřebovanosti nádobek sekacího mlýnku Philips Cucina HR2860 , které jsou navíc z fujtajbl plastu, kde s každým sekáním, zejména tvrdých obilovin, zcela vědomě požírám i mikročástice odřené ze stěn nádobek. A přeci se nebudu tak poškozovat, když se snažím žít tak zdravě. Sekáček bude použitelný i nadále, ale již na měkké suroviny. A čím méně bude používán, tím lépe. Ostatně na drcení mám i klasický hmoždíř, tedy v keramickém provedení a s ručním pohonem. Stejně jako objednaný multifu

Po nějaké době pravidelného mytí nádobí jsem si uvědomil, že jej umývám už jen s pomocí různě teplé vody a utěrky z mikrovlákna. Už vůbec nepoužívám ani ten tzv. ekologický mycí prostředek. Měl jsem jej u dřezu pro případy extra špíny nebo extra připečení. A když jsem jej tedy nepoužíval, tak jsem jej také zminimalizoval, tedy odstranil. A nemyslím, že by mé nádobí bylo nějak mastné a rozhodně ne špinavé, či že by nějak odpudivě zavánělo. Tuhle jsem narazil v jednom článku na pojednání o bakteriích a jejich důležitosti pro náš život, resp., že bez bakterií bychom ani my neexistovali, natož nějaká naše obranyschopnost. A bylo také uvedeno, že je dobré si udržovat různorodost a pestrost bakterií v domácnosti.  To ovšem neznamená, že bych měl např. venku sbírat trus zvířat, či lidí a nosit jej domu a zde si tak zvyšovat tuto bakteriální pestrost a různorodost. Takto to jistě myšleno nebylo. Spíše tak úzkoprse nepoužívat všemožnou chemii pro likvidaci kdejakých bakterií pro napr