Moje cesta minimalisty

Vařením v nerezových hrncích z IKEA jsem již zcela zapomněl na možnost vaření v klidu bez neustálého posouvání skotačivě dovádějící pokličky, byť má výústní otvor na páru, ať jsou pokličky rovněž nerezové nebo skleněné. A skotačení, i když je plamen sporáku stažen na nejnižší úroveň, je u litinového hrnce doprovázen zvonkohrou mezi tenčí plechovou pokličkou a silnějšími stěnami hrnce. Sice je ta zvonkohra na krátkou dobu milá a zajímavá, ale nikoliv natolik, aby se brzo neomrzela. Takže se  poklička mírně nakloní, aby nadbytečná pára mohla také odskotačit mimo hrnec. Avšak přeci jen ty těžší pokličky lépe sedí na hrnci a drsnější povrch litiny nedovolí zpětné zklouznutí zpět na hrnec, což mě u nerezu dovádělo k mírnému šílenství s neustálým posouváním pokličky do vhodné polohy tak, aby neunikalo moc páry, ale aby se poklička hned nesvezla zpět na původní místo. To bohužel u nerezu nejde. Jak jsem časem zjistil, jde buď to nebo to. Proč Já chtěl ten nerez, to vskutku nevím. Buď za to

V článku na webu http://www.jimejinak.cz/, byl test ztráty vitamínů vařením v nerezovém a keramickém/smaltovaném hrnci, kde ve výsledku zvítězily hrnce s keramickým nebo smaltovaným povrchem. A protože po vzoru shora uvedeného serveru již delší dobu pravidelně vařím, došlo také na posuzování vhodnosti vaření v současných nerezových hrncích v návaznosti na také shora uvedené sdělení. Ale stojíce nad hrnci Belis Ala litina BSE s charakteristickou tmavě modrou smaltou mě popadla váhavost v současném programu nenakupování zbytečností. Na chvilku, tedy na jeden den zvítězilo mé odhodlání nic nenakupování. Avšak při odchodu od regálu se přihnala dvojice s velkým nákupním vozíkem a začala nakládat právě tento typ hrnců. No a je vyřešeno. Nic tu nezbude a já tak nebudu mít nutkání kupovat. Přes den se mi odhodlání nahlodalo vnitřním dialogem nad potřebností ve vztahu jednak ve výměně jednoho rendlíku, u něhož se významně viklá držátko a nejde již dotáhnout a pak i ta vcelku významná ztráta

Dnes jsem tak nějak pomýšlel nad takovým budoucím malým závazkem, vyzkoušet po vzoru předchozího "nenakupován zbytečností", stravování pouze s lokálními potravinami a nenakupovat potraviny, či zpracované suroviny, které se nedají lokálně vypěstovat. Jako příklad uvedu sojovou omáčku, sojové miso pasty, ale také bohužel i takovou cizrnu, která se myslím u nás nedá pěstovat a ostatní ne-lokální suroviny. Nedával bych tomu ale tak dlouhý závazek jako v případě "nenakupování zbytečností, který se snažím držet již devátý měsíc a devátý den z ročního závazku. Ale nedávám si nějaké omezení co se délky výdrže týká. Dospotřebuji ty nakoupené a dál pojedu z lokálních a uvidím. A stejně uvidím, zda-li si nenakupování zbytečností neprodloužím na dobu neurčitou. Za tu dobu jsem si pořídil futonovou matraci z přírodní bavlny a kokosových vláken a vyměnil tak za stávající IKEA rámovou postel s pružinovou matrací s molitanem. Také jsem ještě pořídil litinovou pánev, rovněž z IKEA, k

Letos jsem měl sběratelskou mánii. Jak jsem se kdečeho zbytečného z domova zbavoval,  tak na druhou stranu jsem zase domů leccos přinesl. Ne tedy leccos zbytečného,  ale pouze to, co se dá sníst. Tedy počínaje hruškami, přes jablka až po vlašské ořechy. Tím přinášením se ale rozumí trhání, či sbírání toho, co je volně v přírodě k mání. A v tomto případě jde o jablka. Ale jen takové minimální množství,  avšak vícekrát za sebou. Až se mi v panelákovém uložení začaly kazit nebo scvrkávat. A abych předešel zbytečnému plýtvání,  ty zdravé,  byť scvrklé jsem nakrájel, odstranil šťopky,  popřípadě i nahnilé části, pak nadrtil a smíchat s odstátou vodou v poměru 1:3. A nechal kvasit. Proč? Proto. Protože po týdnu se to zcedilo, drť se vyhodila a skvašený výluh se dal do temna zoctovatět. A co s tím octem? Mno co by? No přeci na kde co. Na čištění v kuchyni  (naprosto ideální), na praní, tedy pouze namísto aviváže, na vlasy místo chemického kondicionéru (úžasný), na čištění pleti (přírodní

Nevím, zda-li by se dnešek hodil k minimalistickému stylu života neboť jsem dnes vařil miso polévku k snídani. Vzpomněl jsem si na množící se hlávky zelí v lednici, pro které potřebuji i jiné uplatnění než úpravu vařením a tak jsem jednu čtrtku  nakrájel, promíchal se solí a kmínem, v míse hřbetem ruky pobouchal, přikryl a nechal odpočinout cca na 2-3 hodiny. Obléknul jsem se a še l jsem zminimalizovat (vyhodit) přebytečné lahve od vína do skleněného odpadu. A protože jsem byl oblečený a zelí na kvašení nebylo kam našťouchat, tak jsem vyrazil jednak pro droždí, pro zavařovací sklenice a rovněž na Byt-Real odevzdat potvrzení o opravě přemostění uzemnění u plynoměru. Cestou zpět jsem se zastavil v M.A.T.u pro 2 zavařovací sklenice. Po návratu jsem šel ještě vyhodit plastový a papírový odpad a následně jsem zadělal na vánočky z těsta z bílé mouky a pak jsem si vyndal kvásek z lednice s tím, že ještě udělám kváskovou vánočku (pro sebe), neboť do klasické kynuté vánočky moc chuti nemám. N