Nevím, zda-li by se dnešek hodil k minimalistickému stylu života neboť jsem dnes vařil miso polévku k snídani. Vzpomněl jsem si na množící se hlávky zelí v lednici, pro které potřebuji i jiné uplatnění než úpravu vařením a tak jsem jednu čtrtku nakrájel, promíchal se solí a kmínem, v míse hřbetem ruky pobouchal, přikryl a nechal odpočinout cca na 2-3 hodiny. Obléknul jsem se a šel jsem zminimalizovat (vyhodit) přebytečné lahve od vína do skleněného odpadu.
A protože jsem byl oblečený a zelí na kvašení nebylo kam našťouchat, tak jsem vyrazil jednak pro droždí, pro zavařovací sklenice a rovněž na Byt-Real odevzdat potvrzení o opravě přemostění uzemnění u plynoměru. Cestou zpět jsem se zastavil v M.A.T.u pro 2 zavařovací sklenice. Po návratu jsem šel ještě vyhodit plastový a papírový odpad a následně jsem zadělal na vánočky z těsta z bílé mouky a pak jsem si vyndal kvásek z lednice s tím, že ještě udělám kváskovou vánočku (pro sebe), neboť do klasické kynuté vánočky moc chuti nemám. Ne, že bych je nedělal dobré, ale přeci jen obsahují bílou mouku, cukr, vejce, kupované máslo.
Jakmile jsem dal kynout kváskové těsto na vánočku, chystal jsem oběd. Po obědě jsem si akorát chtěl na chvíli sednout k notebooku pro zjištění nějakých novinek, zvonila pekárna, že droždím kynuté těsto je připraveno na zpracování do vánoček s následným pečením. Po vytažení byl akorát čas jít se vyvenčit a načerpat energii z čerstvého vzduchu a jiného pohybu :-)
Po návratu byl čas zamíchat do kváskového těsta na vánočku zbylé ingredience a šoupnout na cca 20 min. do lednice, aby těsto trochu ztuhlo a lépe se s ním na vále pracovalo. V mezidobí jsem pomocí pivní láhve nabouchal odleželé zelí do zavařovací sklenice. Zajímavé bylo, že tam ta lahev šla tak, tak. Avšak pokud se pootočila jen o malý kousíček, tak už nešla vyndat. Zato šťouchání zelí s ní šlo pěkně, rychle a důkladně. Na jednu sklenici tak vyšla akorát 1/4 hlávky zelí, tj. 0,6 Kg.
A protože to šlo tak rychle, tak jsem ještě nakrouhal druhou čtvrtku, tentokrát jsem přistrouhal mrkev a do mísy jsem ještě kromě kmínu a soli přidal asi 3 lžičky strouhaného křenu, aby zelíčko bylo trošku jiné, než z první várky. Po pobouchání zelí v míse, tentokrát již pivní lahví, jsem je dal opět odležet na nějakou dobu. A vyndal jsem káskové těsto. Mrška se trochu lepilo. Trocha mouky pomohla a vyválel jsem 9 válečků dlouhých jako v případě droždím kynutého těsta. Ovšem chyba lávky. Kváskové těsto se chová úplně jinak a během motání prvních čtyř provazů se mi neuvěřitelně vytáhly tak, že by se vánočka nevešla ani na plech. Tak zpět splácat, rozčtvrtit a naválet tak 1/2 délku. I tak po smotání byla trošku delší, ale po přenesení na plech sem to srovnal na únosnou délku. Následující prameny jsem už předělal na 1/3 původní délky. Po zformování kváskové vánočky jsem ji dal péct a ...
... je čas na přípravu večeře.
Po večeři chvíli koukám na monitor, když si vzpomenu, že jsem už nějaký ten pátek nic nenapsal na blog a tak to tu tedy píšu a nestačím se divit. Před spaním ještě našťouchám jinou směs na kvašené zelí do zavařovačky a pak půjdu spát. JO! Tvoření, vaření, pečení. Prostě minimalismus. Ale nestěžuju si. Podstatně horší by bylo kousat se nudou.
A protože jsem byl oblečený a zelí na kvašení nebylo kam našťouchat, tak jsem vyrazil jednak pro droždí, pro zavařovací sklenice a rovněž na Byt-Real odevzdat potvrzení o opravě přemostění uzemnění u plynoměru. Cestou zpět jsem se zastavil v M.A.T.u pro 2 zavařovací sklenice. Po návratu jsem šel ještě vyhodit plastový a papírový odpad a následně jsem zadělal na vánočky z těsta z bílé mouky a pak jsem si vyndal kvásek z lednice s tím, že ještě udělám kváskovou vánočku (pro sebe), neboť do klasické kynuté vánočky moc chuti nemám. Ne, že bych je nedělal dobré, ale přeci jen obsahují bílou mouku, cukr, vejce, kupované máslo.
Jakmile jsem dal kynout kváskové těsto na vánočku, chystal jsem oběd. Po obědě jsem si akorát chtěl na chvíli sednout k notebooku pro zjištění nějakých novinek, zvonila pekárna, že droždím kynuté těsto je připraveno na zpracování do vánoček s následným pečením. Po vytažení byl akorát čas jít se vyvenčit a načerpat energii z čerstvého vzduchu a jiného pohybu :-)
Po návratu byl čas zamíchat do kváskového těsta na vánočku zbylé ingredience a šoupnout na cca 20 min. do lednice, aby těsto trochu ztuhlo a lépe se s ním na vále pracovalo. V mezidobí jsem pomocí pivní láhve nabouchal odleželé zelí do zavařovací sklenice. Zajímavé bylo, že tam ta lahev šla tak, tak. Avšak pokud se pootočila jen o malý kousíček, tak už nešla vyndat. Zato šťouchání zelí s ní šlo pěkně, rychle a důkladně. Na jednu sklenici tak vyšla akorát 1/4 hlávky zelí, tj. 0,6 Kg.
A protože to šlo tak rychle, tak jsem ještě nakrouhal druhou čtvrtku, tentokrát jsem přistrouhal mrkev a do mísy jsem ještě kromě kmínu a soli přidal asi 3 lžičky strouhaného křenu, aby zelíčko bylo trošku jiné, než z první várky. Po pobouchání zelí v míse, tentokrát již pivní lahví, jsem je dal opět odležet na nějakou dobu. A vyndal jsem káskové těsto. Mrška se trochu lepilo. Trocha mouky pomohla a vyválel jsem 9 válečků dlouhých jako v případě droždím kynutého těsta. Ovšem chyba lávky. Kváskové těsto se chová úplně jinak a během motání prvních čtyř provazů se mi neuvěřitelně vytáhly tak, že by se vánočka nevešla ani na plech. Tak zpět splácat, rozčtvrtit a naválet tak 1/2 délku. I tak po smotání byla trošku delší, ale po přenesení na plech sem to srovnal na únosnou délku. Následující prameny jsem už předělal na 1/3 původní délky. Po zformování kváskové vánočky jsem ji dal péct a ...
... je čas na přípravu večeře.
Po večeři chvíli koukám na monitor, když si vzpomenu, že jsem už nějaký ten pátek nic nenapsal na blog a tak to tu tedy píšu a nestačím se divit. Před spaním ještě našťouchám jinou směs na kvašené zelí do zavařovačky a pak půjdu spát. JO! Tvoření, vaření, pečení. Prostě minimalismus. Ale nestěžuju si. Podstatně horší by bylo kousat se nudou.
Komentáře
Okomentovat