Přeskočit na hlavní obsah

Minimalistické vaření

Ono to mé vaření, nejen ve smaltovaném hrnci, cca v duchu zásad dle serveru "Jíme jinak" je vlastně samo o sobě minimalistické. Nikoliv však proto, že bych snad jedl tak minimálně a připravoval se na přechod na brethariánství, nýbrž vařím denně čerstvé jídlo a protože nechci současně strávit produktivní věk u sporáku, tak se snažím o jednoduchost, v čemž tkví i jistá krása.

Od ranního požívání chleba s čímkoliv nebo sladkých kaší z čehokoliv jsem se zpravidla ustálil na ranním ovoci, cca 30ti minutové pauze a pak opravdu husté polévce s Miso pastou, jednoduše miso polévce. Pravé miso polévky nejspíše nejsou tak přehnaně husté jako jsou ty moje, které dokonale ukojí můj ranní hlad.

Oblíbil jsem si kombinaci na drobno nakrájené kořenové, listové a kulaté zeleniny, tedy pouze tří různých druhů, vařených v zeleninovém vývaru po dobu maximálně 15ti minut spolu s předem na nudličky nakrájené namočené řasy Kombu. Během vaření přidám tu uvařenou obilovinu, jindy zpočátku hned rýži nebo jáhly, tu zase třeba zelenou čočku nebo jiné předem uvařené luštěniny a někdy zpestřím obsah vložením na drobno nakrájených žampionů nebo hlívy.

Když není polévka jak se patří hustá, přidám cca v půlce vaření asi lžíci drceného ovsa,  coby ovesné vločky a spokojenost s dílem se mi vloudí do tváře.
Před vypnutím plamene ještě do malé misky naberu zběračku horkého vývaru a následně rozmíchám vrchovatou lžičku miso pasty. Než vleju hustou tekutinu zpět do hrnce se zeleninou, tak vypínám plamen, promíchám a nechám pár minut pod pokličkou dojít. Naleju do termosek na jídlo nebo talířů a ...

A z čeho byla ta dnešní?

Jedna menší mrkev, podélně rozkrojená na půl a pak nakrájená na tenké měsíčky.
2 listy z kedlubny, včetně řapíků, 2 zelené listy z pórku, nakrájené na nudle
3 tenké plátky celeru rozkrájené na nudličky
2 menší žampiony nakrájené na kostky
Asi 550 ml zeleninového vývaru z odřezků zeleniny a koření
1 plátek předem namočené řasy Kombu, nakrájené na jemné nudličky
2 lžíce předem uvařené cizrny
1 vrchovatá lžička tmavě hnědé miso pasty
Špetka soli
2 lžičky pohankové mouky.

Úsměv ve tváři, před, během i potom.
15 minut vaření bez mého snažení a několik minut navíc na krájení a následné umývání.

Hustá byla, dobrá byla, ale už nezbyla.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se