Přeskočit na hlavní obsah

Pikantně nakvašená

Nyní v zimním období se mi objevuje v mé farmářské bedýnce poněkud více bulv červené řepy a tak nějak je nestačím běžným vařením zpracovat. Přemýšlel jsem tedy, jak je jinak využít a protože mi došlo domácí kysané zelí, tak jsem ji tedy zkusil také zkvasit. Protože jsem se ale dočetl, že červená řepa samotná dost špatně kvasí, musí se smíchat např. se zelím. A proč tedy nevyužít rovněž přebývající čínské zelí.

I oloupal a nastrouhal jsem tedy jednu větší bulvu červené řepy na hrubém struhadle a vložil do větší mísy. Pak jsem přikrájel cca stejné množství čínského zelí na tenčí nudličky a přidal do mísy. Odvažil jsem 1% soli z celkové hmotnosti obou ingrediencí a promíchal a jemně promnul směs rukama, čímž se hezky obarvilo i bledé zelí do červena a ochutnal.

Mno, chuť nic moc, řekl jsem si. Chtělo by to nějak ozvláštnit. I padlo mi oko na delší dobu nevyužitou pálivou omáčku Sriracha. Protože je fakt pálivá až hanba, přidal jsem jen pár kapek, tedy přesněji cca 7-10, opět promíchal a celou směs nechal pod pokličkou cca 2 hodiny odpočinout.

Pak jsem vzal vypařenou 0,7 l sklenici a začal ji po částech plnit za průběžného pěchování pomocí menší lahvičky od sojové omáčky, což je mnohem šikovnější, než vtlačovat a pěchovat čímkoliv jiným. Za chvíli se nad směsí začala vytlačovat tekutina a pokračoval jsem až byla směs jednak cca 1 cm pod hrdlo a zcela ponořená ve vlastní šťávě. Přikryl jsem sklenici potravinářskou fólií a zajistil gumičkou. Sklenici jsem umístil do velkého kelímku od kysaného zelí pro případ, že by byla tekutina vytlačena kvasícím obsahem ven ze sklenice a ponechal svému osudu asi 5 dnů při pokojové teplotě.

Bomba!

Kdybych neměl minimalistickou brzdu, jistě bych to sežral najednou, ať mě pálí huba jak chce.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se