Při vší snaze mi to prostě nevyjde a vyletím jako ten čertík z krabičky a prskám kolem sebe síru. Tedy obrazně. A to opět zapomenu na jedno ze čtyř pravidel a to "nebrat si to osobně". Jo, člověk se má stále co učit a jak se říká, opakování matka moudrosti. Ale jak už jsem sděloval jinde, tak dříve bych se za to plísnil, vyčítal si to a hořekoval nad tím jak jsem blbej. Dnes se jen tak sám sebe zeptám "A máš to zapotřebí? Proč to děláš? Je ti to k něčemu?" A rovněž tak si už v klidu odpovím "Ne, není mi to k ničemu, jen se zapomenu nadechnout a vydechnout a zase nadechnout a vydechnou a hlavně si to nebrat osobně". Nevadí, dnes se to nepovedlo, tak se povede příště. Ale mohu se alespoň radovat z chvil bez následných samo-výčitek. Také dobrý a také úspěch.
Blog o zážitcích i zkušenostech při putování po cestách minimalismu.