Přeskočit na hlavní obsah

Trest za nakupování

Každé nakupování skýtá v sobě určité riziko. Ať už jde o potraviny, které se mohou v krátké době zkazit nebo o jiné výrobky, které se svým způsobem také mohou pokazit, respektive porouchat. A je celkem jedno, zda-li se jedná o zbytnou či nezbytnou věc. Prostě zboží nerozlišuje, zda-li jste minimalista nebo shopaholic.

Můj nedávný nákup termosek na jídlo ESBIT 0,75 l byl také jakýmsi trestem, byť termosky na jídlo této značky používám opravdu denně a nemohu říct, že jde o nepotřebnou věc. Možnájde o zbytnou věc. Jistě, mohu nosit jídlo do práce ve sklenici se šroubovacím uzávěrem, jak jsem to dělával před ESBITkama, ale sklenice se může rozbít, což se sice dosud nestalo, ale črt nikdy nespí. Jde jen o čas a příležitost.

Co je však hlavní, že i když s sebou vezmete horké jídlo, tak než se k němu v poledne dostanete, je již při pokojové teplotě. Ano, vím. Znám mikrovlnku. Ale to není řešení pro mě.

Ale zpět k nákupu ESBIT termosek na jídlo. Objednal jsem si jí počátkem ledna. Dodavatel ji v té době neměl skladem, ale byla za dobrou cenu, tak se "vyplatilo" počkat. Byla nakonec až v půlce února. A jedna z nich vydržela plnit svoji funkci pouhý týden. Dnes mi při nahřívání termosky zůstal spodní díl se závitem v termosce a vrchní díl uzávěru v ruce.

Takže co s tím. No co! Reklamovat přeci.
Najít originál obal, doklad o platbě, termosku zabalit, poslat s pojištěním, poslat reklamační email obchodníkovi a pak už jen čekat. Obchodník se na email ozval telefonicky celkem rychle a přislíbil zaslání nové termosky obratem, jakmile ta porouchaná dorazí.

No, není to trest minimalistovi za nakupování?
Kdybych opravdu nic nenakupoval, nemusel bych se obtěžovat s čekáním, potížema s uzavíráním, s reklamováním. Nebyl bych natěšený a pak rozladěný. Nosil bych jen stále sklenice a jedl jídla s pokojovou teplotou.

Jde o věci, ne o zdraví. Tak proč si s tím příliš lámat hlavu. Žít v radosti a trable s věcmi hodit za hlavu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se