... zrovínka dnes, v jednom komentáři na serveru Jíme Jinak, jsem se podivoval nad existencí nutného zla v podobě dvířek horních skříněk kuchyňské linky.
To neustálé otevírání a zavírání, popřípadě odklánění vzad, pokud jednak potřebujete cokoliv vpravo, či vlevo od aktuální pozice a jednak nechcete s každou hloupostí opětovně otevírat a zavírat ten nemožný vynález.
U spodních skříněk mi to až tak nevadí, ale i zde jsem již viděl hezké alternativy v podobě textilních závěsů, kterými si lze obarvit kuchyňskou linku dle svých momentálních potřeb, situací, nálad, či ročního období. A když tak vzpomínám na dětství, tak tuto vychytávku již měla moje babička. A jak jsem koukal na videa s Kuchařkou ze Svatojánu, tak je tuším má v kuchyni i paní Francová
A jak tomu tak už u mne občas bývá, po návratu z práce a přípravě večeře mne popadla náhlá lítost a už to jelo. Tedy ty horní dvířka jely. Pryč ze svých pozic i se závěsy (rozuměj panty).
Óóó jak přehledné, světlé a ihned dostupné je všechno po čem tak poměrně často sahám.
Jen dvoje menší dvířka zůstala na pozici, aby uchovala v temnu potraviny, které by na světle trpěly a pak skříňka na kynutí nad sporákem, kde dvířka jednak zabraňují nežádoucímu lapání vystupující páry a jednak uchovávají vnitřní prostor o něco teplejší než je okolní vzduch.
Žijte v radosti a v minimalizaci na postupu. Martin Hetto
Komentáře
Okomentovat