Přeskočit na hlavní obsah

Minimalistovo ponaučení

Nevím, čím to, ale včera jsem kupříkladu zcela zapomněl na vařící se bílé fazole, až si mě po notné chvíli zavolaly, resp. přitáhly pozornost prazvláštním odérem.
Inu přihodí se občas nějaká ta nehoda.

Fazole jsem propláchnul, oddělil ještě ty bílé a od těch ostatních jsem oddělil tu spálenou část a ráno jsem z nich udělal takovou zauzenou fazolovou polévku. Dobrá byla a zaplať Pánbůh už nezbyla.

A dnes se dobré a naučné věci dály zas.

Nerad smažím. Jasná věc! Moc použitého a i spáleného oleje. Ale tempura se jinak udělat nedá a mě také nějak nic jiného nenapadlo, než se na ni vrhnout.

Do kastrůlku troška vody, pařáček a do  něj šest, na tenká asi tři až čtyři milimetry tlustá kolečka celeru. V jiném kastrolu půl hrnku oprané kulatozrnné rýže, půl hrnku červené čočky a tři odměrky lněného semínka spolu s dva a půl hrnkem vody a špetkou drcené řasy Wakame. Vařit do zdírkování povrchu, pak vypnout a nechat dojít.

Když se začne vařit shora uvedená směs, vyndat vychladit napařený celer a připravit si tempurovací těstíčko z hrnku pohankové mouky, jedné odměrky lahůdkového droždí, špetky soli a třičtvrtě hrnku vody a čtvrt hrnku ledově studené ovesné smetany. Zamícháno a vytvořeno husté, přesto tekuté těstíčko.

V malém rendlíku rozpálit asi dva centimetry oleje a postupně smažit do zlatova v těstíčku namočený celer a pak i na jednotlivá kolečka rozdrobená jedna cibule.
 
Pak je dobré plotýnku pod rendlíkem nezapomenout vypnout, byť je rendlík přikrytý,  aby vysmažený olej tolik nečpěl. A Martine div se, on po chvíli čpěl a po odklopení pokličky, abych zjistil proč že to čpí, blafnul a plápolal veselým a bujným plamenem doprovázený pěkně smrdutým kouřem.

A z toho plyne ponaučení:
"Když něco neděláš rád, tak to ale opravdu nedělej!"

Žít v radosti neznamená dělat blbosti.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se