Přeskočit na hlavní obsah

Ubylo i neubylo

Včera jsem si uvědomil, že už nějaký čas nepoužívám kastrol a rendlík z IKEA s plastovými držadly a skleněnými pokličkami. Bohatě si při vaření vystačím s litinovým hrncem, smaltovaným kastrůlkem, menším nerezovým hrncem, litinovou pánví Wok a opětovně s dříve zavrhovaným tlakovým hrncem. Spíše pro napařování, nejen ve dvou úrovních s vloženým pařáčkem a napařovací vložkou, ještě velký nerezový hrnec.

A právě kastrol jsem zbavil plastových držátek a získal tak napařovací formu pro pařený chleba,  či jakékoliv jiné paření, či pečení v troubě jako zapékací mísa. Doposud jsem používal klasickou kulatou nerezovou mísu, kde výsledný chléb byl v podobě uříznutého vrchlíku z koule a krajíce měly netradiční tvar.

Takže jsem se zbavil jedné věci a jinou jsem zase získal a opět nemusím nic nakupovat. A jako bonus se zbavím ošklivých černých plastů. A když jsem zmínil zbavování plastů, tak už jsem zlikvidoval teflonovou pečící podložku Tescoma, vyřadil jsem plastový "Universální cedník Presto" z Tescomy a nějak mimoděk se mi v rukou rozpadlo  plastové sítko Tescoma Presto. A hliníkový napařovací nástavec na rýžovar, o kterém jsem se domníval, že už mi z bytu dávno vyšuměl.

Minimalizace pokračuje nejen na úrovni kusové, ale i plastové. K cezení jsem začal opět používat dříve odložený velký nerezový cedník a rovněž tak nerezové sítko. Nevím, jaké pohnutky mě v minulosti vedly kupovat ošklivá plastová udělátka, když stávající tu již byla v plné funkční bezplastové síle. Asi reklamní masáž a neustálé chtíče po něčem novém a zase novém :-)

Jistá redukce se plánuje jednak v oblasti skleněných zavařovaček různé velikosti  s twist uzávěry, které po pořízení termosek na jídlo pozbyly svého původního účelu. A jednak také skleněných půllitrových lahví s plastovými šroubovacími uzávěry. Větší sklenice lze ještě využít k namáčení obilovin a luštěnin, popř. i ke klíčení. Ostatní půjdou k mami na zavařování :-)  Čiré láhve budou vyměněny za hnědé láhve od piva s patentním keramickým uzávěrem.



Já vím, maličkosti a nepodstatné ptákovinky. Ale i tyto drobnosti potěší. Jsem skromnej minimalista.
Mějme radost i z každodenních maličkostí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Co k obědu?

Jen to, co si uvařím. Není to tak dlouho, co jsem si v práci vždy k obědu něco koupil v nedalekých obchodech. Nebylo nijak pestré a snažil jsem se mít vždy nějaký ten kousek zeleniny. Ale všechno se jednou přejí, a neustále vymýšlet jak si oběd obměnit, aby nebyl tak jednotvárný spíše vedlo k nakupování více uzenin či jinak průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. I díky jedné dočasné pracovní organizační změně jsem začal chodit do práce o půl hodiny později, což bylo dost času na to si uklohnit něco rychlého k obědu doma, než vyrazím. A nyní? Někdy uvařím ten den, co jdu do práce, někdy uvařím večer nebo si alespoň rozmyslím co a připravím si ingredience, aby to šlo po ránu od ruky. A neřekl bych, že  vstávám nějak neobvykle brzy, abych vše stihnul. A čas strávený chůzí do obchodu trávím sice také chůzí, ale do přírody, kde se jednak nadýchám čerstvého vzduchu, vyčistím si na chvíli hlavu od pracovních myšlenek, udělám současně něco pro zdraví a rychle zrelaxuju a často se