Přeskočit na hlavní obsah

Všechny problémy začínají v naší hlavě

Na serveru hearth.net jsem v nabídce od Erika našel odkaz na pořad o přidatných látkách v potravinách, známých spíše jako "éčka", věnovaný barvivům a vůním. Jak těm "přírodním", tak i těch chemicky připravovaných. To, že je "éčko" nazvané jako přírodní pouze znamená, že prvotní surovinou jsou přírodní zdroje, ať už rostlinného nebo živočišného původu. Avšak následným zpracováním pak už tuto výhradní "přírodní" vlastnost postrádají a následnou laboratorní doúpravou se beztak dojde k pěkně chemickému koktejlovému sajrajtu.

Já osobně mohu být celkem klidný, neboť těch průmyslově zpracovaných potravin již nějaký ten pátek nakupuji opravdu minimum a tudíž se nemusím tak stresovat čtením a luštěním kódů ozn. jako E222, E102, Exxx. No, ne že bych je kdy studoval, jsem jen spíše koukal na jejich uváděné množství, což je popravdě také trochu zavádějící.

Zajimavý je však závěr dokumentu, kdy je různým testovaným osobám ve dvou restauracích podáváno jídlo, kde jsou předem upozorněni, že může obsahovat "glutamát sodný" a pak jsou subjekty pozorovány přímo při jídle nebo jim je poskytnuta kamera, aby během dne zaznamenávali svoje pocity po jídle. V obou případech to dopadlo stejně, tj. buďto si lidé jídla vůbec neužili, neboť jim v hlavě vrtal červík nedůvěřivosti a v druhé skupině si každý stěžoval na nějaké problémy, které spojoval s předchozím jídlem. V obou případech, tedy jídlech, však glutamát sodný nebyl vůbec přidán, takže všechny obtíže, psychické i fyzické, začínají především v naší hlavě.

Samozřejmě pro mne platí, že lepší je se vyhnout koktejlu chemických látek o jejichž výsledku spolupůsobení v těle nemá nikdo ani zdání. V běžném nákupu si totiž přinášíme průměrně 50 různých éček a každé éčko je složeno z řady chemických látek a sloučenin. Proč bych si měl dobrovolně dělat v hlavě guláš a z těla pokusného králíka nebo testovací bio-laboratoř?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šedesát šest

Tak taková je moje průměrná denní spotřeba vody, tj. celkově jak studené, tak i teplé. Jak jsem psal v článku " Jak na Den Země ", v oddíle o spotřebě vody, je průměrný objem spotřebované vody v ČR na osobu a den ve výši 120 litrů a doporučení OSN jako hygienické minimum ve výši 100 litrů na osobu a den. Když se i jen nad objemem mnou spotřebované vody v domácnosti zamyslím ( 66 l ), tak potřebuji: 2 litry na pití 1 litr na vlastní vaření (luštěniny, obiloviny, polévky, kaše, atp.) 3 litry na přípravu jídla v podobě namáčení a oplachu potravin 8 litrů na mytí nádobí Zbytek, tj. 52 litrů spotřebuji na úklid, závlahu květin, osobní hygienu, praní, včetně mytí rukou a velkou část z toho pak na splachování WC. A to jsem v již zmiňovaném článku zapomněl na spotřebu vody na toaletách v pracovní době v zaměstnání. Jsa muž v pokročilejším věku, běhám na malou častěji, než tomu bylo dříve a tím i frekvence splachování je vyšší. I přesto, že používám stop ventil na spláchnutí

O žitě

Od doby, co jsem vyházel kdejakou chemii z bytu, včetně přípravků osobní hygieny, tedy kromě pasty na zuby, si již nemyji vlasy. Jen je oplachuji vodou a nanesu ředěný domácí jablečný ocet a vmasíruju. Po chvilce opláchnu a je to. A cca 1x za 14-30 dnů umeju vlasy domácím rostlinným mýdlem a opět s octem, aby nebyly vlasy tak hrubé nebo vyschlé.  Včera jsem zkusil i jinou metodu mytí a to s použitím kašičky z žitné mouky. Měl jsem tu namletou směs mouky s otrubami, tak jsem použil tu, abych nemusel tu trošku mlít čerstvě. A protože jsem namíchal poněkud více, tak jsem použil tentokrát i namísto mýdla na tělo při sprchování. Mno a jde to, říká Hetto. Umyto a pokožka jemná a díky obsahu otrub i  zpeelingovaná :-) Kdepak nějaký šamponový sajrajty. Plno přírodních vitamínů a minerálních látek.

Kvašené zelí s mrkví

Jak se zvyšuje obliba krátce kvašené zeleniny, tak se také zvyšuje četnost zadělávání na novou sklenici. Včera večer jsem zakládal novou sklenici ze čtvrtky bílého zelí na nudličky, lžičky kmínu, mrkve nakrájené na slabé měsíčky a jeden a půl procenta soli z celkové hmotnosti směsi. Promnout a nechat uležet min. na dvě hodiny. Pak jako obvykle napěchovat lahví do zavařovací sklenice, překrýt fólií a vložit do nádoby při pokojové teplotě na min. čtyři až pět dnů. Pak se bude debužírovat. Před tím, ale vznikne opět nová sklenice s opět trochu jiným obsahem. Vlastně, pokaždé si udělám trochu jinou směs.