Přeskočit na hlavní obsah

Zápisky do deníku 1

Už z vícero článků na webu jsem se dozvěděl, že je dobré si vést deník a psát to tak, jak to se to z hlavy sype a neopravovat, nemazat. Byť se může zprvu zdát, že jde o šílenosti a i třeba o vulgarity. Časem se člověk natolik uvolní, že je pak i zábavné číst a srovnávat původní zápisky s těmi pozdějšími.

Tuším, že jsem o tom již nejen jednou psal, ale i jsem si deník založil, coby neveřejnou část blogu. A nyní se k němu opět vracím a již bez okolků zcela veřejně. Od "bodu zlomu", kterým nazývám mé nedávné rozhodnutí změnit, či začít splňovat své sny a touhy dříve nenaplněné, ať už z jakéhokoliv důvodu.

Jedním z těch možných důvodů může být skutečnost, že se asi nemám tak moc rád, když plním přání jiných a zapomínám nebo upazaďuju sebe sama a svá přání. Je to možná trochu nelogicky pospojované, ale pomalé psaní ťukáním na klávesy v mobilu, ani nic jiného neumožňují a myšlenky jsou prostě rychlejší, než klikající ukazovák. Navíc jich je zpravidla mnoho. Zase tak moc ne. Ale tolik, aby mi z nich pískalo v uších.

Při psaní mých článků se snažím dodržovat pravidlo pěti, tj. pět vět na odstavec a pět odstavců v článku. Bráno jako maximum, či optimum. Samozřejmě to nehlídám, jen si tak říkám, zda-li se to dá dodržet, aniž by na to člověk, tedy Já, jakkoliv myslel. U rozsáhlých a spletitých souvětí je to však zhola nemožné. Nebo alespoň prozatím.

Jak tak koukám na pomalu se tvořící směs slov, co po sobě v psané formě zanechávám, vidím nebo alespoň cítím tu nesouvislou změť různorodosti a neuspořádanosti, na rozdíl od plánovaných článků. I když ty také zpravidla zvládnu napsat jedním tahem.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak na tom jsme všichni stejně

https://goo.gl/OnQTTq
Nejde to přečíst? Nevadí, to jsme na tom všichni stejně. Vlastně já jsem na tom nejhůř, vždyť jsem to psal sám osobně.
Opět jsem použil dlouho odložený Boogie Board Sync 9.7, který ruční psaní či kresby, náčrty a pod. ukládá do vnitřní paměti v podobě PDF souborů.
A proč to? No protože jsem si vzal do hlavy opět jeden moudrý nápad, vydržet svá odpoledne po práci a víkend bez počítače, koukání na mobil a zbyde mi jen ruční psaní, čtení z papírových knih a časopisů a více času na jiné aktivity. Třeba udělání si bedničky pro akupresurní masáž nohou z přírodních materiálů a samozřejmě jak jinak než bez peněz.
A o em jsem to vlastně psal?
Veganská vajíčka se slaninou. Nejde vám to dohromady? Tak nepospíchejte a čtěte.
Občas na vás přijdou různé chutě na něco, co jste dlouhou dobu neměli. Tak tentokrát padlo na smažená vajíčka se slaninou a cibulkou. Já bych si je také tradičně udělal, ale už jsem byl z nákupu doma a znovu zvedat zadek a jít opět nakoupit mi přišlo zbyt…

Kvašené zelí s mrkví

Jak se zvyšuje obliba krátce kvašené zeleniny, tak se také zvyšuje četnost zadělávání na novou sklenici.
Včera večer jsem zakládal novou sklenici ze čtvrtky bílého zelí na nudličky, lžičky kmínu, mrkve nakrájené na slabé měsíčky a jeden a půl procenta soli z celkové hmotnosti směsi. Promnout a nechat uležet min. na dvě hodiny. Pak jako obvykle napěchovat lahví do zavařovací sklenice, překrýt fólií a vložit do nádoby při pokojové teplotě na min. čtyři až pět dnů.

Pak se bude debužírovat. Před tím, ale vznikne opět nová sklenice s opět trochu jiným obsahem.
Vlastně, pokaždé si udělám trochu jinou směs.

Nová sklenice pickles

Dnes večer jsem zadělal na novou sklenici pickles z trojí zeleniny a trojího koření. Řekl bych, že jsem se nějak rozjel. Pro uspokojení spotřeby kvašené zeleniny potřebuji zadělat novou sklenici cca každý čtvrtý den.
Tentokrát to je z bílého hlávkového zelí, červené řepy a kapusty. Jako koření je použit kmín, drcené nové koření a Sriracha pro pikantnější chuť.
Ze stávajícího zelí s mrkví mi už zbývá tak na dvakrát dvě porce. Příště musím lépe počítat.
Žijte v radosti a mějte se rádi.
Martin Hetto
http://hetto.eu
http://about.me/martinhetto