Dnes jsem na webu narazil na blog minimalistky Marcely Sobotové a při pročítání některých článků i na nadpis "Kdyby hořelo, jakou věc odnesete jako první?". Myslí se tím věci, nikoliv ostatní členy domácnosti, zahrnující i zvířata :-)
Jak jsem tak přemýšlel a myšlenkově vizualizoval své zminimalizované vlastnictví, nakonec jsem došel k názoru, že vlastně ... NIC. Nic z toho, co tu ještě mám, bych nepotřeboval tak nějak opravdu nutně, aby mi stálo za to riskovat život v ohni. To uvědomění si nelpění na věcech o kterých si myslíme, že bez nich nemůžeme být, je ale neskutečně osvobozující a uvolňující.
Chlácholím se a poletuji ve snění. Co opravdu potřebuji k životu je nějaká střecha nad hlavou, aby na mě nepršelo či nesněžilo, nějaké to oblečení pro zahřátí, nějaké to jídlo, něco k pití.
Po chvíli, po vystřízlivění a uvědomění si prosté reality, dopadám tvrdě na beton. Nejsem na ostrově, ale ve městě, v takzvané moderní civilizaci, kde ať chcete nebo ne, musíte mít peníze, jinak jste totálně v prdeli. Není to tak úplně osvobozující NIC, přeci jen je to stále vlastnění NĚČEHO, něčeho dnes tak pitomě základního, co mi umožní přežít.
Dokážete žít zcela bez peněz? Bez své platební, či kreditní karty? Bez přístupu ke svému bankovnímu účtu? Bez mobilu? Bez Internetu? Možná tak na týden, čtrnáct dní, v lepším případě na měsíc pro zkoušku odvahy. Ale úplně?
Šmarjá! Být tak na ostrově a nepotřebovat NIC z těch blbostí světa!
Jak jsem tak přemýšlel a myšlenkově vizualizoval své zminimalizované vlastnictví, nakonec jsem došel k názoru, že vlastně ... NIC. Nic z toho, co tu ještě mám, bych nepotřeboval tak nějak opravdu nutně, aby mi stálo za to riskovat život v ohni. To uvědomění si nelpění na věcech o kterých si myslíme, že bez nich nemůžeme být, je ale neskutečně osvobozující a uvolňující.
Chlácholím se a poletuji ve snění. Co opravdu potřebuji k životu je nějaká střecha nad hlavou, aby na mě nepršelo či nesněžilo, nějaké to oblečení pro zahřátí, nějaké to jídlo, něco k pití.
Po chvíli, po vystřízlivění a uvědomění si prosté reality, dopadám tvrdě na beton. Nejsem na ostrově, ale ve městě, v takzvané moderní civilizaci, kde ať chcete nebo ne, musíte mít peníze, jinak jste totálně v prdeli. Není to tak úplně osvobozující NIC, přeci jen je to stále vlastnění NĚČEHO, něčeho dnes tak pitomě základního, co mi umožní přežít.
Dokážete žít zcela bez peněz? Bez své platební, či kreditní karty? Bez přístupu ke svému bankovnímu účtu? Bez mobilu? Bez Internetu? Možná tak na týden, čtrnáct dní, v lepším případě na měsíc pro zkoušku odvahy. Ale úplně?
Šmarjá! Být tak na ostrově a nepotřebovat NIC z těch blbostí světa!
Komentáře
Okomentovat